[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Protože se v dětském pokoji během každého dne nutně prolínají aktivní funkce s odpočinkovými, je třeba důsledně dodržovat zónování místnosti na klidovou a herní část. Všichni rodiče si samozřejmě přejí, aby jejich dítko prospívalo: během dne si ve svém pokoji rádo hrálo a v noci nejlépe bez zbytečného probouzení spalo. Pokud toto schéma nefunguje správně, je kromě režimových opatření a širších souvislostí především třeba revidovat uspořádání a barevnost dětského pokoje.
Pokud dětskou postýlku trvale atakují bedny přeplněné hračkami a její bezprostřední okolí hýří veselými, jasnými a energizujícími barvami, není se ani čemu divit. Hračky je večer nanejvýš vhodné uklidit, a to tak, aby na ně nebylo z dětské postýlky vidět. V menších místnostech se proto nejvíce osvědčují úložné prostory opticky uzavřené buď bezpečnými látkovými závěsy, vodorovně posuvnými textilními panely nebo dvířky. Každá z mnoha dětských činností by v pokoji měla mít své vlastní místo, jehož funkci může – obzvlášť ve větších místnostech – nenápadně naznačit i zvolená barevnost, rozdílná úroveň podlahy, podhledu nebo způsob osvětlení. Stejné pravidlo platí i pro pokoje sourozenců.
Pokud to výměra a uspořádání místnosti dovoluje, každé dítě by mělo mít svůj vlastní spací a pracovní kout. Plocha pro hraní může být společná, a to je naopak velmi vhodné, mimo jiné i pro pěstování dobrých sourozeneckých vztahů. Řešení se společným velkým pracovním stolem sdíleným dvěma, případně i třemi sourozenci nerespektuje základní právo každého jedince na soukromí, natož pak odlišné návyky, požadavky a povahové rysy sourozenců.
Při práci u stolu, kterou je nejčastěji plnění domácích úkolů a studijní příprava, by se sourozenci rozhodně neměli vzájemně rušit. Poloha dvou stolů otočených přímo proti sobě odvádí dětskou pozornost od práce a svádí děti k pošťuchování. Stoly umístěné těsně vedle sebe představují stejné riziko, při psaní do sebe navíc děti často nepříjemně narážejí lokty.
Nejlepší je uspořádání stolů v rohu místnosti do písmene „L“ s pokud možno rovnocenným zajištěním světelných podmínek.
Feng-šuej doporučuje pro trvalý nebo dlouhodobější pobyt dětí místnosti orientované východním směrem, kde s výhodou čerpají energii vycházejícího slunce. Naopak, hyperaktivním dětem prospěje západ, který jejich přílišnou živost a roztěkanost eliminuje konejšivou a utišující energií zapadajícího slunce. Čela postelí i pracovní stoly by pak v rámci dětského pokoje měly být orientovány v příznivém směru každého jednotlivého dítěte.
V pokojích sdílených několika sourozenci s odlišnými charakteristikami a požadavky se snažme najít alespoň přijatelný kompromis, přičemž poloha postele, ve které každé dítě tráví každodenně několik hodin, je samozřejmě prioritní. Pro vhodnou pozici lůžka – stejně jako v rodičovské ložnici – platí pravidlo tzv. „viditelných dveří“. Dítě by mělo mít z postele dobrý přehled o celé místnosti, především o tom, kdo do místnosti vstupuje, což významně zvyšuje jeho pocit bezpečí. Protože obzvlášť malé děti bývají velmi senzitivní, vybavené živou představivostí a bujnou fantazií, vyvarujme se místností s tmavými kouty, rohy a výklenky nebo předmětů, které večer mohou vrhat stíny děsivých tvarů.
Pro klidné usínání a kvalitní spánek je vhodné dětské ložnice zcela zatemnit, aby děti ze spánku nerušil celonoční svit uličního osvětlení (spíše v městských aglomeracích) a ráno předčasně neprobouzely brzké sluneční paprsky. Montáží neprůhledných rolet se současně vyhneme i zneklidňujícím světlům projíždějících aut, která vrhají na strop dynamické stíny. Naopak častý dětský strach z absolutní tmy nám pomůže zahnat vhodně umístěná lampička s minimálním světelným výkonem, nejlépe ve tvaru nějakého roztomilého zvířátka, které děti uklidní před usnutím a v noci dokáže jemně posvítit na cestu do rodičovské postele nebo na záchod.
Optimálním materiálem pro dětskou postýlku i standardní „dospěláckou“ postel je přírodní masivní dřevo, které je na dotyk teplé a příjemné, ekologické a zůstává imunní vůči elektromagnetickému záření. Stejně jako moderní názory na bydlení, ani feng-šuej nedoporučuje řešit nedostatek prostoru v dětském pokoji palandami. Současná věda a výzkumy argumentují větším horkem a kumulací vydýchaného vzduchu v úrovni horního lůžka, zatímco „spodní“ dítko je často rušeno neklidným spánkem, nekonečným vrtěním a převracením svého spolunocležníka. Situaci může navíc výrazně komplikovat občasné noční pomočování.
