[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
O počurávání bych mohla napsat tlustou knihu. V dětství jsem tím trpěla já a dcera to očividně po mně zdědila. Ještě v pěti a půl letech jsem řešila noční pomočování. Vyzkoušela jsem všechno, co se dalo. Slibovala, odměňovala, vařila bylinkové čaje, dodržovala režimová opatření a den za dnem převlékala a prala mokrou postel. Někdy to vyšlo, ale mnohem častěji se to nepodařilo. Byly jsme z toho nešťastné obě. Bez nepropustné podložky jsme neudělaly ani ránu a jakékoli přespávání u kamarádek bylo pro dceru zdrojem obrovského stresu.
Vyslechla jsem tuny nevyžádaných a dobře míněných rad. Poslouchala jsem, že se nemám vzrušovat a mám jí dát čas, však ona z toho sama vyroste. Slyšela jsem názory, že ji mám minimálně jednou za noc probudit a dovést na záchod, stejně jako přesvědčení, že buzením se nic nevyřeší a je to naopak cesta do pekla. Kam jsem přišla, tam jsem dostávala kontakty na léčitele, bylinkáře, nefrology, psychology.
Noční pomočování trápí 20 % dětí ve věku 5 let
Na větu „Hele, a už jsi zkoušela…“ jsem začínala být alergická. Nakonec se nám podařilo „ulovit“ citlivou a schopnou nefroložku. Dcera dostala na pár měsíců léky na podporu močového měchýře, poradila nám několik užitečných „fíglů“, které jí pomůžou počurávání zvládnout. A navíc jsem vysledovala, že se její problémy zhoršují při událostech, které kladou zvýšené nároky na její emoce (a nejen negativní, ale i pozitivní).
Kombinací všech těchto faktorů se nám konečně podařilo dceřino počurávání zvládnout a ta úleva všech zúčastněných je nepopsatelná. Možná jste na tom podobně a možná na svůj happy end ještě stále čekáte. Právě pro vás jsme dali dohromady tipy, které by vám mohly pomoci.
Noční pomočování ve věku, kdy by už dítě mělo svůj močový měchýř ovládat a mělo by se probouzet ve spolehlivě suché posteli, se označuje jako enuréza. Aby to nebylo tak jednoduché, ještě je potřeba rozlišovat mezi takzvanou primární a sekundární enurézou. Primární enuréza je takový stav, kdy se dítě prakticky nikdy nepřestalo pomočovat.
Respektive kdy v jeho nočním pomočování nebyla pauza delší než šest měsíců. O sekundární enuréze mluvíme tehdy, pokud dítě mělo už suchý interval delší než šest měsíců, ale pak se pomočování zase vrátilo zpátky. I když si to řada rodičů neuvědomuje, z pohledu odborníků je jednoznačně závažnější právě sekundární enuréza. Ta je totiž často spojená s velkým stresem, nějakou nepříjemnou událostí v životě dítěte nebo tělesným onemocněním.
Pokud se tedy u svého dítěte potýkáte s počuráváním ve věku, kdy už by mělo být schopné vydržet celou noc suché, rozhodně v tom nejste sama. Podle webu nocvsuchu.cz, který se enurézou zabývá, trpí nočním pomočováním dvacet procent dětí ve věku pěti let. Je velmi těžké odlišit, dokdy je ještě noční pomočování normálním příznakem vyvíjejícího se dětského organismu a kdy už je potřeba začít ho řešit. V České republice se obvykle udává hranice pěti let, ale například v USA je za normální považováno noční pomočování ještě u sedmiletých dětí.
Ještě složitější otázkou je příčina nočního pomočování. V první řadě zapomeňte na to, že by vám to dítě dělalo naschvál, nebo byla mokrá postel důsledkem jeho pohodlnosti či lenosti dojít si na záchod. „Ačkoli je pomočování dítěte nepříjemnou záležitostí i pro rodiče, nejvíc jím trpí dítě samo. Je to pro něj nesmírně stresující, ponižující a celkově náročné. Samozřejmě vnímá, že už by mělo být schopné moč udržet a probouzet se suché, ale zkrátka to nedokáže. Trpí výčitkami svědomí, že zklamalo, bojí se přespávat mimo domov, chodit ke kamarádům, odjet na školku či školu v přírodě, protože má strach, že se před ostatními znemožní,“ vysvětluje psycholožka Eva Malá.
„Nejhorší, co v této situaci mohou rodiče udělat, je zlobit se na dítě, vyčítat mu to, nebo se mu dokonce posmívat. Kromě toho, že tím zklamete jeho důvěru, je potřeba si uvědomit, že enuréza je často velmi těsně svázána s emocemi dítěte. Napjatá atmosféra jeho problémy jen zhoršuje.“ U enurézy se mluví o řadě příčin, z nichž některé jsou zmapované dobře a jiné téměř vůbec. Odborníci například zcela jasně prokázali, že u nočního pomočování hraje velkou roli genetická zátěž.
Nejvíc trpí nočním pomočováním dítě samo. Je to pro něj stresující...
Třeba výzkum z loňského roku, jehož výsledky byly prezentovány Evropskou společností pro dětskou urologii (ESPU), prokázal, že pokud jeden z rodičů trpěl v dětství nočním pomočováním, u jeho dítěte vzroste pětkrát až sedmkrát pravděpodobnost, že ho podobné problémy postihnou také.
Jestliže se enuréza týkala obou rodičů, riziko u dítěte se zvyšuje jedenáctkrát. Další možnou příčinou enurézy vašeho dítěte je porucha buzení při plném močovém měchýři. Stejně tak ale může být problém v tom, že má vaše dítě malou kapacitu močového měchýře anebo se mu přes noc netvoří dostatečné množství antidiuretického hormonu vazopresinu, což znamená, že u něj dochází ke zvýšené noční tvorbě moči. Někdy se podaří přesnou příčinu enurézy odhalit při nefrologickém vyšetření, ale v řadě případů se jedná o kombinaci různých faktorů.
Pro vás, jako rodiče, by však mělo být mnohem důležitější pomoci dítěti tento problém zvládnout a překonat, než hledat jasného viníka. „Rodiče se s pomočováním dítěte často bojí přijít k odborníkovi a konzultaci s lékařem odkládají co nejdále. Považují to totiž v řadě případů za důkaz svého selhání a mají pocit, že si na ně někdo bude ukazovat a za jejich zády říkat, že nedokážou své vlastní dítě naučit chodit na záchod,“ říká psycholožka.
„To je samozřejmě nesmysl. Dětí s těmito problémy jsou na světě miliony a není to ničí vina. Je to podobné, jako kdybyste se styděli jít k lékaři s dítětem, které má angínu, aby vás neodsoudil. Pohled odborníka a jeho zkušenosti naopak často situaci vyjasní, rodiče se uklidní a tím se uklidní i dítě.“
Režimová opatření vás nic nestojí a přitom pomohou v boji proti počurávání.
V první řadě se proto vydejte se svým dítětem k nefrologovi. Vyšetření není pro dítě nijak náročné, bolestivé ani nepříjemné. Jeho součástí je rozhovor o rodinné anamnéze a průběhu poruchy. Většinou vám dá lékař za úkol, abyste s dítětem vyplnili takzvanou mikční kartu, do které budete několik dní zapisovat, kolik toho dítě vypilo a vymočilo. Udělá dítěti vyšetření ultrazvukem a případně vám předepíše léky (často se předepisují léky, které nahrazují nedostatek vazopresinu nebo které oslabují křečovité stahy měchýře). Spolu s režimovými opatřeními se vám enurézu zcela jistě podaří zvládnout.