Ester: Čtyřletý syn mi vyhrožuje smrtí

Fláknout mu a nazdar. Ale to je škoda mluvit. Už z toho článku jde poznat, co je rodinka zač.
Z kluka vyroste spratek, ne-li kriminálník - bez nadsázky. Evidentně v rodině neexistují žádná pravidla, ani mezi partnery, natož pak ve výchově dítěte.

Myslím, že je to běžný vývoj. Zkouší hranice. Vždy, když mě moje děti fyzicky napadly, kously nebo něco jiného, vrátila jsem jim to. Dcera to pochopila rychle a brzy byl klid, synovi se bohužel reakce líbila. Takže jsem dlouze vysvětlovala, že se zlobím, že mě to bolí. Naštěstí i u něj to přešlo. Jestli máte pocit, že to zašlo daleko a ráda byste si promluvila s odborníkem, myslím, že se nemusíte cítit hloupě a klidně si zajděte k psychologovi. V dnešní době to není nic špatného.

Jste neschopná matka bez autority...

Mila Ester.
Absolutne se Vam nedivim, ze se sveho syna az bojite.
U deti jsou vylevy vzteku bezne ale neni mozne aby vam ublizoval a nebo dokonce poranil. Asi bych si s manzelem velmi vazne promluvila. Rozhodne bych si nenechala mazat med okolo ust, ze je vsechno v poradku. Tento zpusob alibismu nesnasim. Muj muz je cizinec a ziji s nim v jeho zemi. ychova deti je tu take jina nez u nas. Nemyslim si, ze by bylo rozumne resit nasili a agresi Vaseho syna dlsim nasili a agresi. Rozhodne vsak nema smysl donekonecna vysvetlovat a domlouvat. Pokud Vam to finance dovoli, udelejte si termin u soukromeho detskeho psychologa a nebo u rodinneho terapeuta. Rozhodne bych si ale stala za svym nazorem a manzelem bych se nenechala odradit. Mozna jde jen o nejakou prechodnou fazi ve vyvoji ale muze se jednat o nejake vady ktere bych radsi podchytila drive nez pozdeji.
Preji vam hodne sily a dejte vedet, jak jste dopadli.

Upřímně řečeno, tohle už je hodně za hranicí. To dítě podle mě nemá naprosto žádnou úctu ani necítí autoritu rodičů. Neříkám třískat, ale mně osobně se osvědčilo při nějakém naschválu nebo ošklivém chování opravdu plácnout přes zadek a je klid, dítě se klidně vyvzteká, ale nedovolí si fyzický atak na rodiče nebo sourozence...když se zklidní, popovídáme si o tom, co provedl a proč dostal na zadek a ujistím ho, že ho mám moc ráda a myslím, že velmi dobře ve svém věku(necelé 4r) už ví co smí a co ne. Jsem matka dvou synů a oba jsou v kolektivu naprosto bezproblémoví, jsou hodní k dětem a moc hezky se chovají i k nám rodičům a jiným dospělým. Dítě potřebuje hranice, jinak z něj vyroste nezvladatelný fakan, Vy evidentně nemáte naprosto žádnou autoritu u svého syna.

Většina z vás má pravdu a taky nemáte. Paní vás poprosila o radu, a vy jí vyčítáte výchovu. Uznávám, já jsem ta matka co jednou napomene, podruhé zakřičí a potřetí dá pořádně na prdel. Víte mě spíš napadá myšlenka co když mu tohle někdo "našeptal" do hlavy. Protože ano může být mírně "Zvlčené" nebo taky navedené. Prominte ale kdyby do něj šla "puberta", ano vím kolik mu je, tak by byl hnusný i na ostatní nejen na mámu. Tak proč je takový jen na mámu? Nad tím bych se zkusila zamyslet. A upřímně pokud začne opět zkoušet něco takového nebo se vztekat a budete třebas doma, chytnete ho, a soupnete do vany, je jedno jestli hlavu nebo celého a pořádně mu ji spláchnete ledovou vodou. Násilné to není. A pokud bude mluvit takové věci tak mu strčte do pusy mýdlo nebo dost pepře. Zkusí to max 2x, to ho vyléčí rychle. držím palce.