Feng-šuej stručněji argumentuje zbytečným a vzájemným oslabováním čchi obou spáčů.Nebesům nad postelí se raději vyhněme, protože také oslabují energii spáče. Pokud se jich nehodláme vzdát, minimalizujme jejich plochu a pravidelně je udržujme v čistotě, aby se nestaly lapačem prachu a nositelem stagnující energie. K zajímavému efektu „falešných nebes“ nám pomůže barevná výmalba za čelem postele vytažená až na strop nad lůžkem.
Stejně jako v rodičovské ložnici i v dětském pokoji platí, že nad lůžkem by neměly být zavěšené žádné uzavřené skříňky ani otevřené police. Dřevěný stropní nebo střešní trám v bezprostřední blízkosti lůžka a nevhodné pozici zase vysílá „jedové šípy“ na spáče. Pocit bezpečí u dítěte vzbuzuje a podporuje výraznější prostorové vymezení postele čelem, které dokáže lůžko zateplit, zútulnit a ochránit proti průvanu. Samozřejmým tabu je pozice postele přímo pod oknem, v blízkosti vstupních dveří nebo radiátoru.
Už od útlého dětství mají děti v oblibě určité barvy, líbí se jim konkrétní obrázky a vzory. Proto bychom neměli jejich názor na vlastní a výsostně soukromý prostor podceňovat a naopak ho při zařizování dětského pokoje maximálně zohlednit, i když se zcela neshoduje s naším přesvědčením a životní zkušeností. Ve sporných otázkách týkajících se například přemíry tmavých, depresivních barev nebo volby výrazných agresivních vzorů je samozřejmě vhodné zasáhnout, vše vysvětlit a děti v rámci možností usměrnit korekcí jejich volby.
Děti však většinou instinktivně vědí, co podpoří jejich typ energie, proto se snažme jejich estetické požadavky na vzhled interiéru z maximální možné části akceptovat. Náš liberální přístup k vlastní představě našich dětí o bydlení by měl zcela samozřejmě zahrnovat i jejich právo na soukromí.
Zavřené dveře do dětského světa je nezbytně nutné respektovat a před vstupem na území „dětí“ se naučit klepat.
Podlaha v dětském pokoji by měla být především snadno udržovatelná v čistotě, což platí dvojnásob v domácnostech s malými alergiky. Nejvhodnější jsou proto tvrdé, hladké, bezespáré krytiny jako například masivní dřevo nebo přírodní linoleum.
Kvalitní laminátová podlaha je sice relativně odolná oproti drobným škrábancům běžného každodenního provozu, ale jakékoli větší poškození nelze nijak opravit. Navíc je laminát oproti dřevu výrazně pocitově i fakticky studenější. Jeho další nevýhodou je poměrně vysoká hlučnost při pádu drobných předmětů. Celoplošný koberec je teplý, měkký, příjemný na dotyk a bezpečně tlumí dětské pády.
Protože však slouží jako lapač prachu, měli bychom se mu spíše vyhnout. Optimálním řešením je kompromisní kombinace tvrdé podlahy s měkkým a dobře čistitelným kusovým kobercem. Pro bezpečí dětí je vhodné volit nábytek se zaoblenými hranami. Ve vybavení pokoje malého dítěte by neměla chybět postel či postýlka, skříň na oblečení, skříňka, police nebo otevřený regálový systém na hračky, sezení pro maminku a stolek doplněný nejlépe dvěma židličkami. Ve větším pokoji děti zajisté ocení „tělocvičný“ koutek vybavený žíněnkou, ribstolem, kruhy, houpačkou nebo trampolínou. Naopak televize ani počítač do dětského pokoje zásadně nepatří. Pro celkový dojem a atmosféru místnosti se silným vlivem na chování jejích dětských obyvatel je důležitá i volba barevné koncepce.
Měli bychom ji odvodit od přání dítěte, ale významný vliv má také orientace ke světovým stranám, velikost oken, povaha a temperament dítěte. Pokoj orientovaný na studené světové strany (sever, severovýchod, severozápad) účinně opticky zahřejeme teplými odstíny. Naopak teplé jižní místnosti dokáže příjemně ochladit mix studených tónů.
V místnostech s malými okny částečně kompenzují nedostatek světla jemné světlé tóny na převažujících plochách podlah a stěn spolu s optimisticky barevnými doplňky. V bohatě osvětlených či přesvětlených místnostech si můžeme dovolit experimentovat se sytostí barev. Také temperament dítěte ovlivňuje výběr konkrétních odstínů: hyperaktivní dítě pomohou ztlumit jemné a světlé studené barvy, naopak klidné, tiché a introvertní dítě povzbudí jasné teplé barvy.