[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Irena Obermannová (50) je spisovatelka a scenáristka. Mezi její nejúspěšnější knihy patří romány Matky to chtěj taky, Deník šílené manželky a Deník šílené milenky. Loni vydala kontroverzní Tajnou knihu a letos její volné pokračování Panoptikum české.
Moje milé čerstvě dospělé Já, chybíš mi. Vím, že jsi bejvávalo často smutné, jenže tvoje schopnost oklepat se a letět dál mě dnes fascinuje. Jsi takové zrovna vyloupnuté, obnažené, mé pravé Já, a nemám, co bych ti poradila. To spíš ty mně.
Nutně se potřebuju rozpomenout na tvoji nerozvážnost, odvahu, víru v lásku, co hory přenáší, víru v lepší svět a také v dobro, tu postrádám nejvíc. Jasně, nebylo jsi vždycky šťastné, spíš rozervané na všechny strany, často tě bolelo břicho úzkostí, ale po vlašském salátu se to hned spravilo. Na fotkách vypadáš zavile. Odhodlaně. Ani ne moc hezky. Nerado ses na nich usmívalo. Mělo jsi šílený předkus a z něho šílený mindrák. Před zrcadlem sis zkoušelo úsměvy. Všechny ti připadaly hnusné. Rozhodlo ses tedy, že se nebudeš usmívat. Že budeš radši číst a pusu si zakrývat knihou. Bylo jsi hrdé na svoji praštěnost, na svoji originalitu. Ještě tě za ni nikdo nezmlátil.
Psalo jsi a říkalo, že chceš být spisovatelkou. Nosilo jsi dlouhé svetry po tátovi a kabáty po babičce, žilo jsi v pomalovaném pokoji ozdobeném kusem kandelábru a koupalo ses s kamarády na konci října nahé ve Vltavě. Četlo jsi Ladislava Klímu a samizdatové knihy a hrálo jsi v divadle Orfeus principála Radima Vašinky, kam tě vzali jen proto, že si vybírali zásadaně lidi, kteří se na jevišti stydí. Ach, mé lepší, silnější Já! Kde trčíš? Chci tě zpátky! Co bys si mi dnes řeklo na to, jak žiju?
Jsem ti vděčná i za to, co jsi udělalo v životě úplně špatně. Život se žije a nemůže být bezchybný. Všechny omyly jsou na něm nádherné, protože právě ony jsou život! Poslyš, pojďme se domluvit. Vrátíš se mi. A já se ti odměním. Budu tě mít radši než tenkrát. Budu ti věrná. Nebudu se snažit tě změnit, už nikdy, přísahám. A budu tě rozmazlovat. Jo, třeba začnu znovu nosit ty tátovy svetry. A zase si nechám zkřivit ty narovnané zuby. A zase budu snít o tom, jak se stanu spisovatelkou.
ČTĚTE TAKÉ: Tatiana Vilhelmová: Měla jsem obrovskou touhu být sama s dětmi