[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Odstartovalo to v době, kdy jsem byla dítě. Vadilo mi, že mě a moji mámu všichni upozorňují na podobnost našich očí a úsměvu, zatímco já toužila po jedinečnosti. V pubertě jsem zase nechápala její zamítavý postoj téměř ke všemu, co jsem chtěla vyzkoušet na vlastní pěst.
Měla jsem ji (a stále mám) ráda, ale v mnoha věcech mi v té době byla na kilometry vzdálená. Ve dvaceti, kdy jsem se odstěhovala, jsem si přísahala, že můj život poběží podle jiných pravidel. Nedávno se ke mně ale dostala knížka od Giny McKinnon: Pomóóóc! Měním se ve svou matku.
Po pár stránkách jsem se zděsila, protože jsem na sobě identifikovala máminy zvyky. Chvilku jsem se to snažila popírat, nakonec jsem se však smířila s tím, že se moje touha po jinakosti vypařila jako pára nad hrncem. Možná i vy díky následujícím sedmi bodům odhalíte první příznaky podobnosti s vaší matkou...
„Ani minutu bez něj,“ říkala jste si před lety v okouzlení zamilovanosti. Ať vám bylo patnáct nebo dvacet, chtěla jste být se svojí láskou každou minutu svého volného času. Nedokázala jste pochopit, proč vaše máma jásá, když hlava rodiny odjíždí na služební cestu. Občas jste jí možná vyčítala, že by se nemusela tolik zlobit kvůli tátovým narážkám. Jaký je scénář dnes, když sama máte trvalý vztah?
V závislosti na tom, jak klesá počet romantických večeří při svíčkách a mizí lichotky z jeho úst, toužíte občas si odpočinout od jeho přítomnosti. Když on zůstane dlouho v práci, beze spěchu a s úsměvem se doma pustíte do čtení knížky nebo plánovaného úklidu.
Představa, že by odjel na pár dní mimo domov, vás už tolik neděsí. Naopak vás vytáčí jeho rádobyvtipné poznámky, které jste slyšela už minimálně stokrát. Zároveň je ale potřeba si přiznat, že vy sama máte zase větší sklony k pohodlnosti. Už se do všeho nehrnete po hlavě tak jako dřív a klidně necháte řízení auta na svém partnerovi (jen ať se cítí užitečný).
Podle Giny McKinnon existuje ještě jedna věc, která vás přiblíží k chování vaší matky. Zkuste se podívat do zásuvky s vaším spodním prádlem: „Neexistuje nic výmluvnějšího než balík bavlněných spodních kalhotek, kterými jste jednou provždy dala vale tangům, bikinám a mikrokalhotečkám svého mládí.“
Vyrazit s kamarádkami do obchodu a bez jediného mrknutí oka utratit měsíční kapesné. Být co nejvíc trendy a nehledět na matčiny výtky, že byste si radši měla koupit něco užitečnějšího. V patnácti vám bylo jedno, co vám radí. Vy jste prostě nemohla existovat bez kalhot, které jste ve výloze obdivovala už několik týdnů. „Mami, to nemyslíš vážně?!“ vykřikovala jste, když vás upozorňovala na oblečení s červeným nápisem „Zlevněno“.
„Miluji slevy,“ halekáte dnes nadšeně na všechny strany a netrpělivě čekáte, až obchody zahájí další výprodej. Zároveň jste ale vybíravá a našla jste si už svůj oblíbený obchod, kde vás neštvou povýšené prodavačky a miniaturní kabinky.
Vaše nakupovací mise má svoje jasná pravidla. Zběsilost je minulostí. Víte, kde co mají v Nextu nebo v New Yorkeru, stejně tak jako si to pamatuje vaše máma, když přijde do obchodu na náměstí k prodavačce Dáše, která vás zná už od dětství. Postupně jste se změnila i v požadavku, s kým na nákupy vyrazíte. Známým nevoláte, partner je předem vyloučen. Nejlépe vám je, když jdete sama. K tomu, abyste našla ty nejlepší kousky, najednou nepotřebujete zástup kamarádek a jednu hlavní, která vám bude diktovat, co vám sluší a co ne.
Už si ani nehodláte za každou cenu zničit boty neustálým přebíháním z obchodu do obchodu, a tak se občas uvelebíte v křesle a pustíte se do nákupů z domova. Internetová nabídka zboží se stala vaší novou láskou. V čem se lišíte od své matky? Zatímco ona před lety vyplňovala objednávku zásilkového obchodu Magnet hůlkovým písmem, vy dneska posíláte e-mail na všechny světové strany.
„Co sis koupila?“ vyzvídá partner, když se vrátíte z obchodu. Když mu po dlouhém přemlouvání své úlovky konečně ukážete, občas oněmí údivem. Marně mlčky pátrá po tom, kdy se objevila vaše chuť nosit nudné barvy a měkké tvary.
Zatímco on před spaním vzpomíná na dobu, kdy pro vás bylo samozřejmostí usnout nahá, vy hledáte noční košili s dlouhým rukávem, aby vám nebyla zima na ramena.
Pohodlnost začínáte stavět na první místo před vysoké podpatky, krátká trička a příliš odhalující šaty. Gina McKinnon tvrdí, že právě váš nový postoj k oblečení je teprve tou velkou tlustou tečkou za celým procesem zvaným „Přeměna ve vlastní Matku“. Vy jste se ale ještě úplně nerozhodla, a tak při nákupech neustále proplouváte mezi dvěma znepřátelenými světy, kdy na jedné straně máte možnost vypadat jako mládě a na druhé jako usedlá dáma.
Sexy zbraně chcete navždy složit do odpadků v okamžiku, kdy pod světlem koupelnové lampy objevíte svoji první vrásku. Nevěřícně si ji prohlížíte ze všech stran, natahujete kůži ze všech sil a odmítáte uvěřit tomu, že nechce zmizet.
„Nemrač se na sebe do zrcadla. Zbytečně se kritizuješ,“ napomene vás se smíchem partner a váš otec se téhle poznámce jen pousměje, protože tuhle větu své ženě už řekl snad tisíckrát.
Křupky, chipsy, pár chlebíčků a hlavně hodně alkoholu - tak vypadalo moje menu, když jsem slavila osmnáctiny, naši odjeli na dovolenou a já bez ptaní proměnila byt ve slavící doupě. Bylo mi jedno, jestli přijde pár lidí navíc a zda bude někomu druhý den špatně.
Asi se opravdu měním ve svoji matku, protože musím dát za pravdu Gině McKinnon v tom, že v posledních několika letech se moje mejdany změnily v poklidné večírky. Křupky už nekupuji, místo toho tři dny před oslavou zběsile pobíhám po bytě, snažím se připravit a domov doladit tak, aby bylo vše perfektní.
Během návštěvy „nenápadně“ pozoruji, jestli všem chutná a každý se baví. Odnáším a přináším talíře, jako kdybych pořádala maraton ve sbírání nádobí. „Babi, mami, tak už si sedněte,“ říkala jsem ještě nedávno. Přemlouvám je pořád. Dneska už ale s mnohem větším pochopením…
Dalším jasným důkazem vaší „nenápadné“ proměny je obsah vaší kabelky. Vzpomínáte, jak máma měla po ruce kapesník vždy, když bylo potřeba? Vy na děti nemusíte ani pomyslet, a přesto se z vaší kabelky pomalu stává krabička poslední záchrany. Lehkovážnost jste se rozhodla vyměnit za naprostou připravenost. Váha kabelky se sice notně zvýšila, vy jste ale připravena na vše.
Jestli chcete zjistit, zda se opravdu začínáte podobat své matce, pozorujte sama sebe při balení kufrů. „Ještě mi toho tolik chybí.“ Jestliže tohle řeknete v okamžiku, kdy váš počet kufrů během chvilky nadměrně vzrostl, je to „zlé“.
Zatímco partner si připravil plavky, pár triček a náhradní prádlo, vy jste coby „matka pluku“ zabalila skoro půlku bytu. Proč to děláte?
Všechny katastrofy, které můžou nastat, vám běží před očima jako film. Bohužel už se toho nezbavíte. Uf, kam se poděla bezstarostnost? Chcete ji zpátky? Já také!
Téměř každý z nás má dětství a dospívání spojené s neustále se opakující větou: „Ukliď si ten nepořádek.“ Máma se zlobí, ale vy máte úplně jiné priority než strávit uklízením celý den. Později se váš přístup o něco málo zlepší, ale stále považujete honbu za perfektní čistotou za důkaz šílenství a poklízíte, jen když má přijít návštěva.
V okamžiku, kdy začnete brát do ruky vysavač častěji než rozečtenou Juicy a místo sledování televize se raději dáte do žehlení, vaše matka jásá. Ne že by jí nějak zvlášť záleželo na čistotě vašeho bytu, ale tuší, že její náklonnost k čistotě už brzy pochopíte. Gina McKinnon o tom ví své: „V tomto případě není hlavním důkazem proměny v matku počet hodin, které věnujete úklidu a domácnosti, ale skutečnost, že v tom začínáte nacházet potěšení!“
Baví vás sledovat, jak se váš byt leskne čistotou. Dobře se cítíte i v kuchyni, která se stává vaším královstvím. Sem utíkáte před veškerým shonem, protože během krájení cibule a mytí nádobí můžete být konečně sama. „Co ten nepořádek?“ vykřiknete zanedlouho na někoho ze členů domácnosti. Odkud jen tuhle větu znáte?
Čím dál častěji také máte na jazyku ostrá slova kritiky vůči svým blízkým, kteří kazí vaše úsilí. Třeba když se celé dopoledne otáčíte v kuchyni, aby se ve dvanáct hodin na stole objevil nádherně vonící oběd. Ještě se z něj kouří, když připravujete příbory a všechny svoláváte ke stolu. Pět minut jste poměrně trpělivá. Deset minut to ještě vydržíte. Ještě pak už stačí jen jedna sekunda navíc a vybuchnete.
„Kdybych se chovala stejně jako moje matka, prosím, řekni mi to,“ žadoníte na partnerovi a on váhá mezi tím odhalit vám pravdu, kterou stejně nepřijmete, anebo mít klid.
Když se nad tím ale opravdu zamyslíte, není to přece zase tak špatné, v něčem se podobat vlastní mámě. Pokud je něco, co vám na jejím chování vadí, nesnažte se to bezhlavě napodobovat s tím, že se pak vymluvíte na geny. Raději se zkuste inspirovat jejími dobrými vlastnostmi a v tom ostatním buďte sama sebou. Kdo říká, že jen kvůli tomu, že jste se zamilovala do uklizeného bytu a bavlněných kalhotek, pro vás život skončil?!
Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Juicy.