reklama

Iveta Vítová: Kariéra se o vás ve stáří nepostará

Jestli někomu sluší mateřství, tak je to právě moderátorka a modelka Iveta Vítová. Od doby, kdy jsme se viděly naposledy, uplynulo několik měsíců – a třebaže předtím také byla dozajista krásná (jinak by samozřejmě nemohla vyhrát titul Miss), v okamžicích, kdy chovala malou Anetku v náručí nebo se dívala do kočárku, jestli malá spí, jí tvář zjemněla a úsměv zněžněl. A já si uvědomila, že právě tohle dokáže s lidskou tváří jedině láska…

Jak se máte?

To je dobrá otázka. Mám se samozřejmě trochu unaveně, ale jinak hezky.

Co malá, dělá vám radost?

Je to veliká radost, ale třeba ve čtyři ráno, když zaboha nechce usnout, tak se v žertu ptám manžela, jestli se nám ještě vejde do babyboxu, jestli bychom ji nemohli vrátit. Ale myslím si, že to jsou jen stavy euforie, lásky a pocitu naplnění, které se střídají s únavou a vyčerpáním. Ráno se Anetka vzbudí, směje se na mě a mě ani nenapadne uvažovat o tom, že bych něco chtěla nějak jinak. Únava z noci je vymazána a vím, že ona je moje zlatíčko. V tom je právě mateřská láska hrozně silná. Přežije vše a odpustí vše.

Takže dcerka spí v noci málo?

To ani ne, myslím si, že je hodné dítě. Spíš mě budí každý její pohyb a mně to nedá a musím vstát a vše zkontrolovat… Takže ona ani neví, kolik se kolem ní během noci napobíhám. Ale tak to asi má být.

Jaký máte denní režim?

Záleží především na Anetce. Ta se probouzí kolem sedmé hodiny ráno, pak po jídle usne. Tak na půl hodinky. Kolem osmé je vzhůru a chvíli si hraje. Ještě spí ale dopoledne, odpoledne a vpodvečer. Spí v pravidelných intervalech a teď, když je hezky, vyvezu kočárek na terasu a nechávám ji tam. Dřív jsem měla pocit, že s ní musím denně na dlouhé procházky, aby byla na vzduchu. Teď už ji často jen udrndám na terase a můžu dělat něco v domě, pouklízet a tak. Díky tomu, že nepotřebuje cítit, že je kočárek v pohybu, jsem získala docela hodně času na to, abych dohnala různé resty.

To máte dobré, moje děti spaly jen za jízdy, jakmile se zastavilo, probudily se. Naběhala jsem tisíc kilometrů.

To Anetka takhle naštěstí nemá. Je zlatá. Stačí, když ji uhoupu, ale to jsem si kdysi říkala, že ani to ji učit nebudu. A dneska? Stojím na zahradě a houpu a jezdím tam a zpět, aby zabrala. A jsou i další předsevzetí a plány, které Anetka změnila…

A vozí i tatínek?

Tatínek je většinou v práci, takže v tomto moc nefunguje. Napravuje to o víkendu, ale pravda je, že ho musím vytáhnout.

Jaký byl porod?

Asi dobrý. Vlastně takhle: Nevím, jestli nějaká žena někdy může říct, že porod byl naprostá pohoda. Ten můj ale trval bez komplikací čtyři hodiny, takže si myslím, že bych si neměla na nic stěžovat. Anetka se narodila v noci, respektive nad ránem, a hned v poledne jsem k ní vstala a starala se o ni. Začala jsem fungovat docela rychle.

Rodila jste kvůli modelkovským křivkám císařem?

Ale vůbec ne, rodila jsem přirozeně, pod dohledem porodní asistentky a následně i lékařky. Alternativě já moc nefandím, chtěla jsem, aby vše proběhlo v pořádku a i s miminkem jsem byla v bezpečí. Nikdy bych například nechtěla rodit doma – kdyby nedej bože došlo k nějaké komplikaci…

Byl porod v něčem komplikovaný?

Snad jen v tom, že malá, když se narodila, měla téměř čtyři kilogramy, takže mi dala zabrat. Podle ultrazvuku měla mít tři a něco, což jsem považovala za zvládnutelné, ale byla na první dítě opravdu veliká. Zpětně jsem si říkala, že kdybych věděla, jak velká bude, asi bych nad císařem i přemýšlela... Ale co, hlavní je, že to nakonec všechno bylo v pohodě. A navíc byla prvním miminkem, které jsem kdy viděla, že se narodilo a už mělo faldíky na nohou. (smích)

Takže po čtyřech dnech v porodnici jste dostala propouštěcí zprávu…

Ano, vše bylo bez komplikací, malá přibírala, nebyl tedy důvod se v porodnici zdržovat, i když tam všichni byli skvělí.

Ovlivnilo dítě vaši kariéru modelky? Jak se stavíte k návratu do práce?

Před porodem jsem říkala, že tři roky s dítětem doma je minimum. Byla jsem rozhodnutá, že to tak bude. Teď jí jsou čtyři měsíce a já pomalu přemýšlím o tom, že čas od času by to mezi dospělé lidi chtělo vyrazit. Ne proto, že by mě to s ní doma nebavilo, ale jsem poměrně akční, a když občas změním rytmus a stanu se „dospělou“ v práci, budu pak doma spokojenější máma. Nechci ani na poloviční úvazek. Dokážu si představit, že bych od Anetky byla pryč tak jeden den v týdnu. Jenže nevím, jestli by to nějaký zaměstnavatel akceptoval… Takže je to ve hvězdách. Pochopila jsem ale, že každá ženská by měla mít i svůj svět, ne se obětovat jen dítěti. Dvacet čtyři hodin s prckem dokáže pěkně vyčerpat a vyčistit si hlavu může být jen ku prospěchu věci. Já třeba zjistila, že mi dochází slovní zásoba. (smích)

To docela chápu.

Ona si to každá maminka v sobě musí vyřešit sama a je jasné, že to, pro co se rozhodne, se vždycky někomu nebude líbit. Ale je fakt, že tím, že jsme porodily dítě, nezahodíme svůj život. A to, že chce žena od dítěte do práce, podle mého ještě neznamená, že je špatná matka.

Kdo by vám hlídal?

Babičky. Neumím si představit, že bych zavolala někam do agentury a svěřila Anetku někomu cizímu. To ne. Kdybych se rozhodla pro chůvu, musela bych si ji pořádně proklepnout. Teď je to tak, že pokud jdu výjimečně na nějakou přehlídku nebo s manželem vyrazíme „za kulturou“, hlídají babičky, které ale bohužel obě bydlí daleko od Prahy. Je to ale spíš výjimečně a nakrátko. Dlouhodobější hlídání bych musela řešit úplně jinak a vím, co bych nechtěla.

Kdybyste stála před volbou kariéra vs. dítě, co by vyhrálo?

Jasně že dítě. Kariéra se o vás na stará kolena nepostará. A když už je můj manžel workoholik, tak to stačí. Oba bychom být nemohli – tedy pokud bychom se chtěli aspoň občas vidět. (smích)

Jste prakticky pár měsíců po porodu krásně štíhlá… Co jste pro svou postavu musela udělat? Nechala jste se odsát?

Běhám po schodech s prádlem – ze suterénu, kde je pračka, do prvního patra, kde máme šatnu – je to lepší než jakákoli posilovna! Skutečně. Chodím na procházky a odsála mě i malá Anetka. (smích) Navíc si myslím, že příroda na mě v tomto směru byla hodná, takže jsem dneska na své původní váze. Šlo to samo, aniž bych kdovíjak cvičila. Za což jsem opravdu ráda.

Teď vás hodně žen, které s poporodními kilogramy bojují, nebude mít rádo.

No, dokonce mi už jedna paní napsala, že s redaktorem, se kterým jsem dělala rozhovor, bychom se měli zamyslet, jak špatný příklad dáváme českým mužům. Že by pak mohli chtít, aby jejich ženy po porodu vypadaly stejně jako já. Že reálné české ženy, které jsou na mateřské, jsou unavené, že si ani vlasy umýt nestihnou, mají pár kilogramů navíc, líčení jim nic neříká a sedí doma. Já jsem jí napsala, že jsem taky unavená, občas s neumytými vlasy a tak, ale že když jdu mezi lidi nebo před objektiv, tak se nalíčím a učešu. A potěšilo mě, kolik lidí se mě v té debatě zastalo. Není to s českou náturou ještě tak špatné...

