[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Naposledy jsme si s Evou povídali před více než dvěma lety. Neměla tehdy zrovna na růžích ustláno, protože s malým Natýskem zůstala sama. Teď je všechno jinak – její Týna ze Slunečné i Viky ze Zoo se vryly pod kůži statisícům fanoušků, zpívá jako o život a těší se na miminko a mateřskou dovolenou „pod křídly muže“.
Evi, my jsme vás oslovili už v březnu, moc mile jste souhlasila, ale pak se všechno o měsíc posunulo. Tak už víme proč.
Ano, já jsem vám to hrozně moc chtěla hned říct!! Ale nešlo to, první týdny a měsíce by prostě každá maminka měla být hájená a střežit si svoje tajemství. Jsem ráda, že už můžu s pravdou ven a sešli jsme se teď.
Jste mladá maminka – první dítě jste měla ve 23 letech, druhé teď. Nedávno jsme s Maminkou natáčeli v porodnici, a víte, kolik je teď věkový průměr prvorodiček? Více než 29 let! Vy ho dost snižujete…
Nemám pocit, že bych byla zas tak mladá. Pro mě by byla hodně mladá třeba šestnáctiletá maminka. Jsem ale moc ráda, že mateřství přišlo relativně brzy, Nathánek i druhé miminko. Vlastně je jednodušší, když to přijde samo…
Moc jsem vám chtěla říct, že jsem těhotná! Ale první týdny má být žena hájená.
A v čem? Mě by to neplánovaně spíš zaskočilo.
Vlastně je strašně složité, když se žena může rozhodnout, kdy chce mít dítě. Vystuduje nějakou školu a začíná pracovní kariéru. Pak najednou zjistí, že je jí třicet a ještě nemá partnera. Začne to být komplikované, třeba ani neotěhotní hned, jak si plánuje. I proto jsem hrozně ráda, že Nathánek přišel v mých třiadvaceti letech a druhé miminko bude před třicítkou. Vždycky jsem chtěla velkou rodinu a bála jsem se, že to přijde pozdě, anebo třeba vůbec.
Je to tady a moc vám to sluší. Jak druhé těhotenství prožíváte?
Mám obrovský strach, to jsem s Nathánkem nezažila. Dokonce jsem to řešila s lékařkou a ona mi říká „no, už nejste nejmladší“. (smích) Není mi už dvaadvacet, asi to s tím souvisí. Těhotenství je diametrálně odlišné, poprvé jsem do osmého měsíce tancovala, hrála v divadlech.
Takže teď jste spíš za zodpovědnou mámu, která ztratila mladickou lehkomyslnost?
Už celý ten proces znám. Vím, jak je všechno složité. A jak obrovský strach s dítětem přijde… Každý vás připravuje na to, že to bude největší láska, jakou jste kdy v životě zažila. Ale nikdo už vám neřekne, že je tu taky ten strach, co vás nikdy neopustí. Představa, že ve mně něco roste a já to nemůžu ovlivnit… I proto jsme o těhotenství nechtěli dlouho mluvit, i proto nechceme říkat pohlaví miminka. Kolem nás je tolik smutných příběhů…
A covidová doba na strachu jen přidala.
Slyšela jsem těžké příběhy, jak covid zasáhl i do těhotenství a porodu. I představa, že bych byla v porodnici sama a nemohla bych mít podporu od partnera nebo svojí mámy. Tak to je hodně zvláštní… Ty maminky to neměly jednoduché. Ale není to jen covid. Sama často sdílím různé charity a sbírky pro nemocné děti, je to všude kolem nás.
Když se člověk zamyslí nad okolnostmi všude kolem, je váš strach vlastně pochopitelný.
Na jednu stranu si hrozně přeju, aby bylo miminko na světě a já mohla vidět, jestli je v pořádku, a opečovávat ho. Na druhou stranu mu říkám: „Upeč se co nejlíp, abys bylo připravené.“ A vím, že tělo udělá maximum. Jsou to zvláštní pocity, neužívám si to tak, jak jsem si myslela, že budu.
První porod jste si naplánovala. Chystala jste se na něj a téměř do puntíku vám to vyšlo. Jak se tohle dělá? A jak se připravujete teď?
Už ne tolik jako poprvé. Vím, co mě může čekat, tuším, jak to asi bude probíhat. Měla jsem jediné přání – aby to bylo v létě. A to bude. Jen chci, aby byl porod stejně krásný jako ten první a já si ho užila.
Každý vás připravuje na lásku k dítěti. Ale že to bude i velký strach o něj, o tom se nemluví.
Užít si porod? Tak to je super varianta a plán!
