[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Obdivuju baletky, s jakou lehkostí si dají nohu za krk, ani nemrknou. A taky malé děti, které sedí mezi koleny, s nohama směřujícíma dozadu a ještě tvrdí, že je jim to pohodlné. Dodnes si pamatuju, že jsem jako dítě taky tak sedávala. A takzvaná hypermobilita kloubů mi (bohužel) zůstala dodnes. I když se taková ohebnost může zdát na první pohled jako obrovská výhoda, může to v pozdějším věku znamenat i docela nepříjemné komplikace.
A co si pod pojmem hypermobilita vlastně představit? Jde v podstatě o nadměrný rozsah pohyblivosti kloubů. Vazivo hypermobilních jedinců je tedy volnější a pružnější. Výskyt hypermobility přitom úzce souvisí s věkem, nejčastější je právě u dětí. „Obecně čím menší je dítě, tím má klouby volnější, jedná se o fyziologický vývoj kostí a chrupavek - od úplně volných kloubů u novorozence a kojence až po dospělý stav. Nejedná se ani tak o nemoc, jde spíš o vlastnost kloubů. Ta se z velké části dědí po předcích, stejně jako kvalita kůže, barva očí nebo postava,“ vysvětluje MUDr. Andrej Zahornadský z revmatologické ambulance dětského oddělení Pardubické nemocnice (NEMPK) s tím, že hypermobilita kloubní může být samozřejmě i příznakem některých vzácných onemocnění. Nejznámějším z nich je podle jeho slov Marfanův syndrom, což je ale onemocnění poměrně vzácné.
Faktem je, že hypermobilita je úzce propojená s věkem. Není to ale jediné, co její výskyt ovlivňuje. „Závisí to kromě věku i na pohlaví nebo etnickém původu. Dívky jsou obecně hypermobilnější než chlapci a děti z asijského prostředí jsou hypermobilnější obecně vzato. V dětství se hypermobilita kloubů vyskytuje u 8 až 39 % dětí ve školním věku,“ říká fyzioterapeutka Ingrid Palaščáková Špringrová. U malých dětí jde tak o naprosto běžný, přirozený stav. „Všichni kojenci a batolata jsou hypermobilní a podle toho se s nimi má zacházet – čili něžněji než u dospělých. Nesprávná hrubá manipulace s malým dítětem mu může způsobit poranění nejen kloubů, ale i periferních nervů, některá zranění dokonce mohou vyvolat podezření na týrání dítěte,“ vysvětluje MUDr. Andrej Zahornadský. I když se nám děti od určitého věku zdají „nerozbitné“, je třeba myslet na to, že neopatrnou manipulací jim můžeme způsobit potíže hlavně do budoucna.
Otázkou tedy zůstává, co všechno můžeme zařadit pod „hrubou manipulaci“. Je to oblíbené tahání za ruce při vyndávání z ohrádky? Letadélko, při kterém dítě chytneme za jednu ruku a jednu nohu a točíte s ním dokola? Nebo houpání za ruce mezi dvěma rodiči během procházky? Tohle všechno jsou totiž rodiči (a také samotnými dětmi) oblíbené činnosti. „Při vyndávání dítěte z ohrádky dochází k natahování kloubních pouzder a dítě si pak může stěžovat, když už mluví, že jej bolí ruce anebo jiné klouby na horních končetinách. Když nemluví, tak se rodič nedozví, že mu něco vadí, může se třeba mračit, a podle emocí si můžeme myslet, že se špatně vyspalo, ne že jej taháme za ruce a to ho bolí. Rodiče by se měli naučit manipulovat s dítětem ne tolik přes končetiny, ale vyndávat jej třeba z ohrádky za trup v oblasti podpaží,“ podotýká fyzioterapeutka.
Kromě nesprávné manipulace ovšem vadí hypermobilním dětem také nedostatek pohybu. „Hypermobilní děti mají větší sklon k úrazům, jako jsou podvrtnutí a výrony kloubů, například hlezna, luxace neboli vykloubení ramen, zápěstí, můžou si stěžovat i na noční bolesti kloubů. Mívají také funkčně ploché nohy a stěžují si na jejich bolest v průběhu nebo po fyzické aktivitě. Protože hypermobilita je spojena se sníženým svalovým tonusem, je potřeba se s dětmi často fyzicky hýbat, aby,volné‘ hypermobilní klouby byly chráněny v průběhu každodenních činností, které vyžadují určitou fyzickou zdatnost a kloubní pevnost,“ podotýká odbornice.
Děti s hypermobilitou mají horší kontrolu nad pohybem, což jim může způsobovat potíže třeba při držení tužky ve škole a tvarování písmen. „Obecně můžu doporučit rozvíjet u hypermobilních dětí pravidelnou fyzickou aktivitu zaměřenou na koordinaci, stabilizaci a vytrvalost,“ dodává.
K tomu, aby člověk zjistil, jestli je hypermobilní, slouží kromě vlastního pozorování i jednoduché testy. Zde uvádíme příklady některých z nich:
Zdroj: fyzioklinika.cz
Potíže spojené s hypermobilitou se nemusí projevit nutně hned, ozvat se můžou až v pozdějším věku. „Výrazněji vyjádřená hypermobilita u adolescentů může vyvolat opakované bolesti kloubů, zejména na dolních končetinách, případně i chronickou únavu. Příznaky bývají horší navečer, jejich tíže je však hodně individuální,“ potvrzuje MUDr. Andrej Zahornadský. Důsledkem bývá i skolióza nebo bolesti zad.
Prevence podle jeho slov opět spočívá v pravidelném a správně prováděném pohybu, posilování stabilizační funkce svalstva a obecně se vyhýbání pohybovým aktivitám, v jejichž důsledku obtíže vznikají. „Typicky je to trampolína, skoky, delší běhání na tvrdém podkladě, parketové sporty a podobně,“ vyjmenovává lékař. Pro hypermobilní jedince je nevhodný balet, tanec nebo gymnastika, ačkoli by se mohlo zdát, že by tady naopak volnější klouby mohly být výhodou.
Zpočátku jim tyto sporty většinou jdou bez větší námahy, časem se ale klouby mohou o to více „ozvat“. Vhodná je naopak jízda na kole nebo plavání. „Pokud se obtíže nezhoršují, dá se najít takový pohybový režim, který nevadí a při němž nejsou další komplikace, třeba vykloubení, silná únava, opakované úrazy - pak lékařské vyšetření není nutné,“ doplňuje MUDr. Andrej Zahornadský.
Zejména u malých dětí je potřeba odstranit případné špatné návyky při chůzi a držení těla, s čímž pomůžou pravidelné návštěvy fyzioterapeuta, který poradí, jak a na co se zaměřit. Důležitý je i zdravý spánek na kvalitní matraci a správná výška polštáře, v neposlední řadě také vhodná obuv, která podporuje podélnou a příčnou klenbu nohy. A samozřejmě též zásady správné výživy a kontrola hmotnosti, která má na kosterní systém velký vliv.
Hypermobilitu lze poznat klinickým vyšetřením u lékaře či fyzioterapeuta. U dětí to vzhledem k věku většinou s lékařem není potřeba řešit, samozřejmě pokud nemají jakékoli potíže, pouze myslete na to, že šetrnou manipulací šetříte i jejich klouby. Jak jsme již zmínili, hypermobilita je vlastně stav kloubů. Pokud ovšem svému „nositeli“ přináší každodenní bolest, stává se z něj takzvaný hypermobilní syndrom, který už je potřeba řešit jak s lékařem, tak s fyzioterapeutem.