Funkční kalhoty máte?

Nemám. Co to je?

Co vás na mateřství s Anetkou baví ze všeho nejvíc?

To, jak se den po dni, týden po týdnu mění. Jak je skvělá a reaguje na svět a podněty. Když jsem byla těhotná, těšila jsem se na to miminečko. Dneska se těším, až budu mít doma parťáka, se kterým si budu rozumět. To bude fajn. Už dneska mě hrozně těší, když mě vidí a píská. (smích)

Jaký má vztah s tatínkem?

Anetce jsou čtyři měsíce. Nevím a neumím říct, kdy bude úplně vnímat a rozlišovat lidi. Každopádně se potkávám s kamarádkami, chodíme mezi lidi a vím, že Anetka je hodně společenská. Takže lidi má ráda, má se ke každému, v cizí náruči nepláče. Na tatínka i na ostatní se směje. Časem si ale začne vytvářet pouto k těm nejbližším, tedy ke mně a k manželovi, tak uvidíme…

A jak to tatínek s malou umí?

Zvládne hodně věcí, ale má řeči typu: „Ty to zvládneš líp.“ Pokakanou plenku ani nerozbaluje… Typický chlap, ale je dobrý táta, a až malá povyroste, teprve bude mít šanci ukázat, co v něm je. Kdyby měl s Anetkou zůstat celý den doma a já mu všechno nachystala, zvládl by to na jedničku a já bych nemusela mít strach, jestli se malé něco nestane. Sice je to muž (smích), ale taky táta. Spíš by si něco udělal sám, než aby se Anetce cokoli stalo. Vím ale, že bych se vrátila domů a začala uklízet… Což by ale oproti stavu před miminkem nebyl takový rozdíl. (smích) Třeba prádlo na sušáku muži nevidí. Nebo váš manžel ano?

Ani ne. Ale pojďme dál – sourozenec bude? A kolik jich pro Anetku plánujete?

Každá ženská má dvě ruce, dvě nohy a dvě oči, aby ohlídala dvě děti. Takže u nás to budou dvě dětičky. Maximálně. Víc bych ani nechtěla, podle mého názoru je pak víc dětí na úkor té rodiny. Maminka nemůže vše stíhat a vždy musí být něco, co odkládá. Když je jich víc, je to hodně starostí…

Bude z vaší dcery další miss?

Nepovedu ji k modelingu, ale pokud bude chtít, nebudu jí na rozdíl od některých jiných modelek bránit. Myslím si, že to bude na ní, jestli to chce dělat a přivydělávat si modelingem, nebo chodit na brigády… Já ji jako máma budu podporovat. Tedy ne třeba v braní drog, ale jinak ve všem.

Bude tedy z Anetky modelka, lékařka, nebo právnička?

Z Anetky už modelka je, má za sebou svou první přehlídku. (smích) Ale jinak to nechci řešit. Nevím, co ji bude bavit, co jí půjde. Mě taky rodiče nikdy do ničeho nenutili a já bych to chtěla mít stejně. Podporovat svou dceru v jejích plánech, pomáhat jí se vším, ale cestičku v životě si musí najít sama.

Souhlasí manžel s touto politikou, nebo bude spíš „kroužkový“ typ?

Zvlášť jsme se o tom nebavili, na to je asi čas a teprve to přijde. I když manžel je tak trochu kariérista, nepředpokládám, že by se rozhodl, že když budeme mít syna, bude z něj právník nebo fotbalista a podřídí tomu vše. Naše děti rozhodně nebudeme do ničeho tlačit proti jejich vůli.

Když jsme se spolu bavily naposledy, říkala jste, že se budete stěhovat. Už bydlíte v novém?

Ano, v domečku, který jsme zrekonstruovali, ale zjistila jsem, že vlastně nikdy nebude hotový. Tam se bude pořád něco dělat. Hotovo nebude nikdy. Manžel teď přišel s tím, že budeme měnit okna, z čehož jsem trochu v křeči… Ale uvidíme.

Pomáhá vám někdo?

Jednou začas mám na velký úklid výpomoc, jinak se snažím sama. Ta profesionální pomoc je výborná. Je to vidět a její práce vydrží opravdu dlouho. A já si místo vytírání můžu třeba dojet nakoupit…

Spí Anetka s vámi v posteli?

