[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Je těžké malému prckovi vysvětlit, že se určité slovo neříká, zvlášť když každodenně slýchá své blízké (rodiče, prarodiče, ale třeba i televizi), jak ono slovo zcela přirozeně, mnohdy s evidentním zadostiučiněním, potěšením a úlevou používají.
Na druhou stranu děti rodičů, kteří neslušná slova běžně nepoužívají, se obvykle v raném dětství bez těchto slov obejdou.
Zlom nastává až příchodem do školky a hlavně školy a také pochopitelně v případě, že se s nimi o znalost peprnějších slov pravidelně dělí starší sourozenec. Jak s takovými situacemi naložit?
Jako když se kouknete do zrcadla…
„Jestliže je v rodině zvykem běžně hovořit jako dlaždiči (s prominutím k této profesi), není možné chtít po dítěti, aby mluvilo slušně. Opět zde platí, že vychováváme vzorem a děti nás jen zrcadlí,“ píše ve čtivě laděné publikaci o výchově s příznačným názvem „Jak na to?“ Markéta Skládalová.
Pochopitelně se občas stane, že to i slušně mluvícím rodičům takříkajíc „ujede“, tehdy autorka radí udělat tu nejjednodušší a nejpřirozenější věc: Omluvit se a vysvětlit dětem, že takto mluvit nechcete. Děti mají úžasnou schopnost přijmout vaše tvrzení jako danost a dále se tím nezabývat.
Čím větší pozornost budete před dětmi určité věci věnovat, zvláště týká-li se to zapovězených slov a činností, tím více je to bude zajímat, přidávat dané věci na důležitosti a takřka magicky přitahovat. (Podobně jako tomu bylo v pohádce o třinácté komnatě.)
Mnohdy úplně stačí vysvětlení v duchu: „To je ošklivé slovo, my s tatínkem tak nemluvíme, prosím, nepoužívej ho ani ty.“ Nepřidávejte vulgaritě na důležitosti a váze svým enormním zájmenem a květnatým vysvětlováním, zvláště tehdy, kdy dítě zcela evidentně netuší, co daná věc znamená a jak zapůsobí její hlasité vyslovení na druhé (zejména znalé dospělé).
Jistá dávka vulgarity je zejména během dospívání trochu neohrabaným způsobem vymezení se vůči okolí, vůči dospělým. Pubertální děti mnohdy mívají pocit, že jsou díky peprné mluvě více „cool“.
V mnoha případech bohužel platí, že čím menší sebevědomí jedinec má, čím menší má pocit vlastní ceny, tím více se musím vymezovat. Sebejisté a vyrovnané děti, které samy sobě a svému okolí nemusí neustále něco dokazovat, takové „berličky“ potřebují v daleko menší míře! A právě tímto směrem mohou rodiče napnout síly už v batolecím věku.
Zhruba před osmi lety byla v britském časopise NeuroReport publikovaná zajímavá studie, která se zabývala souvislostmi mezi užíváním vulgárních výrazů a bolestí, respektive tlumením bolesti. Tým výzkumníků mimo jiné prokázal, že použití sprostého slova u jedinců, které jej však běžně neužívají (!), vede v momentální situaci k snížení pocitu bolesti.
„Zřejmé je to, že nadávání spouští nejen emocionální reakci, ale také fyzickou, čímž lze vysvětlit, proč staletí staré praktiky klení vůbec vznikly a přetrvaly do dneška,“ uvádí dále jeden z autorů studie. Lze se tedy pak větším dětem divit, že se podobně jako my dospělí výjimečně uchýlí ke „slovu, které se neříká“?
Šestiletá holčička vypráví, jak je těžké být matkou