Nemám žádné strachy. Prostě jsem nastavená na to pozitivní. Nemám v hlavě žádné císaře. Vybrala jsem si stejnou porodnici, cítila jsem se tam minule moc hezky. Už jsem jim i volala, že bych k nim ráda jela znovu. Jediné, na co mě upozornili, že druhé miminko může přijít mnohem rychleji než první, takže hodinová cesta, kterou jsem zvládla s Nathánkem, nemusí být tak jednoduchá.
Možná to bude drama doslova na minuty?
Já si říkám – proč ne? Kdyžtak mi prý pošlou naproti sanitku, takže naplánované to máme.
KDYŽ PÁNBŮH DÁ, JEŠTĚ DALŠÍ DVĚ DĚTI ZVLÁDnEME
Pořád ještě chcete pět dětí, jak jste nám svěřila před dvěma lety?
Ano! Teď budu mít druhé vlastní a už mám jedno nevlastní. Když pánbůh dá, třeba ještě dvě další zvládneme. Tohle ale není jen na nás. Usmívám se nad slovy kamarádek, které řeknou, co a jak cítí a plánují nebo kdy „na tom začnou pracovat“. To přece není tak jednouché a kolem je spousta okolností, není to jen na nás.
S partnerem Přemkem Forejtem vytvoříte moderní patchworkovou rodinu. Jak jste vlastně seznamovali své děti?
To bylo naprosto přirozené a krásné. Tak, jak jsme si s Přemkem sedli my, tak to bylo i s dětmi. Samozřejmě jsme chvilku čekali, neseznamovali je hned. Nejdřív jsme potřebovali zjistit, že k sobě patříme my dva.
A vzpomínáte na první setkání Nathánka a Stely (dcera Evina partnera Přemka Forejta, pozn. red.)?
Stelinka přinesla Nathánkovi dinosaura a on jí lego. Šli jsme do zoo, děti si pak postavily bunkr, rozuměly si na první dobrou! Nathánek ke Stelince vzhlíží jako ke svojí bohyni. Nedávno jsem s ním vyplňovala takový dotazník, kde jsou otázky, které s ním chci probrat každý rok. Jedna z nich byla, jestli se někdy ožení. Pokusila jsem se mu vysvětlit, co to je, a ptala se, koho si vezme. A on hned odpověděl, že Stelu! Ony jsou ty naše děti obě takové dvě malé milující a přátelské bytosti, tak si rozumí.
Když JSOU NĚKOMU ČTYŘI ROKY, NEZNAMENÁ to, ŽE VĚCI NECHÁPE
Jak byste popsala sama sebe jako mámu?
Já bych se sama za mámu chtěla! Myslím, že jsem fajn. My jsme spíš kamarádi, ale samozřejmě s hranicemi. Natýsek chápe, že některé věci si dovolit nemůže, tak je nedělá. Moc ráda s ním diskutuju, vysvětluju. Nejsem máma, která by zakazovala, a nemám ráda konverzace typu: „To nemůžeš dělat.“ „Proč?“ „Protože jsem řekla!“ Neříkám ani to, že já něco dělat můžu, protože jsem maminka, to u nás není.
Tak to asi nepoužíváte větu „na to jsi malý, tomu bys nerozuměl“?
Ani náhodou! Pamatuju si totiž na své dětství, moje máma byla hodně podobná jako já, taky mi vysvětlovala a diskutovaly jsme. Pak jsem třeba přišla ke kamarádce a tam to bylo jinak. Vzpomínám si, jak mi vadilo, když se mnou někdo takhle mluvil. Nemám ráda, když někdo říká „je to jen dítě, tak mu to zakaž nebo ho plácni přes zadek“. Že jsou někomu čtyři roky, přece neznamená, že věci nechápe. Prostě se jen třeba slovy nedokáže napojit na dospělého, ale rozumí nám velmi dobře. Proto každé slovo vážím a volím taková, kterým rozumí.
Tak on taky je Nathánek hodně komunikativní dítě. Už mi tu ukazoval dinosaura, vůbec se nestydí.
Poslední tři týdny se udály velké změny. Přestal se úplně bát a stydět. Lítá mezi lidmi, komunikuje. Měla jsem koncert, on najednou vyběhl na stage a začal se se všemi zdravit! Sama jsem byla překvapená, moc jsem to v té chvíli neuměla ukočírovat. Umí být najednou takhle rozjívený, až hyperaktivní – ostatně jako každé dítě. Jinak je to slušný a milý kluk, malý gentleman. Je strašně zlatý. Jsem na něj moc pyšná! Jak si umí hrát, vnímat lidi kolem, je to super. A doufám, že je to i tím, jak s ním komunikuju já. Že mu nic razantně nezakazuju a bavím se s ním, jako bychom byli stejně staří.