Úplně mě ten článek zaskočil, ale souhlasím s ostatními. Žádná autorita, dítě si je vědomo, že může všechno, zvlášť, když cítí podporu u svého otce, kde evidentně se matka neztotožňuje s jeho názory na výchovu. Dětský psycholog měl být na pořadu dne již dávno. To, že paní bude brát antidepresiva, ji syna nevychová, každé dítě musí mít hranice a když je poruší, následuje trest - ale důsledný. Sama si paní cení syna nadevše a cítím, že má nekriticky nasazené růžové brýle, navíc stížnosti rodičů ostatních na jejího syna bere s rezervou, což by asi v tomto případě neměla.

Je skvělé, že jste se rozhodla situaci řešit. Určitě není lehké si přiznat neúspěch s dosavadní výchovou a máte ode mě palec nahoru, že jste s problémem vyšla ven, pojmenovala ho. Jste na správné cestě vše vyřešit.
Jiný kraj, jiný mrav, nedivím se, že Váš manžel má na výchovu jiný názor, zvlášť, když je starší a jakoby zkušenější, když už má dospělé syny. Napadlo mě, jestli byste nezkusila pohovorem s nimi (nebo s mužem) zapátrat, jestli i oni si neprošli v dětství agresivnějším obdobím a jak to event. řešili.
Pak bych se snažila zjistit, odkud syn takový slovník nasál (TV, školka) a vysvětlit mu, že takto se nemluví. Děti jasné hranice potřebují.
Návštěva dětského psychologa stran chování je určitě na místě, buďte ráda, že máte jinak šikovného syna, on to rozumem jistě dobře zpracuje. Minimálně pochopí, že je situace vážná, že už opravdu přestřelil. Kopat do maminky ani do jiných lidí se nesmí. Píchat vidličkou také ne. Prostě jasně mu říci, co ANO, co NE. Děti své rodiče zkouší, co ještě můžou.
Držím palce, ať vše všichni brzo vyřešíte.

A kde to syn viděl, že se do mamky kope, že se do ní píchá vidlička, že se jí sprostě nadává?? To bych řešil. U vás doma jistě ne (doufám), tak kde? Kopíruje chování někoho ve vašem okolí, nebo z televize, nebo ze školky. Že si víc dovoluje na mamku než taťku je normální, mamka s ním je pořád a dělá mu od mala komplet servis. Zkuste teď víc syna zapojit do domácích prací, ať pochopí, že už je na dost věcí velký a zvládne to sám. Třeba domácí zmrzku, to je ideální příklad, doma jí s dětma děláme dohromady.

Rákoska a na pr..el, pokud je ještě čas. To si děcko nesmí dovolit. Myslím, že paní by se bála i vlastního psa.

Doporučuji navštívit dětského psychologa, který dokáže zjistit příčinu synova zvláštního chování. Mohlo by se například jednat např. o projevy nějaké poruchy autistického spektra. V případě, že jde jen o nějaký výchovný "přešlap" rodičů - teď jsou mu "jen" 4, co za deset let, pokud se nic nezmění ? A podívám-li se na to pohledem synka.....ublížil jsem mámě a táta mě za odměnu vzal do ZOO. Chování k ostatním dětem ve školce - co vám k tomu řekly učitelky ??? Navíc za dva roky půjde do školy, tam musí respektovat jasně nastavená pravidla chování k ostatním.

Dobrý den Ester, rozhodně se nebojte navštívit dětského psychologa (u nás jsou na to pedagogicko-psychologické poradny), tím syna nezatížíte, ale jen pomůžete sama sobě a hlavně jemu. Váš syn evidentně nemá nastavené limity, co si smí a nesmí dovolit. A to znamená, že bude neustále zkoušet, kam až může zajít. Snad budete mít štěstí na kvalitního psychologa, držím palce. Jen malá rada na závěr, už to tu někdo napsal, dítě opravdu potřebuje jasná pravidla a stanovené limity, za které si nedovolí jít. Jinak bude samo zmatené a může to ventilovat právě agresí a různými schválnostmi. To nemám ze své hlavy, to nám na přednáškách radil skvělý dětstký psycholog s letitou praxí a navíc žák Prof. Matějčka a Čápa.

