Elenka nemluví s cizími lidmi: Diagnóza elektivní mutismus

Elenka je tříletá holčička, když se její rodiče rozvedli, Elenka se s maminkou přestěhovala k babičce a dědečkovi do malého města, ze kterého pochází její maminka. Maminka nastoupila do práce a Elenka do školky. Otec, který ze dne na den odešel od rodiny k jiné ženě, přistoupil na podmínky rozvodu, a alespoň po finanční a hmotné stránce se zachoval korektně.

Elenky maminka si našla dobrou práci poblíž nového bydliště, příjemnou školku i nízkonákladové bydlení v přístavku u svých rodičů – vše se zdálo být v rámci možností na dobré cestě. Štěstí se bohužel u Elenky a její maminky příliš neohřálo; asi po 14 dnech docházky do školky se na maminku holčičky obrátila učitelka s tím, zda holčička vůbec mluví. „Co je to za otázku?“ myslela si maminka Ely, a udivené učitelce vylíčila, že dívenka doma zpívá, vypráví, počítá, říká básničky, zkrátka bez problémů komunikuje.

Po rozvodu a nenadálém odchodu tatínka je Elen sice plašší a stydlivější a nechce mluvit s cizími lidmi, ale doma je upovídaná a veselá holčička. Je sice pravda, že příliš nevyhledává děti, nejraději si hraje na zahradě s pejskem, ale maminka to přirozeně přisuzovala změně prostředí i věku. S učitelkou se nakonec domluvily, že dají Elence čas, a po nějaké době si opět promluví, jak se vše vyvíjí.

Ela však nezačala mluvit ani další týden, ani další měsíc – to už maminka vše konzultovala s pediatričkou, která vyslovila podezření na elektivní mutismus a odeslala holčičku k psycholožce. Po několika dalších vyšetřeních, které vyloučily jiné příčiny se diagnóza se potvrdila.

Logopedie

Selektivní mutismus, nebo jen stydlivost? Problém odhalí v poradně

Elektivní mutismus, je to vážné?

Na oficiálních stránkách Asociace klinických logopedů se můžeme v souvislosti s mutismem obecně dočíst:„Při velkých stresových situacích může nastat u dětí i dospělých psychické trauma, které jim nedovoluje tvořit hlas – dochází k oněmění. Rozumění zůstává zachováno a není přítomno žádné organické poškození mluvidel. Léčba je poskytována logopedem, často ve spolupráci s psychologem. Prognóza po odeznění stresujících faktorů je velmi dobrá.“ Mutismu existuje několik typů, nejčastější formou je tzv. elektivní (selektivní) mutismus, kterým trpí i malá Ela. „Jedná se o výběrovou nemluvnost vůči konkrétní osobě (otec, matka, učitel,…) nebo prostředí (MŠ, třída na ZŠ…), na základě nevhodných výchovných přístupů k dítěti. I zde je prognóza, po odeznění negativních faktorů, velmi dobrá.“

Příznivá prognóza nepříjemné poruchy samozřejmě velmi potěšila maminku i prarodiče Elenky. Uběhlo půl roku a Ela stále s učitelkami nekomunikuje, nicméně si našla dvě kamarádky, s nimiž začala postupně mluvit. Maminku i personál školky tato změna velmi potěšila a dala jim naději a novou dávku vlídné trpělivosti – ta je totiž, samozřejmě vedle odborné péče, v těchto případech naprosto nepostradatelná.

10 faktů o elektivním mutismu

• Elektivní mutismus se nejčastěji vyskytuje v předškolním věku.
• Porucha je častější u dívek, než chlapců.
• Postižený je schopný mluvit, řeč i mluvidla jsou normálně vyvinutá.
• Hlavním příznakem i problémem je, že dítě v některých situacích nemluví – není toho schopné. Nekomunikuje s určitými lidmi a v určitém prostředí. Odborníci se domnívají, že tento selektivní výběr není veden vůlí, dítě jednoduše není schopné s určitými lidmi nebo v určité situaci mluvit.
• Dítě nejčastěji komunikuje pouze s nejbližšími, ve vzácnějších případech nemluví s blízkými osobami, naopak s širším okruhem známých a cizími lidmi komunikuje.
• Selektivní mutismus je velmi často jakousi odezvou na silný negativní zážitek až trauma či extrémně zátěžovou stresovou situaci. Na vině může být ale i nevhodný, velmi autoritářský a „nárokový“ styl výchovy, kdy je dítě neadekvátně přetěžováno.
• Rozvoj selektivního mutismu může být jak náhlý, tak postupný.
• Více jsou ohroženy stydlivé, plaché, citlivé, bojácné a spíše introvertní typy dětí.
• Selektivní mutismus nemá žádnou souvislost s inteligencí.
• V rámci diagnostiky a terapie je bezpodmínečně důležitá spolupráce logopeda, psychologa či psychiatra. Organické změny by mělo vyloučit vyšetření na neurologii, ORL a foniatrii.

(Vedle elektivního mutismu existuje ještě „vzácnější“ tzv. totální mutismus, kdy dítě nemluví nikdy a s nikým.)

Proč mlčí Elenka?

Asi jste podobně jako Elenčina psycholožka a logopedka správně usoudili, že na Elenku velmi dolehly změny, které nečekaně vtrhly do jejího života – Elenky otec se naprosto odřízl od „staré rodiny“, Elenka se přestěhovala, měla nový domov, začala chodit do školky, kde nikoho neznala – zkrátka toho na citlivou holčičku bylo moc.