Maminka.czSlavní rodiče

Gábina Partyšová: „O problémech potřebuju mluvit otevřeně“

Iveta Vařečková 12.  11.  2012
Gábina Partyšová: „O problémech potřebuju mluvit otevřeně“
Pro mnohé může být jen večírkovou královnou se slabostí pro luxus. Zároveň je ale i Brňankou, která tři roky předcvičovala aerobik. Zarputile se brání botoxu i zákazům v jídle. A naučila se i odpouštět.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

* Je pravda, že jste se do televize dostala díky sportu?

Je to tak, ale vzniklo to úplnou náhodou. Od svých šestnácti jsem předcvičovala v Brně aerobik. V osmnácti jsem pak pod vydavatelstvím Monitor EMI vydala hudební album, které mělo reklamu na Nově. V tu dobu se televize rozhodla, že Hanka Kynychová natočí u moře videokazetu se cvičením aerobiku, ve kterém bude kromě ní vystupovat i několik známých tváří. Mimo jiné tam měla být Lucka Výborná, která ale z nějakého důvodu nemohla nakonec odjet, a produkce hledala narychlo náhradu. Z mého životopisu zjistili, že mám s aerobikem zkušenost, a bylo rozhodnuto. Brzy po příletu jsem se seznámila s Lenkou Hornovou, tehdy ještě moderátorkou Občanského juda. Vlastně nás svedla dohromady cigareta. Tím odstartovalo naše přátelství, které trvá dodnes, a vzápětí vznikl i pořad Prásk.

* Jak vypadalo cvičení pod vedením šestnáctileté Gábiny?

Vedla jsem hodiny tak, aby se během nich lidé bavili, a měla jsem hodně plno. Možná k tomu dopomohl i fakt, že už jsem v té době byla v Brně známá díky práci v rádiu Krokodýl. Za to, že jsem se stala cvičitelkou, může ale hlavně moje urputnost. Sama jsem si vybrala instruktorku, jejíž hodiny mě natolik zaujaly, že ve chvíli, kdy ona musela kvůli zranění na nějakou dobu cvičení přerušit, jsem si umanula, že za ni zaskočím. Udělala jsem si rychlokurz a odstartovala své hodiny. Prostě jsem si vzala do hlavy, že budu předcvičovat, povedlo se a nadšení mi vydrželo další tři roky.

* Dovedla jste tenkrát odhadnout, jací lidé jsou?

Intuitivně jsem věděla, s kým je mi dobře. Ale zároveň jsem se držela toho, že nikdy nikoho nesoudím. Pokud mi není ubližováno, uvědomuji si, že každý má svůj příběh. Tahle moje vlastnost už se projevila na základní škole. Tehdy jsem byla typická předsedkyně třídy, kterou ale měli rádi jak šprti, tak sígři.

* Obejdete se dnes bez sportu?

Už ne. Pohyb odmalička miluji. Rodiče mě v něm vždycky podporovali a díky nim jsme se sestrou vyzkoušely všechno možné od fotbalu přes volejbal až po tenis, krasobruslení a lyžování. Možná jsem si tím ale zavařila. Jednou mi totiž Karel Svoboda vyprávěl, že ho jeho maminka vždycky varovala: „Nikdy nezačínej se cvičením ani neběhej, protože jakmile se tělo začne něčemu věnovat, uloží si pocit z toho do své paměti a bude to po tobě vyžadovat až do smrti.“ Z toho jasně vyplývá, že lidé, kteří nic nedělají, paradoxně méně trpí. (smích)

* Kdy jste si začala uvědomovat, že se potřebujete hýbat i kvůli zdraví?

Aktivním aerobikem jsem tělo připravila na to, že sport je součástí mého života. Když jsem pak kolem dvaceti odešla z Brna do Prahy, radši jsem vyrazila s kamarádkami na víno než na cvičení. Chtěla jsem se bavit a pořád jsem neměla dost. Došlo to až tak daleko, že jsem skoro pět let nic nedělala. Jenže pak se mi najednou začala ozývat záda, která si mimo jiné stěžovala na moje nošení vysokých podpatků, a tak jsem se ke cvičení zase vrátila. Dneska mám tak málo času, že sportuji napůl pro radost a napůl proto, abych se nerozpadla.

* A co vás udržuje ve formě?

Pravidelně chodím na lekce Pilates Reformer, během kterých se cvičí na speciálních přístrojích. Ačkoli se to nezdá, zvládnout reformery je dřina jako blázen, ale vyplatí se to. Poslední dobou mi pořád někdo říká, že jsem zhubla, což má na svědomí právě pilates. Díky němu se mi povedlo zpevnit vnitřní svalstvo a tělo se tak nějak vcuclo do sebe. Kromě toho jsem si domů pořídila stroj na formování postavy Orbitrek a každé ráno na něm u nás doma v garáži alespoň půl hodiny cvičím. Díky tomu si dokonale pročistím hlavu. Za odměnu si pak ještě zajdu zaplavat do našeho bazénu a zakončím to bylinkovými čaji, které mám namíchané od léčitele Ladislava Kříže přímo na tělo. To je takový můj ranní rituál, bez kterého se už neobejdu.