ja bych mu dala přes to kousavý,že by se 14 dní nenajedl

MILÁ MAMINKO........ŘEŠÍTE DŮSLEDEK, NE PŘÍČINU........TADY JE MOJE RADA :
1. sledujte alespoň týden , co váš synek dělá celý den
2. co uvidíte si rozdělte na dvě skupiny:
a) co řídíte vy
b) co synek dělá sám
3. vyhodnoťte, co by mohlo mít vliv na jeho postoje a projevy
(budete muset odpovědět po pravdě, nic si nekreslete
růžově, lhát sama sobě je zbytečné, věřte mi !)
4. až přijdete na to, co synka rozčiluje, nervuje, nezdravě
aktivuje, co ho "rozhodí", jak dlouho vydrží u jednotlivých
aktivit, zda si hraje raději sám, raději s hračkami a jakými,
zda snese partnera, dětského, či dospělého
5. prostě musíte přijít na PŘÍČINU té agresivity
6. HLAVNĚ ALE NEZAPOMEŇTE NA TO , ŽE NESMÍTE SYNKA TRESTAT JAKO SYNKA, ŽE SE MUSÍTE ZLOBIT NA ČIN, KTERÝ VYKONAL A SROZUMITELNĚ TO ŘÍCI:
....."viděla jsem, že ......", ...."slyšela jsem, že " a ted ten čin popište bez emocí a zlosti, vynechte pro tuto chvíli tresty a bitku, stejně synek neví, za co....to je celý kámen úrazu....ON MUSÍ POCHOPIT, ŽE UDĚLAL NĚCO ŠPATNĚ, ŽE TO NĚKDO VIDĚL NEBO SLYŠEL A ŽE TEN ČIN NENÍ VPOŘÁDKU.
7. ... a připravte se na to, že to není jednorázová akce, že změna bude trvat déle, ale trpělivost a vynalézavost se opravdu vyplácí

...a zkuste ho NAUČIT SI HRÁT........nevěřila byste , kolik dětí si hrát neumí, ale fakt je, že je to někdo musí naučit


Závěrem mi dovolte popřát vám mnoho trpělivosti a vynalézavosti a jestli vám bylo alespoň něco k užitku, jsem ráda...........

Bála bych se,aby mi doma nevyrostl další" Kevin Dahlgren."Ani jeho rodiče nemohou uvěřit, že by jejich chlapeček mohl být tak zlý.
Váš syn velice dobře věděl co dělá (to pochopí i sotva roční dítě,když vás zatahá za vlasy a vy zkřivíte obličej bolestí), ale co je ještě horší chtěl Vám ublížit a vzal si i "zbraň".Otec mu sice domlouval, ale jak dlouho takto staré dítě udrží pozornost...po pár minutách už neposlouchá.
Asi jste to měli řešit všichni najednou, popřípadě i s prarodiči apod.,
aby od co nejvíce lidí viděl pohoršení a že toto jednání vážně není akceptovatelné. Navíc měl následovat trest - jakýkoliv, třeba odmítnutí právě zmrzliny, na nějaký čas. Názorně by měl vidět,že akce vyvolá reakci a špatné jednání se trestá!

Milá Ester,
z jakého důvodu chodil Váš syn už od 1 roku do jeslí? Musela jste chodit do práce nebo jste měla pocit, že potřebuje pestřejší program a společnost vrstevníků? Žádná instituce Vás nenahradí a dítě Vám nevychová..Stížnosti jsou bohužel oprávněné. Syn je zvyklý mít vše a mít to hned. Myslím, že si ani nemusí nic zasloužit, má asi vše na co si vzpomene. Nebojte se být autoritou a používat pochvaly,odměny, ale i zákazy a tresty. Buďte laskavá, ale i přísná a "držte syna zkrátka". Poslouchat musí on Vás a ne Vy jeho. Hodně zdaru.

Jsem matka 3 dětí a vím, že je to boj. Ale už jen čtením tohoto článku mi rostly facky na rukách. Velmi častá věta psychologů zní: není ani tak problém v dítěti jako v matce. Neustálým omlouváním, opěvováním, hýčkáním děťátka (viz styl psaní) Davidovi ukrutně škodíte, nebuďte jeho otrokem. Děti potřebují pevné hranice, proboha!!! Mantinely je CHRÁNÍ! Bezbřehost je destruuje. Potřebují pevnou autoritu, aby se mohly opřít, vidět vzor. K čemu je mu matka, která ho jen adoruje. Musíte vědět, kam to dítě vést, do jaké podoby vychovat. Být pevná v principech. Už jen to odložení do nějakých extra super jeslí, že se řeší angličtina... ach... dítě potřebuje mámu. S prckem někdy nejde debatovat jako rovný s rovným. Dítě MUSÍ POCHOPIT, že když něco provede, tak prostě za to dostane! A to rychle, bez debat a vysvětlování. On není dospělý. Akce - reakce. Škoda, že nemá sourozence. A přečtěte si Prekopovou - Malý tyran. Děti se musí vychovávat, aby se z nich stali dobří lidé. Dospělí nemůžou být jejich otroky. Výchova jen obrovský, obrovský závazek.

