[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Bylo to jak z nějakého špatného filmu. Prostě jsem ho jednou viděla na ulici s jinou. Stáli na parkovišti u auta a Lukáš – můj muž, tu ženskou hladil po vlasech a pomáhal jí dávat věci do kufru u auta. Bylo mi hned jasné, o co jde. Neměla jsem kuráž tam vlítnout a dělat scény. Byla jsem opařená a paralyzovaná. Kdyby začalo pršet, určitě bych si toho ani nevšimla. Stalo se to na Národní třídě. Dodnes tudy pokud možno nechodím,“začíná své vyprávění Eva. Její manžel Lukáš byl vždycky fajn chlap, ale žádný krasavec. Z donchuánství by ho podezíral málokdo. Nebyl ani nijak zvlášť movitý, prostě obyčejný téměř čtyřicetiletý chlap. Evu nikdy ani ve snu nenapadlo, že by byl schopen udržovat poměr s jinou a přitom být úplně v klidu.
„Když to vezmu zpětně, určitě mi nic nenaznačovalo, co se děje. Ta paní byla jeho klientka, takže jejich schůzky ani nemusel tajit. A navíc, nic ve zlém, ale nikdy by mě nenapadlo, že taková šedá myška by mohla ohrozit moji pozici. Vzhledově byla velice pod průměrem. A možná o to víc mě ta nevěra zasáhla. Když jsme si to s Lukášem vyříkali, stála jsem před rozhodnutím: odpustit, nebo neodpustit? A hádejte, co jsem si nakonec vybrala,“napíná Eva.
A my prozradíme, že Eva musela spolknout velké sousto. A trvalo to… S manželem se rozešli, ale ona si stále bála začít s někým jiným. Připadala si strašně zrazená a neměla na čem stavět. „Když se vypláčete na ramenou všech kamarádek, vypijete určité množství alkoholu na nový start a sepíšete si ten směšný seznam pro a proti, dojde vám, že život musí nějak pokračovat. Cítila jsem sice dlouho takovou zvláštní ukřivděnou nenávist. A také jsem si nevěřila. Tenkrát mi bylo 33 a začínat znova v tomhle věku, kdy se kamarádky (poprvé) vdávají a rodí děti, nebylo moc lehké. Zásadní zlom nastal, když jsem zjistila, že žiju jen minulostí a ta mě užírá,“pokračuje Eva.
„Řekla jsem si, že probrečená a zoufalá léta mi nikdy nikdo nevrátí zpět a začala jsem se soustředit více ne sebe, na svou práci a rodinu. Zjistila jsem třeba, že i svoji nejlepší kámošku Káťu nebo mámu už dost dlouho štvu svým neustálým fňukáním. To bylo pořád: Když Lukáš tohle a tamto, stejně jsou všichni chlapi nakonec stejní. Po dvou letech single života mám konečně přítele. A myslíte, že si na svého Ex ještě vzpomenu ve zlém? Už ani ne. Spíš si vybavím to dobré. A jsem tak nějak víc v pohodě,“ uzavírá svůj příběh napravená zoufalka Eva. A je pravda, že všem problémům je potřeba odevzdat jen časově omezenou pozornost. A u nevěry to platí dvojnásob!