Maminka.czRodina

Jsem tak trochu puntičkář

Jana Benešovská 1.  6.  2010
Jsem tak trochu puntičkář
Každá věc má své místo, a když ve vašem životě všechno neběží jako na drátkách, je zle? Perfekcionismus je důležitý předpoklad úspěchu, ale také duševní porucha, která se může stát peklem pro vás i ostatní.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

„Promiň, mám tady hrozný nepořádek,“ říká mi známá pokaždé, když překračuji práh jejího bytu. Marně hledám věc, která by neležela na svém místě, a stejně tak marně pátrám po jediném smítku prachu.

Veronika je dokonalá v každém ohledu: zdravě se stravuje, pravidelně se hýbe, realizuje se v práci, má pořádek v bytě a vždycky dokonalý zevnějšek. Zdánlivou harmonii kazí jediné – její pohled signalizující obavu, že pokud všechno nebude perfektní, stane se něco strašného.

„V podtextu podobného jednání bývá téměř vždy nezpracovaná úzkost. Řád a pořádek nám pak poskytují tolik potřebný pocit bezpečí, absence řádu je spojena naopak se značnou tenzí. Úzkost může být ovšem spojena i s něčím, čemu se v psychologii říká ‚stín‘. Čím více bychom si podvědomě přáli být nezodpovědní, chovat se bez respektu k řádu věcí, tím silnější mo hou být naše nevědomé obrany. Výsledkem je chování, které je pravým protipólem našich skrytých tendencí,“ říká psycholog Petr Šmolka.

Důvodů pro sklony k perfekcionismu je víc. Nejčastěji vzniká vlivem výchovy, kdy rodiče vytvářejí na dítě nepřiměřený tlak: musí být dokonale čisté, mít perfektně uklizený pokoj, ve všem vynikat. Perfekcionismus není vrozený, ale jde o naučené chování.

Dítě náročných rodičů si pak odnáší do života poselství: pokud chci, aby mě lidé měli rádi, je třeba být dokonalý. Příčinou perfekcionismu však může být i snaha mít vše pod kontrolou. Týká se lidí, kteří si v dětství ve své fantazii vytvořili jakýsi „dokonalý svět“, jehož pravidla se snaží aplikovat i na reali tu.

Puntičkářství neboli snaha o dokonalost může být užitečná. Je to jakýsi
motor, který nás dostává na stále vyšší úroveň. Jenže u někoho bývá snaha o dokonalost až patologická. „Pravý puntičkář neusne dřív, dokud nemá na stole všechny tužky srovnány hroty vlevo. A pokud se má večeřet v 18.30, pak to skutečně musí být v půl sedmé. Onou kritickou hranicí, kdy lze perfekcionismus považovat za problém, bývá moment, kdy nás zmíněné charakteristiky začnou ovládat a nabývají podoby nutkavého jednání. Případně moment, kdy nám zabraňují v navazování nebo udržování funkčních vztahů s okolím,“ upozorňuje odborník.

Pokud máte pocit, že perfekcionismus začíná být i váš problém, postavte se mu hned v začátcích. Ptejte se, proč tak zuřivě uklízíte a co v životě je pro vás vlastně důležité – opravdu je to chirurgicky čistý byt, kde se dá jíst z podlahy?

Témata: Rodina, Časopis Moje psychologie, Perfekcionismus, TAK, Dokonalý svět