Bože ženská! Seřezala bych ho až zčerná! Zanedbala jste výchovu už když byl malý. Nenaučila ho úctě k sobě a zmítající se a ječící dítě na zemi, aby dosáhlo svého zaslouží studenou sprchu. Podle mě, když jste nepoznala začátek blížící se katastrofy, teď už zabere jen tohle. Čím více totiž dítěti podstrojujete a hýčkáte ho, tím více se to obrátí proti Vám. Zametená cestička a život v luxusu není vždy nejlepší řešení. Syna očividně bráníte, i když Vám musí být jasné, že patří k "nebezpečným" dětem. Rodiče si stěžují? Věřte jim. Není to 1 rodič, jsou to rodičE. Někde ten problém opravdu je a Váš vysněný andílek opravdu není tím, co se v něm snažíte vidět.

Otec mých dětí je také cizinec, Vietnamec. I tam se jinak přistupuje k výchvě chlapců a dívek.
Ale udělat náš syn něco takového, prostě by ho popadl a nasekal mu a konec.
I když, ani by nemusel, já bych to zvládla sama.
Kamarádka se vždy chovala ke svému synovi jako by to byl korunní princ. Ignorovala stížnosti matek ve školce, na písku reagovala na synovu agresivitu slovy - mají mu dát pokoj, mají mu to půjčit, mají ho poslechnout...
Dneska je z kluka supergrázl a k matce se chová jako ke služce. Kdo chce kam ...

Ještě před tím, než se naše dcera narodila jsem manželovi jasně vysvětlila, že ve výchově musíme být jednotní, a že neexistuje, aby jeden toho druhého zpochybňoval před dítětem, či jeden z rodičů něco zakázal a druhý dovolil a jasně jsme si stanovili jak budeme dítě vychovávat. Mě tohle udělat dcera - jako, že jí je občas taky dost - tak si týden na zadek nesedne. Nejsem vyloženě pro to, aby se dítě třískalo kvůli každé blbosti, ale čeho je moc, toho je příliš. Dcera na zadek dostává jen vyjímečně, ale moc dobře ví, kdo doma velí. Bohužel nevím, jak toto řešit, protože Vy jste tu autoritu nikdy neměla a to co je zažité se těžko mění. Nicméně bych se být Vámi nebála mu příště jednu plácnout přes zadek aby si uvědomil, že jak se chová on, budou se k němu chovat i ostatní. Aneb pravidlo, kterým se u nás řídíme: "Nedělej druhým to, co nechceš, aby dělali oni tobě."

Jediné pravidlo, které paní dodržuje, je, že se doma jí výhradně "zdravá domácí zmrzlina". On by se asi svět zbořil, kdyby mu koupila nanuka - a nedovedla tak ona sama k té scénce s nůžkama. Jinak chlapec matku neuznává ani jako autoritu, ani jako partnera, sám sebe má za krále světa (v čemž ho maminka zdatně a neustále podporuje), dělá si, co se mu zlíbí. A to nejhorší? Maminka neustále poukazuje na to, jak jsou všichni kolem horší než oni dva. Mimochodem, přístup "všichni ostatní jsou smradi, jejich rodiče dementní a jen já a můj syn jsme dokonalí" (viz všechny jesle hrozné - co takhle nedávat ho v roce do jeslí, když to není nezbytně nutné?, synek tluče děti, ale za to si mohou děti samy, jejich rodiče přehánějí atd. atd. atd.?) vede k nešťastným, nespokojeným dospělým prudám typu maminka. Chlapec to má chudák spočítané, z toho šťastný a spokojený dospělý nikdy nebude. Na psychologa už je pozdě - leda by se podílel na odebrání syna z péče matky.

Zajímalo by mě, jak se situace vyvíjí. Došlo k nějakému zlepšení? Nějaká další zranění doma? Chlapec už pochopil, že není středem vesmíru? hmm

Také nejsem pro fyzické tresty, ale tohle už je přes čáru. Několik "na zadek" zapůsobí více než domlouvání a rozebírání, proč to udělal. Stejně tak jako má hokejista na hřišti jasně stanovené mantinely a jsou dána pravidla hry, musíte je mít i Váš syn. Jinak s Vámi nebude hrát fér.