Maminka.czDěti a mateřství

Eva (32):Dcerka si chce holit nohy. Mám jí to dovolit?

Martina Machová 19.  7.  2013
Je to malé, krásné, okaté a také…chlupaté. Dokud můj blonďatý anděl nezačal řešit svůj zlatavý porost na nožkách, vůbec by mě nenapadlo, že to zlatavé chmýří bude představovat takový problém.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Je jí 6 a půjde v září do první třídy. Vždy bývala takový ten klučičí typ – žádné Barbíny, mořské panny, miminka s dudlíky, a tak mě dost zarazilo, když poslední měsíc, kdy chodila do přípravné třídy ve školce, začala řešit svůj vzhled. Najednou byl problém vzít si triko po bráchovi (podotýkám, že nebylo oprané a vytahané), místo pohodlných botek na běhání na hřišti začala vyžadovat střevíčky, dokonce odložila i oblíbenou kšiltovku s lebkou.

To vše samozřejmě nebyl problém pochopit a najít nějaký kompromis, dokonce jsem se uvolila i k lakování nehtů a fialovému proužku ve vlasech, ale když přišla s tím, že má dlouhé chlupy na nohou (opravdu má, ale jemné světlé), a že je chce oholit, řekla jsem nekompromisní „NE“!

Holky se jí smějí, ale mně se příčí podřídit se vůli posměváčků

Postupem času však začínám být na pochybách, zda jsem se rozhodla správně. Jedny kamarádky říkají, ať jí to povolím (často mají doma kluky), jiné tvrdí, že by to svým dcerám v tomto věku rozhodně nedovolily. Dcerka je docela rozumná a s mým rozhodnutím se tak nějak smířila.

Občas sice zkouší, zda jsem se nerozmyslela, ale nic si nevynucuje. Mně přijde, že ji to stále velmi trápí, navíc se mi svěřila, že se jí dvě kamarádky kvůli chloupkům na nohou občas posmívají. Jenže s hloupým dětským posměchem se může setkat kdykoliv, a přece hned nemůže dělat všechno, co si posměváček zamane. Snažím se s ní i v tomto duchu mluvit; vysvětlovat jí, že kamarádky, které jsou zlé kvůli chloupkům na nohou, nejsou opravdové kamarádky a podobně.

A že takových holčiček nebo kluků potká ještě hodně a přece se nebude vždy zařizovat podle nich. Navíc nové chloupky by pravděpodobně rostly tmavé a silnější (jako mně). Dcerka to myslím chápe, ale trápení nezmizelo.

„Proč ty můžeš a já ne? Vždyť je to moje tělo!“

„Proč ty můžeš a já ne? Vždyť je to moje tělo!“ jsou vcelku logické otázky. Od kdy mám naprosto respektovat, že její tělo zkrátka patří pouze jí? Vždyť za ní mám stále zodpovědnost a víc dokážu předvídat problémy, které by s holením byly spojené! Holit si nohy od 6 let by přeci bylo hodně náročné a chloupky by časem ztmavly a byly mnohem více nápadné. Epilace ani vosk bohužel nepřicházejí v úvahu, dcerka je „bolestínek“ a chemické krémy na dětskou pokožku zase „patlat“ nechci.

Kdo by jí nohy holil? Já nebo ona sama? Sama si nohy holím každý druhý den (jakkoliv trhat chloupky nemohu, protože mi zarůstají), zkrátka si pravidelné holení od tak nízkého věku vůbec nedovedu představit. Dcerka má mnohdy problém si sama vzpomenout na čištění zubů, česání, umytí rukou před jídlem apod.

Vždyť by za 2 roky vypadala na škole v přírodě, soustředění či táboře jako opička, protože by na holení pravděpodobně neměla čas, zapomněla by, nebo by se jí nechtělo. Navíc chodí do plavecké přípravky, takže by jí tmavé chlupy časem asi velmi obtěžovaly. Je mi dcerky líto, nejradši bych jí vše dovolila, ale bojím se, že by to časem přineslo víc škody, než užitku.

Témata: Děti, Dov, Lakování, Klučičí typ, Dcerka