[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Redaktorka Bára to vyjádřila naprosto přesně: „V podstatě mě dost mrzí, že děti nedostaly za úkol zdokumentovat postupující šílenství rodičů – s bonusovými body za grafík, tabulku a video.” Protože tak nějak to u nás všech občas vypadalo.
„Mami, potřebuju peroxid vodíku a venkovní teploměr!” „Mami, prosím tě, kolik je římsky MCCXXXIV??” „Mami, máme natočit, jak vyrábíme jednoduchý pokrm!” „Mami, pomůžeš mi vyrobit leporelo o druhé světové válce?”
Osvěžila jsem si příslovečná určení všeho, vzpomínala na dělení „pod sebou”, rozhodovala, jestli „ženy a muži BYLI, BYLY, nebo snad oboje. Byly to intenzivní chvíle. A jsem ráda, že je to za námi.
Vyráběla jsem hudební nástroj, pořizovala makrofotku pavouka i lepila papírový model krychle o hraně jeden decimetr („ale musí to bejt fakt přesný, mami"), který jsem vysypávala zeminou z kuchyňské odměrky. Natáčela jsem dítě skákající přes švihadlo, vyrobila olovnici i vodováhu a rýsovala osově souměrný obrázek pěticípé hvězdy („Aha, vám nefunguje tiskárna! A zkoušela jste si přiložit průsvitku na monitor? To by nešlo, paní Vajsejtlová?"). Zasadila jsem hrách na šest různých míst a nedočkavě přešlapovala, jestli vyroste dřív v lednici, nebo v krabici od bot. Na hrdlo skleněné lahve natahovala balónek a tuto zahřívala fénem. A asistovala u ztvárnění báje o Prométheovi.
Jestli jsem si dřív myslela, že den by měl mít alespoň třicet hodin, abych všechno stíhala, tohle období bylo úplně jiný level. Vyučovat a korigovat distanční výuku, plnit domácí úkoly, denně vařit a uklízet a do toho si jako „vedlejšák“ nechat plný úvazek v práci, to je sakra oříšek. Ale všechno špatné je pro něco dobré. U nás vedly hodiny geometrie!
Covid mě toho dost odnaučil. Třeba vařit a uklízet. Na druhou stranu – díky pobytu doma jsem měla možnost zamakat na jiných dovednostech. Nevím, jestli až se doba umoudří, je v budoucnu ještě budu praktikovat. V tuhle chvíli si ale umím očistit těsnění u auta nebo zasadit bylinky. Otázka tedy je, jestli mi krom pažitky vyroste i něco jiného.
Covid rozptýlil mé neustávající pochyby, jestli jsme udělali loni správně, když jsme poslechli psycholožku z předškolní poradny a dali synovi odklad povinné školní docházky. Konečně jsem dospěla k jednoznačnému ANO, nebyla to chyba. První třída na dálku musela dát rodičům čerstvých školáčků neuvěřitelně zabrat. A dětem nejspíš taky neprospěla. A abychom si ani my, rodiče předškoláků, nekousali nudou nehty, dostihla nás na jaře výuka na dálku i pro ně. Takže jsme si během rotace potomků mezi prarodiči, abychom my dospělí byli schopni pracovat, užívali rukodělné činnosti, výtvarnou výchovu a vyplňování pracovních listů na uvolňování zápěstí. Když jich dorazilo 20 kousků na týden, pobavilo mě upřímné překvapení synátora: „Teda, co to je, proč jako tolik? Tolik jsme jich neudělali za celý rok!”
Covid jednoznačně posunul hranice mé trpělivosti! Pracovat v jednom malém bytě, kde zběsile pobíhají dvě děti v neustále měnících se převlecích, byla výzva. Za jeden den holky stihly být snad naprosto vším. Od klidných princezen, které se občas poperou o jednu korunku ze sto padesáti, které doma máte k dispozici, až po superhrdinky, které lezou všude, jen ne po zemi.
Paradoxně korunu tomu všemu jsem dodala já nápadem koupit jim potřebné věci k výrobě slizu. Když se tento nápad zrodil v mé hlavě, vypadalo to naprosto idylicky! Děti sedí u stolu a několik hodin trpělivě vyrábí sliz, který je aktuálně u nás velmi populární. Bohužel v mých představách si děti vše půjčovaly a nikomu nevadilo, že má modrou lžíci místo fialové. A taky ten sliz nelepil a nebyl naprosto všude. Po této zkušenosti mi malé polystyrenové kuličky přijdou jako sprosté slovo.
I když nás covid pořádně procvičil v mnoha školních dovednostech a také trpělivosti, dal nám spoustu času navíc s dětmi. I těmi odrostlejšími, s kterými se jinak běžně potkáváme spíš jen u večeře a o víkendu. Vzpomínky na společné chvilky zůstanou. A navíc toho spoustu umíme, jak uzavírá redaktorka Míša:
„Umím si zase o chlup lépe organizovat čas a volit priority. Naučila jsem se méně plánovat a nehroutit se z toho, že nemám všechno pod kontrolou. A jako bonus jsem s dětmi vyrobila nespočet domácích úkolů z výtvarné výchovy. A víte co? Zrovna tyhle chvíle byly vlastně strašně krásný!"
Koronavirus se objevil poprvé na začátku prosince 2019 v čínském městě Wu-chan. Onemocnění, které tento koronavirus způsobuje, dostalo označení COVID-19. Koronaviry vyvolávají nemoci od běžného nachlazení po syndrom akutního těžkého onemocnění dýchacích cest. Onemocnění se přenáší vzduchem kapénkovou infekcí a nejčastěji zasahuje sliznice horních a dolních dýchacích cest a spojivky. Inkubační doba je 7 - 14 dní. Mezi příznaky koronaviru patří zvýšená teplota, dušnost, kašel, únava a bolesti svalů.