[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Aneta Krejčíková:
Domácí porod není pro každého, já jsem si tu cestu vybrala. Netroufla bych si ale rodit bez odborné pomoci. Moje porodní asistentka to skvěle zvládla se mnou i s Toničkou. A ta tedy nezaváhala ani chvilinku. Celé těhotenství bylo v pořádku, byla jsem sledována u své porodní asistentky i u gynekoložky, nevynechala jsem žádné testy a hodně jsem se na porod připravovala. Stojím si za tím, že porod je hlavně o tom, jak se ta žena cítí v tu chvíli. Když má jakákoli samice rodit, odebere se do bezpečí. A pro mě v tu chvíli bylo bezpečné místo doma. Kdybych měla mít někdy třetí dítě, tak bych si přála, aby to bylo stejně.
Míša Tomešová:
K tomu bezpečí tě musím doplnit. S Anetou jsme byly společně na kurzu Porod je krásný, protože její první a mé druhé dítě jsou stejně staré. Tam nás učili různé techniky, které se zdají být dost „ezo“, přitom to jsou klasické věci jako třeba dýchání. Děláme to všichni, jde jen o to, ponořit se do něj. Před prvním porodem jsem si říkala: „No zvládly to všechny, zvládnu to taky.“ A oba porody byly diametrálně odlišné. Syna jsem si přímo chytila a dala jsem si ho na hruď. To byl hrozně silný moment! V tu chvíli mi taky bylo úplně jedno, jestli máme kluka, nebo holku – my jsme to totiž dopředu nevěděli. Druhý porod bych asi taky bývala zvládla doma, ale po té první zkušenosti jsem si na to netroufla. Jsem ráda, že máme možnosti – rodit v porodnici, nebo doma. A že se ženy mohou rozhodovat.
Veronika Kašáková:
Navážu na to bezpečí, o kterém holky mluvily. Protože to je pro každou ženu něco jiného. Já jsem taky chvilku přemýšlela o domácím porodu. Ale něco mě do té porodnice táhlo a díkybohu za to, v našem případě. Novorozenecký screening totiž odhalil včas Matyáškův jiný životní styl – nechci to nazývat jako lékaři. Ale za sebe říkám: Nechme ty ženy rozhodnout, je to hodně o propojení matky a dítěte. Porod jsem měla i v porodnici nádherný. Jediné rozhodnutí, které jsem v době covidu musela udělat, bylo, jestli u něj bude dula, nebo můj muž. Rozhodla jsem se pro muže a bylo to nádherné. Klidně bych rodila znova.
přímý přenos vyhlášení maminky roku můžete sledovat zde už ve středu 26. 10.
Vždycky mě napadne, jak skvělý je kompromis mezi domovem a porodnicí. Porodní domy jsou velké téma. Bylo by super, kdyby existovaly.
Bylo. Jediné, co mě totiž trochu děsilo na tom zdravotnickém prostředí, byl fakt, že nevím, kdo narozené miminko chytne. Když to nebudu já, přála jsem si něžné a jemné ruce. Hodně jsem pracovala na vizualizaci té atmosféry, aby moje dítě zažilo hezký příchod na svět. A porodní domy by to mohly změnit. Tam bychom se dopředu setkaly s lidmi, které pak u porodu uvidíme.
A kteří to neberou jako rutinu, ale oslavu života. Ty přece nemáš porody jako na běžícím páse, zažiješ to třeba dvakrát nebo třikrát za život a chceš to mít hezký.
Matyášovi byl teď rok a půl a mám pocit, že jsem si ho ještě dostatečně nepomazlila, strašně si to spolu užíváme. Ale názory se mění na základě období, které prožíváš. Momentálně je veškerá moje pozornost upřená na tu jednu bytost a taky na sebe, do mého těla. Ještě jsem si dost neodpočinula, jsem pořád ve střehu, co se týká hlídání stravy malého. Možná jen potřebuju nějaký čas, abych věděla, že to vlastně nebude tak těžké... Třeba už teď vím, že jsem byla na začátku hrozně vystrašená, jak složité to bude. Ale zatím mám pocit, že jsme takhle kompletní.
Asi není jednoduché říct: chystám, nebo nechystám další dítě... Když chystáš, nemusí to vyjít, a naopak. Já si připadám ještě mladá na definitivní rozhodnutí, jestli ještě jedno dítě chci. Dejme tomu, že na rozhodování mám třeba dalších pět let. Teď ho rozhodně neplánuju a mít nechci. Ale třeba se to za dva roky změní? Mně i kluci přišli takovou náhodou, tak třeba to s třetím bude taky tak.
Já už si na těch mateřských hormonech moc nefrčím. Vědomě bych do třetího dítěte šla asi do doby, kdy byl Toničce rok a půl. Jakmile bylo někde miminko, tak jsem ho chtěla a hned! Ale teď už jsou děti víc samy za sebe, nemáme doma ani plenky, už se mi do toho moc nechce. Ale třeba bude překvapení!