[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
S prvním zoubkem, povětšinou rašícím okolo půl roku věku, přichází obvykle nejen radost, ale i starost. Mnoho dětí své první tesáčky rádo zkouší – a jak jinak – než na mamince, avšak když není k dispozici máma, rády se procvičí na čemkoliv, co je v dosahu. Skvělé jsou jak kousací hračky, tak klidně i kůrka obyčejného chleba. Jakmile k bílému jedináčkovi začnou přibývat další sourozenci, nejčastěji okolo devátého a desátého měsíce věku děťátka, dává příroda zcela zjevně najevo, že je na čase začít s pořádným „žvancem“. Což u odrostlých kojenců, blížících se věkem k jednomu roku, znamená zařazování kousků pevné potravy do příkrmů.
Kojenec potřebuje ke žvýkání nejen pár zoubků v pusince, ale také plně pohyblivý jazyk, který pomáhá převalovat potravu v ústech a posunovat ji dále do jícnu – už nestačí jen izolovaně žvýkat, ale také synchronně polykat. A to je jako mnoho jiných dovedností věcí cviku. Ve věku zhruba od 9. měsíce by měl kojenec již naprosto běžně trénovat ukousnutí, žvýkání a následné polknutí. Můžeme mu tedy nabídnout kousek banánu, jablíčka, avokáda, vhodné vařené zeleniny anebo třeba kousek pečiva. I v dalších mixovaných pokrmech by již měly být přítomny malé kousky pevnější potravy, které budou dítko podněcovat k žvýkání a polykání. Ostatně mnoho dětí bývá v tomto věku velmi zvědavých, naladěných na objevování úplně všeho včetně nových chutí – proč toho tedy nevyužít?
Možná jste netušili, jakou „vědu“ obyčejné polykání potravy představuje, na webu Asociace klinických logopedů České republiky se v těchto souvislostech uvádí: Polykání patří k jednomu z nejkomplexnějších procesů v lidském těle. Je to složitý pohyb celé řady struktur probíhající ve velmi rychlém sledu. Musí při něm dojít ke koordinaci rtů, tváří, čelistí, jazyka, měkkého patra, hltanu, hrtanu a jícnu. U kojenců je pohyb ještě náročnější. Je nutné, aby pracovaly správně nejen výše jmenované struktury, ale musí zde ještě dojít k dokonalé souhře mezi sáním, dýcháním a polykáním. Jakákoli dysfunkce v jednom z těchto tří komponentů může ohrozit bezpečnost a efektivnost celého krmení. Je tedy patrné, že řada dětí, které jsou mnohdy označovány jako líné či vybíravé, může mít zcela jiný problém – jednoduše si ještě neosvojily tak náročnou činnost, jakou je souhra kousnutí, žvýkání a následné polknutí potravy.
Zajímavosti, zvláštnosti – jednoduše nejsme přes kopírák!