No jasně. Vím, že by to tak být nemělo. Ale tak kolem čtvrté ráno, když se vzbudí, přendám ji do své postele, protože vím, že u mě je v klidu. Drží se mě za ruku a je v pohodě. Vím, že si ji učím špatně, ale prostě to jinak nejde.

Jednou na tyhle chvilky budete vzpomínat…

Že ano? Myslím si to taky. Časem mi bude líto, že už se mě za ruku držet nechce.

Vrátíme se k těhotenství. Je něco, co vás na něm nejvíc zaskočilo?

No, to těhotenství samo.

Podařilo se vám otěhotnět hned?

My jsme to nechali na přírodě. Rozhodli jsme se, že miminko chceme, ale že bychom se hroutili z toho, že za měsíc nebude? To ne. Věděli jsme, že těhotenství přijít může, že jsme na to připraveni a že se těšíme. Ale nikdy jsem si nepočítala plodné a neplodné dny ani neběhala po doktorech, k tomu naštěstí nedošlo. Najednou jsem měla v ruce těhotenský test a bylo mi krásně.

Jaké jste měla dětství?

Krásné. Nevzpomínám si na nějakou křivdu nebo něco podobného. Moje dětství zkrátka bylo takové, jaké bych chtěla i pro svoje dítě/děti. Chci je vychovat tak, jak jsme byli vychovaní my s bráchou, tedy úplně normálně a obyčejně. Občas jsme jeli na dovolenou k moři, ale spíš výjimečně. Největší zážitky pro mě jsou, že jsme jeli pod stan na kole, sjížděli jsme řeku, měli jsme stany a spacáky, které nám zmokly… Takové ty zážitky, které podle mě dnešní děti už moc nemají. Mám pocit, že dnešní děti mají od rodičů zaplacené kroužky, ale oni sami na děti v podstatě moc času nemají. Nám se s bráchou rodiče věnovali a to samé chci já.

Jste citlivější?

Rozhodně. V chutích mě mateřství nezměnilo, ale na povel se rozpláču. Jsem i lítostivá, když vidím bezpráví.

Co u sebe považujete za tak dobrou vlastnost, že ji chcete Anetce předat?

Asi aby byla skromná a přátelská.

Stanete se patronkou nadace, která se věnuje dětem? Teď, když máte vlastní?

Být patronkou konkrétní nadace je velký závazek. Jistě, dětské příběhy mě dojímají, a nejen v těhotenství. Přehlídek a akcí na pomoc se účastním vždy, ale být patronkou, případně zakladatelkou nadace si teď neumím představit. Je to práce na plný úvazek. Účastnit se takových akcí budu i nadále velmi ráda, vlastní nadaci ale neplánuju. Opravdu to chce hodně času.

Jeden moudrý člověk řekl, že rodiče věří v genialitu svých dětí, protože doufají, že je dědičná. Souhlasíte s tím?

To nevím, po kom by naše Anetka byla geniální, ale manžel tvrdí, že krásná a chytrá musí být po něm, takže nevím, co bude mít Anetka po mně. (smích) Že by tu genialitu?!

Jak budete Anetku vychovávat?

S láskou a samozřejmě tak, aby se naučila základním lidským slušnostem – aby uměla pozdravit, poděkovat, aby nebyla sprostá, ale to jsou věci, které předpokládám má při výchově v hlavě každá z maminek. Nikdo doma nechce loupežníka a grázlíka. Chci předat to nejlepší, tak uvidíme.

Druhé dítě plánujete kdy?

Ne, to nejsem sebevrah. Ale chtěla bych, aby věkový rozdíl nebyl veliký. Aby si děti spolu hrály a měly společné dětství. Tři čtyři roky je podle mého ideální rozestup.

Jaká chcete být máma?

Milující a milovaná. A taky vyrovnaná. Protože jen vyrovnaní rodiče mohou mít vyrovnané děti.

(Rozhovor vyšel v časopise Maminka 4/2014)

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Pro jednání s lidmi odpoledne příliš nadání nemáte, ale kolegové vám snad pomůžou. Vy si věříte spíš na soustavnou práci. Neumíte…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama