reklama

Eliška: Manžela jsem si našla na pískovišti

Některé páry se před svatbou scházely v kavárně, vinárně či v kině, já se s mužem scházela na pískovišti, hřišti či posedávala u prolézaček.

Příběh paní Elišky je plný zvratů a kotrmelců, bohužel až příliš často s tvrdým dopadem „na ústa“, jak by asi podotkla paní Eliška. Poslední kotrmelec má však zatím přistání měkké a něžné. Nedávno se totiž podruhé vdala a čeká druhé dítě. Eliška svého druhého manžela poznala na místě, kde k obdobným setkáním obvykle nedochází – na pískovišti.

Maminka mi zemřela a já ji musela doma nahradit

Můj život nebyl procházka růžovým sadem, byla jsem sice jedináček, jenže milovaná maminka mi v 10 letech zemřela a já vyrůstala jen s velmi despotickým tátou. Doma jsem byla vlastně taková tátova hospodyně, už v 11 letech jsem běžně vařila, prala, žehlila, zkrátka se starala o domácnost se vším všudy. Doma muselo vše „zařezávat“, naprosto neexistovalo, aby nebylo uklizeno, nakoupeno, navařeno – jak byl táta po léta zvyklý od maminky. Kolikrát já se spálila, kolikrát připálila večeři a tátovi nechtěně při praní obarvila oblíbené triko.

Po nocích jsem pak dělala úkoly a učila se. Tátovi nestačilo, že jsem se časem vypracovala na solidní hospodyni, ale musela jsem mít i dobré známky. Když bylo nejhůř, chodila jsem se poradit k sousedce. Jak jsem po letech zjistila, chodil tam i táta, ale kvůli úplně jiným záležitostem… Když mi bylo 19, zemřel táta při autonehodě a já začala chodit s Václavem.

 

Nebyla jsem jeho jedinná. Slečny si zval domů, když jsem byla na noční.

 

Nevěry, fyzické i psychické týrání, deprese a strach

Václavovi bylo o 15 let víc a strašně jsem ho milovala, poznali jsme se na „vandrech“, kam jsem jezdila, a kde jsem bývala na chvíli moc šťastná. Václav se ke mně brzy nastěhoval a já se opět měla o koho starat, což mi paradoxně chybělo a dodávalo životní jistotu a klid, že je v životě vše tak, jak má být. Jenže už po pár měsících na dveře zaklepal můj anděl – sousedka, která mi vždy poradila, když mi bylo ouvej, a která tátovi nahradila mámu ve věcech, kde jsem ji já nahradit nemohla.

Tenkrát jsem dělávala pravidelně noční a sousedka mi s velkým zdráháním a po 2 deci vína řekla, že bych měla vědět, že ve Václavově životě nejsem jediná žena, že u nás pravidelně přespávají různé slečny. Bylo to strašné, ale byla člověkem, kterému jsem opravdu věřila. Sbalila jsem Václavovi kufry, nechala dopis a odešla na noční.

Ráno jsem měla „vybílený“ byt a oči pro pláč. Bohužel po měsíci jsem zjistila, že jsem těhotná, do toho zemřela sousedka, jediná moje životní opora, a Václav se ke mně vrátil. Nejenže jsem ho vzala zpět i bez věcí, které odnesl, ale také jsem si ho i doopravdy vzala. Což byla strašná chyba. 5 let života shrnu velmi rychle: opakované nevěry, neúcta, urážky, fyzické i psychické týrání, deprese a strach.

 

Prý není pořádný chlap

 

On plakal a já se přidala

Honzu jsem potkala na písku, seděl, plácal s dcerou bábovky a plakal. Nikdy jsem neviděla chlapa brečet a úplně mě to dostalo. Seděla jsem na lavičce, koukala na něj a rozplakala jsem se také. Plakala jsem nad ním, nad sebou, nad maminkou, tátou nad vším. Kapesník přinesl on mně, děti si začaly hrát a my povídat. Povídali jsme si půl roku; na hřišti, na písku, na prolézačkách, později i s dětmi v bazéně a na krátkých výletech. Já se rozváděla a on byl strašně nešťastný.

Honza je učitel a jeho exmanželka byla také učitelka, ale na rozdíl od něj neučila, ale pracovala ve vysoké manažerské pozici. I proto šel Honza na rodičovskou dovolenou, měl totiž mnohem menší příjem a „rodičák“ mu nijak neohrozil kariéru a profesní životopis. Přestože šlo o vzájemnou dohodu, Honzova manželka začala být velmi nespokojená, chtěla, aby dal Honza dcerku do jeslí a našel si „pořádnou práci“, prý pro ni takhle není chlap. Jenže Honza dát dcerku do jeslí nechtěl, což ho pasovalo do role „příživníka“ a měl to každý den „na talíři“. Vše vyvrcholilo manželčinou aférou s kolegou, kterou vůbec netajila, dokonce se zdálo, že chce Honzu spíš vyprovokovat k tomu, aby se začal v jejích očích chovat „chlapsky“.

„Happy end“

A právě v té době Honza potkal mě, rozvádějící se zbitou holku, která potřebovala pohladit, vyslechnout a podpořit. A to Honza uměl! Nejprve se mi jeho pozornosti dostávalo jako kamarádce, naprosto lidsky, bez postraních úmyslů (i když jsem se mu prý hrozně líbila), pak přeskočila jiskra, možná spíš plamen a vše bylo jiné. Nikdy prý se vedle nikoho necítil tak potřebný, tak obdivovaný, hýčkaný a nakonec i milovaný, jako vedle mě.

Ano, dalo by se říct, že se nakonec rozvedl kvůli mně, ale výčitky vzhledem k situaci v jeho bývalé rodině nemám. Nyní čekáme miminko, naše třetí dítě, Honza má totiž dcerku ve své péči a já mám z předešlého manželství syna. Na mateřskou se chystám já, Honza se vrací do školy, děti jsou ve školce a já jsem po mnoha a mnoha letech opravdu šťastná. Peněz moc nemáme, ale máme jeden druhého, máme kde bydlet, máme děti, které milujeme, jsme bohatí!

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Nemůžete utratit víc, než se ukáže jako potřeba. Pokud získáte správný pohled, díky Luně vše proběhne bez větších problémů. Dnes večer…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama