Hračky, hry a slavné maminky

Jak si hrály známé maminky a jaké byly jejich nejoblíbenější hračky? A co si myslí o dnešních hračkách? Proč pojmenovala Bára Nesvadbová svou panenku Haračuba? Přečtěte si následující rozhovor.

Jak může vztah ke hře a hračkám ovlivnit člověka pro budoucnost?

Bára Nesvadbová:Jistě mu otvírá nesmírně krásný svět vlastní fantazie a také těší. A bezesporu i vzdělává. Vždyť není lehčí cesty se něco naučit, než skrz hru. Bibi nebavila matika a od té doby, co ji zkouší profesor Hroch, kterému pomáhají ostatní zvířata ze ZOO, počítá s radostí.

Tina Pletánková: Hračka není o dokonalosti, ale o lásce k ní, hračky tedy podle mě mají zásadní význam pro budoucnost dítěte, protože je učí vztahu k věcem samotným. Jako příklad uvedu pohádku o zlobivém chlapečkovi, který rozdupal autíčko a Krteček ho potom nechal spravit. Přesně to odráží, jaký vztah ke hračkám děti mohou mít, ale velmi dobře vnímají, že chlapeček se nezachoval správně.

Zdeňka Žádníková: V dnešním světě se ono pomyslné ostří rozevírá čím dál intenzivněji. Velmi často je hraček - a i materiálního dostatku - nadbytek nebo není téměř nic. Snažím se ve své rodině vysvětlovat, že nejde o množství hraček nebo o to, jaká která je právě „in“, ale o kvalitu, kterou s sebou hračka nese a jestli potěší i v průběhu let, ne jen jednorázově. Svět inklinuje k jednorázovému použití čehokoli a já se tomu snažím bránit, co jen to jde.

Jakou hračku jste měl/a jako dítě nejraději?

Bára Nesvadbová: Tuleně Péťu. A pak také panenku Harapese. Milovala jsem balet. Když mi však můj otec vysvětlil, že si mne Vlastimil nikdy nevezme, začala jsem panence říkat Haračuba. Ale milovala jsem ji stejně.

Tina Pletánková: Milovala jsem miniaturní věci. Vzpomínám si na malinkatý kočárek, do kterého se maximálně vešla snad jen pecka od meruňky. Vybavuje se mi také oblíbená autodráha a tank, pochopitelně i panenka, která byla neméně hezká a přesto, anebo spise právě proto byla má nejmilejší.

Zdeňka Žádníková: Mojí nejoblíbenější hračkou byla veliká panna s chemlonovými vlasy, které se nedaly česat, nicméně já jsem se o to celé dětství znovu a znovu pokoušela.

Máte schované nějaké hračky z dětství?

Bára Nesvadbová: Právě toho tuleně. A pak knížky. Zrovna teď čtu Bibi moji hodně oblíbenou, Mluvící balík od Geralda Durella.

Elen Černá: Dodnes je obě mám, tedy koalu teď opatruje Aminka. Moje maminka má na půdě skoro všechny naše oblíbené hračky a musím přiznat, že dodnes je to taková milá chvíle, kdy se v nich se sestrou příležitostně přehrabujeme a vzpomínáme. Každá hračka má totiž příběh.

Tina Pletánková: Dokonce všechny! Pravda, většina z nich je na půdě v krabicích, ale jsou to věci, které nestárnou a které mi vždy připomenou kus mého dětství. Jsou nenahraditelné.

Zdeňka Žádníková: Stále mám tu nejoblíbenější panenku, i když už je ostříhaná…já to ale nebyla! Dodnes se hádám se svou 35tiletou sestrou, kdo že ji připravil o účes.

Jaké hračky dnešní doby vás oslovují?

Bára Nesvadbová: Ty, které baví mou dceru. Prošly jsme už mnoha obdobími, od medvídka Pů, přes Čtyřlístek až po dnešního Edwarda Cullena, Bibi si vždy vypráví příběhy, buduje svět nových hrdinů. Dělala jsem to samé, jako malá, málem mne nařkli ze schizofrenie (smích).

Elen Černá: Kreativní a vzdělávací. Stavebnice, hračky z řady Green science, které učí děti využívat recyklovatelné věci, líbí se mi i hračky podporující fantazii. Vadí mi v dnešní době, že je těžké najít kvalitně vyrobenou hračku, která opravdu vydrží. Čína nás zahlcuje věcmi na jedno použití, takže se obávám, že muzea hraček v budoucnu budou mít prázdno…

Čtěte také: Nenaleťte při nákupu hraček! Odhalte ty nebezpečné!

Tina Pletánková: Není jich moc. Tím, že mám syna, mohu mluvit jen za klučičí hračky. Ale obecně se domnívám, že dnešní hračky jsou hodně prvoplánové – auta houkají, jezdí, zatáčejí, couvají pomalu jen na jeden dotyk. Obávám se, že takové hračky fantazii dítěte příliš nerozvíjejí. My nakonec skončíme vždy stejně i kostek, ze kterých stavíme bojová opevnění, garáže, přistávací dráhy…

Zdeňka Žádníková: Společenské hry pro celou rodinu. Dostihy a sázky, všelijaké poznávací hry. Naopak úplně mě míjí lego apod. Máme prostě holčičky. Nejoblíbenější je loutkové divadlo.

Zkoušela jste někdy vyrobit vlastní hračku?

Bára Nesvadbová: Snažím se i dneska. Bohužel nejsem moc manuálně zručná. Ale pár panenek jsem už vytvořila.