* Máte doma cvičební stroj, který funguje spíš jako věšák na šaty?

Pořídili jsme si posilovací lavici s kladkou, na které jsem byla ale jen párkrát. Dlouhou dobu pak stála u bazénu, kde máme teplotu kolem 33 °C, takže nám po čase zrezla a šla pryč.

* Vybíráte si cíleně individuální sporty?

Moje práce je založená na neustálém setkávání se s lidmi a mě to i po těch letech pořád baví. Přijdou ale chvíle, kdy mám lidí opravdu plné zuby. Proto mě neláká ve svém volnu vyrazit na masovou hodinu cvičení. Nevadilo by mi, že se na mě někdo dívá nebo si chce povídat, jen potřebuji být občas sama.

* Ze všech stran slyšíme, jak důležité je hýbat se. Nestává se z toho už tak trochu mánie?

Myslím si, že sport je droga. Na druhou stranu je člověk od přírody lenoch, čemuž dost napomáhá dnešní doba, kdy nemusíte vylézt z bytu, abyste si pořídili nový nábytek nebo obstarali jídlo. Pravidelně jezdím na Floridu, kde máme druhý domov. Líbí se mi, jaké tam mají obrovské továrny na těla. Když v Americe přijdete do posilovny, jenom zíráte na to, jak tam osmdesát lidí vedle sebe zarputile běží na trenažéru. Tam jde opravdu o mánii zaměřenou na potřebu hýbat se. Posilovna funguje vyloženě jako čistička mozků. Přijde třeba stopadesátikilová holka, oblékne si miniaturní tričko a jde si zacvičit. Nepřemýšlí o tom, jak vypadá a co si o ní kdo pomyslí. Zdá se mi, že tento trend k nám zatím ještě nedorazil.

* Jaká je na Floridě nabídka potravin?

Obrovská. Navíc úplně všechno je v obchodech zabalené do výrazných barev a v nabídce jsou převážně megabalení. Přijde mi, že si hrají na to, že všechno musí být bio. Netuším, jestli si uvědomují, že když si koupí biobanány, musí je sníst skoro minutu po zaplacení, jinak jim nevydrží.

* Jak vy sama přistupujete k jídlu?

Nemám ráda hesla typu „To není zdravé, to nejez“. Myslím si, že každé tělo je individuální a intuitivně vycítí, co mu dělá dobře. Mně se to potvrdilo při výběru mezi tmavým a bílým pečivem. Pokaždé, když mi ho někdo nabídl, sáhla jsem po tmavém, protože jsem byla ovlivněná neustále opakovanou informací, že je zdravější. Přitom jsem do něj nakonec ani nekousla. Pak jsem si nechala udělat testy, které potraviny mi prospívají, a kterým bych se měla naopak vyhnout. Zjistilo se, že právě tmavé pečivo dělá v mém těle paseku. Od té doby jím jedině bílé rohlíky a vždycky si pochutnám. Myslím, že podobně to funguje i u dětí a nemá smysl před nimi za každou cenu schovávat všechno, co by se mohlo zdát jen trošku špatné. Když si do něčeho jednou kousnou, rozhodně jim to neublíží. To, jaké mantinely dáme dítěti, když je malé, se pak může projevit, až bude starší a bude odmítat něco jen kvůli tomu, že je v něm zakořeněný pocit, že to není dobré.

* Přemýšlela jste tak i po narození Kristiána?

Vždycky jsem přistupovala k jídlu přirozeně. Samozřejmě jsem mu nedávala potraviny, které u malých dětí vyvolávají alergii nebo se jimi můžou udusit, ale jinak jsem ho nijak neomezovala. Kristiánka jsem osm měsíců kojila a on byl už od narození velký žrout. Když přišly příkrmy, házel do sebe všechno jako do tanku. Dodnes není jídlo, které by nechtěl. Takže já ani nemám šanci přibrat z toho, že bych po něm dojídala. To spíš on bere jídlo mně. (smích)

* Chodíte se synem do restaurací?

Bez problémů. Kristiánek, kterému bude v prosinci pět let, má rád maso, takže si vždycky něco vybere. Někdo se ho nedávno ptal, co mu nejvíc chutná, a on místo aby řekl třeba maso s rýží, tak odpověděl: „Já mám nejradši trojobal.“ To mě rozesmálo. Neřeším to, protože vím, že i díky tomu trojobalu maso snáz sní. Ale je jasné, že ho nedostává každý den. Také jsme vždycky prohlašovali, že naše dítě nikdy nebude jíst v rychlém občerstvení. No, tak i to se občas stane.

Pokračování >>>

Témata: Slavní rodiče, party, Krasobruslení, Individuální sporty, Vnitřní sval, Kristián, Rychlé občerstvení, Sígr, Mánie, Gabi, Gábi, Gábina Partyšová, Problém, Karel Svoboda, Kristiánka, Ranní rituál, Par, Posilovna, Pár