Dokážete si už představit, jak bude reagovat na sourozence? A chystáte se na to vůbec?
Představuju si to hezky, ne jako blázinec. Nechci Natýska od miminka nějak odtahovat a nezapojovat ho. Velkou inspirací mi je sestra, která má tři děti. Všechny jsou krásně vychované, jsou to parťáci. Není mezi nimi žádná žárlivost, všichni si pomáhají navzájem. Budu se snažit o totéž.
TENTOKRÁT ZŮSTANU DOMA POD KŘÍDLY PARTNERA
Poznává vás Nathaniel v televizi? Jak před ním mluvíte o své práci?
Snažila jsme se mu vysvětlovat, že to nejsem já, že to je v televizi vlastně někdo jiný, že je to role. Ale když tam byly scény, kde jsem se líbala s Markem Lamborou, nebo teď se tam objímám s někým jiným, tak přemýšlím, jak mu to vysvětlit. Že potom přijdu domů a objímám se s Přemkem? Je to zvláštní situace. Že jsem herečka, už pomalu chápe, ale dělá si z toho legraci. Ví, že jsem to já, a vlastně tak úplně ne. Nedávno jsem se ho ptala, jestli ví, kde maminka pracuje. A řekl, že v zoo (Evina role v seriálu TV Prima, pozn. red.). A to je vlastně krásná odpověď.
Váš pracovní kolotoč je pořád v pohybu. Jakou si dáte pauzu?
Do konce června natáčím, pak budu mít ještě pár koncertů a pak už volno. Poprosila jsem o půl roku. S jedním dítětem se dalo všechno zvládnout, ale už budu mít dvě, bude to náročnější. I s Nathánkem jsem chtěla být doma déle, ale kvůli některým okolnostem v mém životě to nešlo… Teď věřím, že budu moct zůstat doma pod partnerovými křídly. Já jsem si to užila i s Nathánkem, jen ne tak dlouho. Ale už se k tomu nechci vracet, jsem ráda, že jsme to zvládli s hrdostí a úsměvem a už je to pryč. Teď je všechno krásné a fajn.
Na syna jsem pyšná. Je to skvělý kluk a malý gentleman.
To je na vás vidět. Jak zvládáte skutečnost, že máte vytrvale v patách bulvár?
Ano, ten dokáže úplně změnit to, jak vás lidé vnímají. Ale já jsem naštěstí velmi často v kontaktu s fanoušky, takže můžou reálně poznat, jaká jsem. Domněnky, lži a nesmysly ale dokážou život dost zničit. Já nejsem pomstychtivá ani zlá, nikomu bych v životě neublížila, ani žádné kolegyni. A přesto se to pořád píše.
To musejí být těžké chvilky. Ale se svou popularitou s tím musíte tak trochu počítat, ne?
Nedávno jsem popularitu řešila s kolegou Štěpánem Benonim. Já jsem hrozně vděčná za svou práci. Odmalička jsem si přála hrát, zpívat, vyprodávat koncerty. Jsem vděčná všemu a všem, kdo mi pomohli, že se mi to povedlo. Věnovala jsem tomu celé dětství, pubertu. Nesouhlasím ale s tím, že když je někdo známý, nemá právo na soukromí. Nebo že musí počítat s tím, že o něm budou psát lži. Moje práce je dělat lidem hezké dny, ale nemusím přece snášet cokoli!
Pojďme skončit naše povídání méně smutně.
Jasně! Například to, že jsem známá, bohudíky znamená, že můžu pomáhat více lidem. Jsem víc slyšet a vidět, tak se snažím pomáhat. O tom by se mělo mluvit, ne propírat soukromí. Ale já jsem šťastná a spokojená a svět je prostě krááásnej!
Vždycky jsem chtěla velkou rodinu a bála jsem se, že přijde až pozdě, anebo vůbec.
Bude mu pět a je to malý „Tarzánek“. Vlasatý a bosý, s roztomilou čechoangličtinou. Okusoval jahody zásadně jen do půlky a maminka ho i tak během líčení stačila sledovat a vysvětlovat mu, že jahoda se má dojíst nebo donést jí a ona že ji dojí sama. Během natáčení rozhovoru nám trochu pohnul kamerou a za maminkou prý rozhodně viděl projít skeleton (angl. kostra). Momentálně miluje dinosaury, jeden z lega s ním totiž trávil celý den. A máma mu prý musí občas vysvětlit, proč se v televizi objímá s Markem Lamborou a doma s Přemkem Forejtem.