[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Komunikace s dítětem je základem kvalitního a pevného vztahu, plného lásky, pochopení, podpory a tolerance. Je však potřeba, aby měla svá pravidla, kterých byste se jako zodpovědní a milující rodiče měli držet. Čemu se rozhodně vyhnout, abyste nenarušovali vzájemné pouto, nevytvářeli nezdravé návyky a neubližovali dětské psychice?
„Základním pravidlem pro vzájemnou komunikaci je to, aby rostl vztah mezi dítětem a rodičem. Rodič je navigátor, který určuje, hlavně v prvních letech života, to, jak se bude v rodině společně komunikovat,“ uvádí psycholožka PhDr. Ilona Špaňhelová. Následujících přešlapů a chyb se proto pokuste za každou cenu vyvarovat.
Požadujete omluvy od dětí, ale vám samotným činí potíže nebo je považujete ve vztahu k malým ratolestem za „zbytečné“, protože přeci poslouchat jednoduše musí? Nenechte se mýlit. I předškoláci už chování rodičů velmi bedlivě sledují a vnímají. A je pro ně důležité vidět, že pokud se rodič splete nebo udělá něco špatně, dokáže se upřímně omluvit a je to pro něj samozřejmost. Dítě jen tak názorně pochopí princip omluvy a rychle se samo zpravidla naučí omluvit, když něco provede. Když jen napomínáte, zvyšujete hlas, boucháte do stolu a zakazujete, ale adekvátní omluvy se od vás doma nedočkají, nedáváte svým potomkům zrovna dobrý vzor. Omluva totiž znamená, že ten, kdo něco udělal špatně, si svůj „prohřešek“ uvědomuje a připouští si vlastní odpovědnost. A to je pro život nepostradatelná schopnost!
„Slez z té houpačky a pojď už domů, nebo se tu objeví zlý pán a odnese si tě,“ „Umyj si ruce nebo zavolám čerta,“ „Jestli si to okamžitě neuklidíš, nedostaneš už nikdy bonbonek,“ „Oblékni si hned tu bundu nebo půjdu ven sama“ a tak dále a tak dále. Znáte? Ve vzájemné komunikaci se svým dítětem se nikdy neuchylujte ke slovnímu vyhrožování. „Co chce rodič takovými výhrůžkami docílit, čeho chce dosáhnout? Snaží se, aby to byl takový styl komunikace, kde by byl nový důraz na něco speciálního, pro dítě možná tajuplného nebo takového, čeho se bojí, z čeho má obavu, strach. Rodič se domnívá, že tento nový důraz dítě přiměje, aby udělalo to, co po něm chce,“ vysvětluje Ilona Špaňhelová. Nevyhrožujte ratolestem tím, co neuděláte, ani tím, co není pravda (nepřijde čert ani zlý pán a další bonbon nakonec taky dostane), snižujete tím svou rodičovskou autoritu, protože se ji, i když imaginárně, snažíte přesunout na někoho jiného (čerta, zlého pána). Neponižujte dítko a nesnažte se vzbudit v něm dojem podřazenosti.
Snažíte se přesvědčit dítě, aby dělalo nebo naopak nedělalo to, co si vy sami přejete, a využíváte přitom záměrně jeho slabostí a obav? „Manipulace je styl komunikace, kdy se snažíme s jasným záměrem ovlivňovat jiného člověka. Často se člověk, který manipuluje, snaží udělat z druhého ignoranta, vyvolává u něj výčitku, dělá z něj člověka neschopného, neochotného a podobně,“ přibližuje Ilona Špaňhelová. Manipulativní jednání může být do určité míry naučený způsob komunikace, ovlivněný výchovou ve vlastní rodině, skupinou přátel nebo partnerským vztahem. Mluvte vždy s dítětem formou „já a ty“, nikoli nepřímo. Říkejte věci jasně, srozumitelně a konkrétně, nikoli oklikou. Jednejte na rovinu a nečekejte, že „někomu dojde“, co si přejete.
I když tuto taktiku možná sami důvěrně znáte z vlastního dětství, kdy s vámi rodiče nebo prarodiče nechtěli mluvit, když jste něco provedli. Zakažte si používat mlčení jako formu vzdoru, nesouhlasu nebo trestu. Je to necitlivý projev nadřazenosti ve vztahu k dětem, těžce jej nesou a jsou zmateny. „Mlčení jako projev výčitky nebo výhrůžky nepoužívejte. Naopak, mluvte. O tom, z čeho máte radost, co vám vadí, co se vám nelíbí. Pak je komunikace jasnější, a navíc ze sebe rychleji vydáte své negativní pocity, sdělíte je. Jedna ani druhá strana pak nebude muset být negativně nastavena a budete moci žít opět ve vzájemném přátelském a otevřeném vztahu,“ radí Ilona Špaňhelová ve své knize Komunikace mezi rodičem a dítětem.