Tina Pletánková: Neustále něco vyrábíme! Asi největším pokladem se stala loď, kterou jsme ze špejlí, papírů, lepidel a všechno, co se doma našlo, postavili obrovský Titanic. Je to hračka, na které těžce pracovala celá rodina celý rok. Jinak můj syn vyrábí neustále něco, nejvíce ho potěším šrouby, dřevem, kladivem, lepenkami, baterkami, drátky, zkumavkami a technickými dárky, které by mnohdy ocenil domácí kutil či dospělý chlapík. Syn je momentálně něco mezi chemikem a vynálezcem-sestrojovatelem, slíbil mi, že vymyslí robota, který bude všechno za maminku dělat a zodpovědně na tom už pracuje.

Zdeňka Žádníková: Určitě jsme vyráběly nějaké hračky ve škole, ale už si nepamatuji ani, jak dopadly.

Jaké dětské hry vás nejvíce bavily?

Bára Nesvadbová: Monopoly.

Tina Pletánková: Naprosto obyčejné věci. Vybaví se mi, jak rády jsme s kamarádkami chodily před barák a skákaly gumu, panáka, jak jsme prodávaly, vařily z hlíny a květin. Nevím, jestli tyto zážitky přináší dnešní doba.

Zdeňka Žádníková: Nejmilejší a na prvním místě stále vedoucí byla hra na princeznu. Vždycky to dopadlo dobře a měla jsem spoustu princů…

S jakými hračkami si podle vás hraji nejchudší a s jakými nejbohatší děti?

Bára Nesvadbová: Myslím, že děti všude na světě si hrají takřka s čímkoliv. Moje dcera je velmi zahrnuta věcmi, až moc, ale nejraději si vystřihuje postavy z časopisů, takže i u dítěte relativně bohatého může vyhrát papír.

Tina Pletánková: Nejchudší a nejbohatší? Nerozdělovala bych to. I dítě nejbohatších rodičů si může nejvíce vyhrát se skládáním papírových vlaštovek. Mnohem podstatnější je MNOŽSTVÍ. Velké množství hraček dítě demotivuje. Zkrátka neví, s čím si má vlastně hrát. Nikde také není psáno, jaká hračka dítě bude bavit a kterou bude milovat. A druha podstatná věc: my, rodiče, přece učíme děti HRÁT SI, mít vztah k věcem a do určitého věku předkládat vhodné hračky.

Zdeňka Žádníková: Myslím, že hračkou v určité chvíli může být cokoli i pet láhev nebo kus dřeva. Fantazie nezná omezení. A nejbohatší děti? David Beckham prý svému synovi koupil poslední zmenšený model Hummeru v přepočtu za …moc peněz…

V čem je podle vás svět her a hraček pro děti přínosný?

Bára Nesvadbová:Jen vám zopakuji předchozí odpovědi, je nesmírně důležitý pro celkový rozvoj.

Tina Pletánková: Hračky jsou jakýsi nácvik dětí, jak se v budoucnu budou chovat k věcem, potažmo k lidem. Je potřeba, aby si od raného věku uvědomovaly, že za vším je práce, každou hračku někdo vymyslí, navrhne, vyrobí, zabalí do krabice, odveze do obchodu, vystaví v regálu. To všechno je práce. Stejně tak nikdo nemá tiskárnu na peníze a nemůže koupit vše, co děcko žádá. Peníze je třeba vydělat a opět za tím je práce. Nelze mít vše. Vážit si věcí, mít úctu k lidem, které věci vyrábějí. Vědět, co by za ty obyčejné špejle a papír daly děti na druhém konci světa - v tom všem vidím velký přínos projektu Adry.

Zdeňka Žádníková: Hračky a děti patří neodmyslitelně k sobě, jen si myslím, že je třeba je naučit si s nimi hrát. Jak už to psal Karel Čapek ve „Vyprávění o kočičce a pejskovi“…pamatujete si pohádku o panence, která tak teskně plakala, protože ji holčička odhodila a nechtěla si s ní už hrát….

Hrajete si ještě někdy?

Bára Nesvadbová: S Bibi? Pořád.

Tina Pletánková: Hrajeme si pořád! Vždyť je to nejmilejší učení!

Zdeňka Ždáníková – Volencová: Když to jde, hraju si holkami, ale roli princezny už mi nepřidělují. Jsem král, princ, nebo to maximálně dotáhnu na čarodějnici …

Kromě pozitivního vztahu ke hrám mají tyto slavné maminky společnou i jinou věc. Všechny tři jsou patronkami projektu humanitární organizace ADRA, která vyhlašuje letos již 6. ročník výtvarné soutěže pro žáky na 1. stupni ZŠ, tentokrát na téma JAK SI HRAJU aneb BÁJEČNÝ SVĚT HER A HRAČEK. Hlavním cílem soutěže je seznámit děti s životem dětí v rozvojových zemích, vhodnou formou jim vysvětlit, že život, který zde žijeme, není samozřejmostí pro jejich vrstevníky z nejchudších zemí.

Úkolem pro děti je kreslit či namalovat cokoliv, co je napadne na téma „svět hraček“ a obrázek zaslat do 31. 3. do ADRY. Podrobnější informace a pravidla jsou k dispozici na internetových stránkách ADRY - www.adra.cz.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Merkur nepřeje vaší přesnosti při zpracování dat a cifer. Vyhýbejte se proto náročné práci na vytváření dokumentů. Planety jinak ale…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci