[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Všichni víme, že intenzivní zvuk, který už označujeme jako hluk, má škodlivé účinky na náš sluch. Intenzitu vnímáme subjektivně, následky - tedy poškození sluchu - již ovšem lze objektivně měřit.
Nemusíme však být vystaveni silnému hluku, stačí docela málo, aby to narušovalo naši psychickou pohodu, rozptylovalo při soustředění nebo obtěžovalo při usínání. Proto považujeme klid a ticho za jedny z hlavních požadavků na kvalitní bydlení. Všichni asi známe problémy z bytů na panelákových sídlištích, ale můžeme se s nimi setkat i u novostaveb, kde se projektant či stavitel snažili ušetřit náklady na hranici únosnosti.
Často hluk způsobujeme sami - může to být hlasitě puštěná televize, peroucí pračka, myčka nádobí v činnosti nebo některé další domácí práce. Ne nadarmo se na štítcích doprovázejících současnou techniku do domácností objevuje krom spotřeby energie i informace o hlučnosti, kterou chod přístroje způsobuje. Nízká hlučnost je dobrým argumentem pro koupi třeba u nového vysavače. Nežádoucí ruchy k nám ovšem přicházejí i z vedlejších bytů.
Nad námi můžeme přes strop slyšet kroky, šoupání nábytku, puštěnou pračku, z vedlejšího bytu k nám přes stěnu doléhá hlasitý hovor či televize. Zcela odhlučnit byt nejde, investice s tím spojené by byly neúnosně vysoké. Nejlepším řešením je totiž vbudovat do stávající místnosti druhou, což si mohou dovolit spíš profesionální nahrávací studia. Nicméně i pro řadový byt se dá najít řešení. Zdroj hluku dokážeme identifikovat, my se však musíme zabývat pátráním, kudy k nám proniká.
V panelových domech je primárním viníkem průniku nežádoucího hluku sama konstrukce, stoupačky, umakartová koupelnová jádra, větrací šachty nebo ústřední topení. U novostaveb je na vině krom nevhodných úsporných opatření třeba špatná dispozice sousedních bytů, kdy například kuchyně jednoho sousedí s ložnicí v bytě druhém. Může to být i nedostatečná izolace vodovodního potrubí nebo nedbale navržená elektroinstalace, kdy jsou dvě zásuvky umístěny ve stěně přesně proti sobě.
Příslušná norma (konkrétně ČSN 73 0532) stanovuje hodnotu takzvané neprůzvučnosti. Základní požadovaná hodnota zvukové izolace mezi byty či mezi obytnou místností jednoho bytu a všemi ostatními místnostmi druhého bytu je pro stěny i stropy 53 dB. Neprůzvučnost může být kročejová či vzduchová. Hodnota té první charakterizuje míru přenášeného hluku konstrukcí.
Nemusí se tedy jednat jen o zvuky kroků, hluk mohou způsobit třeba otřesy. U vzduchové neprůzvučnosti zase hodnota uvádí míru odporu konstrukce vůči přenosu ruchů nesených vzduchem. Vzduchové vlny rozvibrují konstrukci a ta pak zvuk dále šíří vzduchem.
Jestliže si myslíme, že hluk v našem bytě je nadměrný a na vině nejsou jen necitliví sousedi, můžeme se obrátit na specializovanou firmu zabývající se akustikou staveb, která uskuteční měření a - podle zájmu - může navrhnout příslušná opatření.
Ještě než se do něčeho takového pustíme, podívejme se, co sami můžeme z amatérského hlediska udělat. Každý stavební zásah - vybudování zvukové izolace nevyjímaje - totiž představuje určitou investici, která nemusí splnit očekávání. Ostatně hlučnost okolí stále roste a to, co stačí v současnosti, nemusí být dostačující za pár let.
Zkusme nejdříve osvědčené postupy našich předků. Ideální zvukovou izolací je třeba plná knihovna, pomůže i další nábytek (výborné jsou k tomuto účelu šatní skříně) u příslušné stěny. Dobře izolují i koberce a závěsy, dřevěné obložení nebo korek.
Hluk zvenčí pomohou ztišit dobrá plastová okna. Český kutil také objevil skvělé vlastnosti palet na vajíčka z lisovaného papíru… Strategickým místem, kde chceme ticho především, je určitě ložnice. Soustřeďme tedy své síly na její odizolování. Jestliže už povoláme profesionály, musíme si uvědomit, že levnější polovičaté řešení je špatnou volbou. Taková akustická izolace jedné stěny moc nepomůže, zvuk se bude pevnou hmotou šířit a můžeme ho pak slyšet i ze stěn sousedících nebo od stropu.
Odhlučnění stěn se nejčastěji řeší namontováním předsazené stěny spolu s výplní z minerální akustické izolace. Předsazená stěna může být podle potřeby z různých materiálů i různé tloušťky. Pochopitelně nesmí být kotvena do zdi, kterou má izolovat.
Odhlučnění stropu je složitější a nejen proto, že zvuk se ochotně šíří ponejvíce podlahou. Výhodnější je podhled, který je - kvůli možnému přenosu zvuku -rozepřen mezi stěnami bytu. Jestliže to konstrukce domu ze statických důvodů nedovoluje, pak je nutné zavěsit podhled pomocí antivibračních silentbloků.
U podlahy to je o něco složitější, protože budeme muset počítat i s úpravami dveří. Je tedy o něco jednodušší, aby si nechal zvukově odizolovat strop soused pod námi, než úprava naší podlahy. Což se snadno navrhne, ale rozumná domluva je v takovém případě věc druhá a horší. Nicméně právě dobré sousedské vztahy mohou být tím nejprostším řešením celého problému s hlukem.
Článek vyšel v časopisu Moje zdraví 1/2014