[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Hydrocefalus je skupina stavů, kdy dochází buď k poruše tvorby, nebo oběhu (cirkulace), nebo vstřebávání mozkomíšního moku, což je tekutina, která vyplňuje prostory v mozku (tzv. mozkové komory) a míše (tzv. centrální kanálek míšní) a mozek a míchu obklopuje. Mozkomíšní mok mozek a míchu chrání mechanicky (nadlehčuje mozek), chrání jej před infekcí a zajišťuje stálost vnitřního prostředí mozku. Za den se u zdravého člověka všechen mozkomíšní mok celkem 3x vymění v celém svém objemu. Hydrocefalus postihuje jak děti, tak dospělé.
Hydrocefalus klasifikujeme podle několika hledisek. Prvním je, ve které fázi života vzniká – rozlišujeme hydrocefalus vrozený (s tím se již miminko narodí) a získaný.
Dále rozlišujeme, jestli je přítomna překážka v oběhu (cirkulaci) mozkomíšního moku. Je-li přítomna překážka (např. vazivová membrána po krvácení či zánětu, vrozený uzávěr apod.) cirkulace, takový hydrocefalus označujeme jako obstrukční. V případě, že není patrná jasná překážka cirkulace, hovoříme o hydrocefalu hyporesorpčním.
Vrozený hydrocefalus vzniká ve spojení s poruchou vývoje centrální nervové soustavy nebo ve spojení s genetickými vadami, vzácněji při vrozených infekcích získaných od matky po dobu těhotenství. Pro nejčastější původce vrozených infekcí se používá zkratka STORCH: Syfilis, Toxoplasmóza, Ostatní (parvovirus B19, virus varicela-zoster, Listeria monocytogenes, virus hepatitidy B, HIV, Chlamydia trachomatis, Borelia burgdorferi, enteroviry), Rubeola (zarděnky), Cytomegalovirus, Herpes simplex virus.
Na vrozený hydrocefalus se zpravidla přijde ještě před narozením miminka, protože ve většině případů maminky podstupují pravidelná ultrazvuková tzv. screeningová vyšetření, kde je již patrné neúměrné zvětšování mozkových komor jakožto příznak hydrocefalu. U vrozených infekcí je hydrocefalus pouze jedním z mnoha příznaků, postižení je vždy komplexní, postihuje mozek v daleko větším rozsahu včetně poškození mozkové tkáně (celkový úbytek mozkové tkáně – tzv. atrofie), ložisek zvápenatění (kalcifikací), postižení očí i dalších tělesných systémů.
Hydrocefalus získaný vzniká u novorozenců a kojenců nejčastěji jako následek krvácení (to bývá u nedonošených novorozenců narozených před 34. gestačním týdnem) nebo infekce (po prodělaných celkových infekcích po narození, opět je to mnohem častější u nedonošených dětí).
V České republice se rizikové skupiny novorozenců (zejména nedonošení, popřípadě při jiném podezření) vyšetřují ultrazvukem, kde se na rozvoj hydrocefalu přijde zpravidla ještě před rozvojem příznaků. Samozřejmě měření obvodu hlavičky u malých dětí je také dobrá metoda, jak odhalit odchylky ve vývoji mozku a upozornit na možný problém. Pediatři pak doporučují při jakémkoliv podezření děti odeslat na vyšetření na specializovaná pracoviště, kde je dokončena diagnostika a eventuálně zahájena léčba.
Příznaky hydrocefalu u dětí zpravidla zahrnují abnormální (většinou nadměrný) růst hlavičky oproti předpokladu (odchylky růstu v percentilovém grafu, který je součástí každého očkovacího průkazu), v případě rychlého rozvoje se může objevit podrážděnost, časté zvracení, vyklenutí velké fontanely, u neléčených stavů poté zvýraznění žil na hlavičce.
Příznak zapadajícího slunce (stav, kdy je vidět srpek bělma nad duhovkou, což za normálních okolností není) je obecným příznakem zvýšeného tlaku v nitrolebí (a to nejen u hydrocefalu), je příznakem závažným a měla být ihned vyhledána lékařská péče. Epilepsie je většinou spojena s celkovým závažnějším postižením mozku a nemusí být u hydrocefalu přítomna vždy.
Je třeba dodat, že péče o dětského pacienta s hydrocefalem je vždy multioborová, na péči se podílí pediatr, dětský neurolog, dětský neurochirurg, rehabilitační lékař, fyzioterapeut a další odborníci.
V České republice je díky dobré dostupnosti lékařská péče o pacienty s hydrocefalem na vysoké úrovni jako ve vyspělých zemích západní Evropy. Díky pokrokům v technologiích máme k dispozici propracované systémy implantátů, které umožňují kvalitní život s prakticky nulovým omezením v běžných aktivitách. Snad jediné, co našim pacientům zakazujeme, jsou kontaktní sporty typu box či judo.
Nejčastějším druhem léčby je chirurgické řešení zavedením drenáže, která odvede městnající mozkomíšní mok pryč z hlavičky. Nejvíce používaným typem je v 95–98 % tzv. ventrikulo-peritoneální drenáž (V-P shunt), kdy se zavádí drenážní ventil a drén z mozkové komory do bříška, kde se mozkomíšní mok vstřebává v břišní dutině. Veškeré součásti drenážního systému jsou schovány pod kůží, čímž je zajištěno, že není prakticky nic vidět, děti jsou ušetřeny posměchu či nepříjemným pohledům okolí.
Novinkou posledních zhruba dvou let jsou implantáty, kterém umožňují získávat informace o tlaku v nitrolebním prostoru bez zásahu do pacienta, pouze přiložením čtecího zařízení do jeho blízkosti. Tyto implantáty slibují další zlepšení péče nejen o dětské, ale i o dospělé pacienty s hydrocefalem, nastavení léčby přesně na míru podle potřeby každého pacienta bez nutnosti zatěžujících vyšetření.