Fenomén líného rodiče je v podstatě reakcí na pracovitost, kariérismus a úpěnlivou snahou o zdokonalení sebe i vlastního okolí přítomných v rozvinutých státech západní a severní Evropy, USA a některých asijských zemích.

Zde rodiče vydávají velké množství energie k tomu, aby vyplnili každou volnou chvilku časového harmonogramu dítěte různými zájmovými kroužky, sportem, četbou a další výchovně výukovou zábavou. Tlak na rodiče i děti může být v určitých chvílích tak velký, že je kontraproduktivní. Lenošení tedy může podle autora knihy paradoxně vést k lepší výchově, příjemnějšímu dětství a lehčímu životu rodičů.

Přehnaná pozornost je kontraproduktivní

To, že se rodiče příliš starají o program svých vlastních dětí, zaplňují každou minutu jejich volna a dopřávají své ratolesti, oč si řekne, vedle podle Hodgkinsona především k tomu, že rodiče jsou vyčerpáni a dítě rozmazlené, nesamostatné, frustrované a závislé na pozornosti. Neumí si hrát samo, nedokáže se zabavit, neumí odpočívat.

Oč šťastnější by bylo, kdyby mělo dostatek volného času pro to, co samo chce dělat, kdyby poznalo, co znamená nudit se, a kvůli tomu si samo muselo vymyslet vlastní činnost, kdyby muselo zapojit vlastní fantazii, rozum a uvažování, aby si tak dokázalo hrát i s obyčejnými hračkami a předměty, místo těch neuvěřitelně drahých a pokročilých high-tech udělátek?

I nepořádek pomůže

Není potřeba o víkendu vstávat kdovíjak brzy jen proto, že se dítě probudí dříve jak vy. Od určitého věku si bez problému zalije čokoládové lupínky mlékem, i ten čaj si uvaří a zapne televizi s pohádkami. Vy si můžete klidně hovět v posteli. Dokonce tím po čase naučíte potomka také vstávat později a užívat si volna, klidu a pohodlí pelechu.

Proč se rozčilovat, že je v dětském pokojíku nepořádek? Proč kvůli tomu nervovat sebe a dítě. Pokud to nedosahuje skutečně tragických rozměrů, je lepší mít spokojené a lehce nepořádné dítě, než pečlivě uklizený pokojík s vystresovaným obyvatelem. Navíc čas investovaný do úklidu lze přeci využít mnohem lépe a pohodlněji.

Nevšímáním si k samostatnosti

Dalším důležitým prvkem líného rodičovství je myšlenka, že čím méně si budu všímat a obtěžovat vlastního potomka, tím méně si bude všímat a obtěžovat on mě. Jakmile se bude muset o svůj čas, úkoly, povinnosti a sociální komunikaci starat sám, nebude třeba vydávat rodičovskou energii tímto směrem.

ČTĚTE TAKÉ: Nejčastější chyby při mytí vlasů

Jinými slovy, čím méně se o dítě budete starat, tím dříve a efektivněji z něj vyroste plně samostatný a soběstačný jedinec připravený se poprat se všemi nástrahami okolního světa. Pokud budete dítěti stát neustále za zadkem a řešit všechny jeho záležitosti, bude na vás závislé do třiceti.

Je to tak správně?

Vzhledem k tomu, že se z Hodgkinsonovy knihy stal bestseller napříč mnoha státy, je nutné připsat autorovi jistý kredit a brát jeho myšlenky vážně. Ovšem jistou korekci a reflexi si jistě zaslouží. Stejně jako to platí i v jiných oblastech lidského života, nic se nesmí přehánět. To se týká jak zvýšené pozornosti, tak naprostého nezájmu ze strany rodiče.

Samostatnost dítěte, jeho nezávislost na vaší pozornosti a materiálním konzumu moderního světa i neotravování rodičů s každou malicherností jsou jistě pozitivní důsledky tzv. líného rodičovství.

Na druhou stranu lenost, nezájem a nerozvíjení se jistě není to, co byste chtěli u svého potomka pozorovat. Mohl by také skončit bez znalostí, dovedností a sociálních vazeb, neustále přilepený na obrazovce počítače, tloustnoucí, se zdravotními problémy a bez jakékoli ctižádosti.