[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Kdy jste začala tušit, že je Kačenkou něco v nepořádku?
Kačenka byla odjakživa trochu jiná, než ostatní děti. Jako miminko se na mě skoro nikdy neusmívala, nerada se mazlila. Brala jsem to jako osobní selhání a postupem času jsem si zvykla. Když jí bylo asi 2 a půl, nesnesla vůbec žádné vybočení ze zajetých návyků a stereotypů. Když jsem například vyměnila závěsy v jejím pokojíku, nastal šílený hysterický záchvat a mě nezbylo nic jiného, než tam dát zas ty staré. A tak to bylo se vším.
Co ji vyvedlo z míry nejvíc?
Určitě změna prostředí. Každou návštěvu babičky, kamarádky vždy nesla hrozně. Odmítala překročit práh ve dveřích a šíleně se u toho vztekala, prožívala stavy paniky. Dodnes vidím, jak se ze všech sil držela futra. Museli jsme proto takové výlety úplně vyškrtnout. A jít třeba do restaurace? Nemyslitelné!
Kdy jste došla k závěru, že je třeba vyhledat odbornou pomoc?
Vyhledali jsme ji už v Kačenčiných třech letech. Paní psycholožka i paní dětská doktorka nás ale ujistili, že je to jen zlé období a že se její stav zas zlepší. Prý že je jen víc umanutá. Tak jsme se uklidnili a čekali, až to skončí. Nedávala jsem ji ani do školky, protože jsem si neuměla představit, jak by to tam zvládla. Nesnesla totiž ani sebemenší kontakt s dětmi. Vždycky si chtěla hrát sama, byla nepřizpůsobivá, konfliktní a neposlouchala. Připadala jsem si jako příšerná máma.
Museli jste změnit odborníka?
Ano. Když bylo Kačence pět let, už jsem jí chtěla někam dát, aby si zvykla na kolektiv ještě před tím, než půjde do školy. Zašla jsem pro radu k paní psycholožce Fořtové, která nám pomohla. Moji dceru vyšetřila a stanovila diagnózu: lehká forma autismu zvaná Aspergerův syndrom. Doporučila nám, jak postupovat ve výběru školy a tak dále. Káča šla nakonec do první třídy až v sedmi letech. Díky vstřícnému kolektivu a paní učitelce, která to s ní umí, dnes zvládá každou látku.
Pro děti s autismem je typické, že milují své rituály…
To není ani tím, že by je milovali, oni je potřebují. Kačenka musí každý den mít naprosto stejnou rutinu. Jinak je zle. Své rituály bere jako svou jistotu a dávají jí klid. Když je cokoliv narušeno, spustí se šílená scéna a řev.
ČTĚTE TAKÉ: Svatební cesta může být nejen začátkem, ale i koncem manželství
Můžete popsat takovou situaci?
Káča je například zvyklá snídat jogurt s marmeládou v zelené misce. Ta ale musí být na vrchu jogurtu, nikoliv do ní zamíchaná. Kdyby našla marmeládu rozmíchanou nebo jinou misku, popadl by jí vztek a hysterie a nesvá by byla po celý den.
Jak soužití s takovým dítětem poznamená chod rodiny?
To víte, je to svazující. Nemůžeme nikam odjet, dát Káču hlídat. Ale se vším se dá pracovat a naučit se žít normálně. Prostě si musíte vypilovat svůj systém a obrnit se. Pak je vše v pořádku.
(Hlasovat můžete v anketě umístěné v pravém sloupci.)