Editorial: Už se nikdy nevyspím do růžova. No a?

„Možná kdybych dopředu věděla, jak to s dítětem bude náročné, tak bych do toho nešla,“ přiznala mi nedávno otevřeně kolegyně. Mimochodem totálně milující máma, která by pro svou dceru udělala první poslední.

Nejdřív mě to překvapilo, ale pak jsem o tom začala přemýšlet. Měla bych dítě, kdybych věděla, že porod „fááááákt hooooodně“ bolí? Že už se pravděpodobně nikdy nevyspím dorůžova? Že budu chodit čurat a koupat se zásadně jen s otevřenými dveřmi? Že mi zachutná nealko pivo a bezkofeionové kafe? Že se budu bavit v podniku, který nemá v názvu bar, ale Mimískov nebo Batolíkov?

Že dokážu vést hodinové diskuse o plenkách a o nočníku? Že místo kosmetické taštičky s sebou stále nosit křupíny a piškoty? Že přestanu definitivně nosit podpatky? Ano! Měla!

Jasně, že jsem milovala svůj starý, bezdětný život. Tu pohodu, kteroou jsem si uměla užívat. Ty nohy nahoře, když jsem přišla z práce. Ty prohýřené večírky, cestovatelská dobrodužství a shoppingové nájezdy do Milána. Jenže... být mámou je mnohem, mnohem lepší.

To jsem si uvědomila už v porodnici, když jsem si svou dceru Adinu prvně pochovala. Držela jsem ji jak malý uzlíček, byla celá růžovoučká a zmuchlaná a já si říkala v duchu: „Tak tenhle pocit už nikdy nic nepřetrumfne! To je nejvíc!“ Ale nakonec přetrumflo. To, když se poprvé přisála k prsu (to se zaradovaly i sestřičky v porodnici), když se postavila na vlastní a začala chodit okolo nábytku (a my začali olepovat všechny rohy), když prvně řekla máma (i když o měsíc dřív řekla táta), když mě objala a dala mi pusu nebo když se vedle sebe ráno probudíme (i když je to dost často v šest hodin), usmíváme se na sebe, hladíme po vlasech a víme, že máme jedna druhou.

Chodím se na ni dívat, když spí nebo když je zaujatá stavěním lega, a pokaždé jsem šťastná, že ji mám. Že můj život je plný její přítomnosti, jejího smíchu (občas i pláče), jejího nadšení (i vztekání), jejích nápadů (a šplhání do výšek).

Jasně, že jsem ráda, když občas stráví odpoledne nebo večer u babičky, když si si dopřeju víkend jen sama se sebou (a se svým mužem), ale život bez ní by mi přišel fádní a nudný.

Kdo nemá děti, nepochopí. Bude to znít jako to nejstrašnější a nejtrapnější klišé na světě, ale být mámou je podle mě to nejlepší, co mě mohlo potkat. Máte to taky tak?

Autorka je šéfredaktorka časopisu Maminka.

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Jako asistentky, sociální pracovnice nebo recepční se uplatníte kvalitně. Díky Jupiteru máte totiž smysl pro zdvořilé chování a…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci