[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Sotva jedno dítě odrostlo, mít další nebo počkat, až první dítě půjde do školy? Existuje vůbec ideální věková sourozenecká konstelace?
Čtenářka Zdena M. v souvislosti s ideálním věkovým rozestupem píše: „Chtěla bych, aby si spolu děti hrály, měly na dětství společné vzpomínky a hezké vztahy v dospělosti! Dceři jsou necelé 3 roky, malému 2 měsíce. Dcera zatím žárlí a malému ubližuje, ale myslím, že se vše časem srovná.“
Podobné, avšak prozatím povzbudivější zkušenosti má čtenářka Květoslava S.: „Mám dvě holčičky s věkovým rozestupem 2 roky, a myslím, že je to skvělé! I když zpočátku bylo vše dost náročné. Nyní se mladší vždy strašně těší, až přijde sestřička ze školky. Pak si hrají, starší je důležitá, ale na sestřičku hodná, mladší se ji snaží ve všem napodobovat. Je to sehraná dvojka!“
A jaké převládají názory na ideální věkový rozestup mezi sourozenci v odborných kruzích? Například psycholog a psychoterapeut Miroslav Vyhnálek se v souvislosti s malým věkovým rozestupem domnívá: „Mezi dětmi vznikají těsnější vazby a intenzivnější je i vzájemný vztah. To už nelze říct o rozdílu tří či čtyř let, kde má starší sourozenec navrch a má tendenci upevňovat své dominantní postavení. Čím je věkový rozestup větší, tím obtížněji k sobě děti hledají cestu.“
Samozřejmě, že menší věkové rozdíly nezaručí, že sourozenci budou mít pěkný vztah i v dospělosti, nicméně v dětském, zvláště předškolním a mladším školním věku věku lze očekávat, že si děti budou blízké, budou mít mnoho společných zájmů a zážitků. Zkrátka budou spíše kamarády, než sourozenci.
V sourozeneckých vztazích „děvče – chlapec“ pravděpodobně dojde k většímu prolnutí chlapeckých a dívčích zájmů a her. Holčička si může v budoucnu díky tomu dobře rozumět i s kluky a naopak.
V pěkné knize o sourozeneckých vztazích s příznačným názvem Pozitivní výchova sourozenců v rodině od manželů Čapkových se mimo jiné píše o tom, že věkový rozdíl pěti a více let může v některých případech vést k výchově dalšího jedináčka. Což samozřejmě nemusí být chápáno negativně, některým rodičům může tento model dokonce vyhovovat a mohou ho upřednostňovat! Ostatně nejen věkový rozdíl, ale také výchovný podíl rodičů a celková atmosféra v rodině velmi ovlivňují to, jaké k sobě budou mít sourozenci vztahy, a zda k sobě budou lnout i v dospělosti.
Asi nejoblíbenější časový interval mezi narozením druhého a dalšího dítěte jsou v Čechách 3 roky. Což dle autorské dvojice Čapkových vcelku koresponduje s jakýmsi symbolickým ideálním věkovým rozestupem, za který považují 2 až 2 a půl roku. Starší dítě má prý v tomto věku již za sebou nejbouřlivější období vzdoru a s příchodem dalšího sourozence se lépe vyrovná.
Zhruba 4 roky stará studie Kasey Buckles z Univerzity Notre Dame se snaží prokázat, že z hlediska inteligence dětí je ideální věkový rozestup minimálně 2 roky. Její autorka (mimochodem maminka dvou dětí s věkovým rozestupem 2 roky a 2 měsíce) tvrdí, že takový věkový rozestup rodičům usnadní z potomků vychovat chytré děti.
Pokud je prý rozestup menší, ztrácí rodiče mnoho času a pozornosti rutinní péči o děti. Je-li staršímu sourozenci víc než 2 roky, mohou se dle pozorování rodiče dětem více věnovat, více je rozvíjet, hrát si s nimi a komunikovat. (Efekt je podle vědců patrnější u prvního a druhého dítěte.) Zmíněné 2 roky prý též zaručí, že budou mít děti i společné zájmy a pravděpodobně si budou lépe rozumět.