Maminka.czPéče o dítě a jeho výchova

Jak pomoci dítěti s ADHD, aby bylo úspěšné ve škole? Takhle!

Simona Procházková 4.  10.  2020
Nástup do školy znamená zátěžovou zkoušku pro celou rodinu. Potomek může mít velké problémy se soustředěním, plněním zadaných úkolů, reaguje nepřiměřeně situacím. Malý školák s ADHD bývá roztěkaný, nedokáže v klidu sedět v lavici, mluví většinou hodně nahlas a rychle, mívá potíže s respektováním autorit. Víte, co pro něj můžete udělat?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

V první řadě je důležité vědět, že ADHD, jedna z nejčastějších vývojových poruch u dětí, nemá žádnou souvislost s inteligencí (i když samozřejmě v důsledku snížené pozornosti bývají školní výsledky horší). Takže i v případě této „vady“ centrálního nervového systému může z vašeho dítěte vyrůst vysokoškolsky vzdělaný jedinec s úspěšnou kariérou. Jen je třeba vědět, jak k němu přistupovat, podporovat jeho úsilí a systematicky s ním pracovat. Doma i ve škole. A také prostřednictvím odborníků, zejména dětských psychologů.

Podle údajů Asociace dětské a dorostové psychiatrie trpí syndromem ADHD čtyři až šest procent dětské populace. Podle statistik Ministerstva školství bylo vedeno (informace za rok 2016) 0,9 % žáků základních škol s ADHD, před deseti lety jich bylo evidováno jen čtvrt procenta ze všech žáků. Počty školáků s touto diagnózou tedy rostou. Pokud jde o poměr mezi pohlavími, až dvojnásobně častěji jsou „postiženi“ chlapci ve srovnání s dívkami.

Děti s ADHD jsou jen nevychované! Omyl! Jaké jsou další mýty?

Mějte reálná očekávání!

Pokud máte doma dítě s ADHD, je vám určitě jasné, že nástup do školy nebude žádná procházka růžovou zahradou. Takové dítě bývá totiž hodně impulsivní, nepozorné, neklidné, nejraději pořád někde pobíhá nebo poskakuje, neposedí déle než pár minut, pořád se tak nějak „kroutí a vrtí“, snadno se nechá vyrušit a má pak velký problém znovu se vrátit k původní činnosti, reaguje občas nepřiměřeně situaci, často zapomíná (oblečení, sešity, klíče, domácí úkoly, pomůcky,…) a tak dále. A ve školní lavici musí padesát minut sedět, dávat pozor, vnímat, co říká učitel, samostatně pracovat a dokončovat zadané úkoly, poslouchat pokyny a tak dále.

To všechno jsou zásadní věci, se kterými jedinci s ADHD denně bojují. I kdyby se takové děti sebevíce snažily, své chování zcela neovládají, „na vině“ jsou specifické procesy v mozku a odchylky v centrální nervové soustavě. Na cestě k úspěchu a dobrému školnímu prospěchu se tedy musí takové dítko potýkat s mnohem větším množstvím překážek než jakýkoli  průměrný „zdravý“ spolužák. Pokud ho ale budete důsledně vést, vytrváte a věnujete mu svůj čas a maximální podporu, budete možná překvapeni, jak vynikající student z něj může vyrůst. Inspirujte se následujícími radami a tipy, které vám dokážou poněkud trnitou cestu výrazně usnadnit. Stačí třeba jen trošku změnit přístup – a upřímně, také se obrnit potřebnou trpělivostí. Půjde to!

Odhalte jeho silné stránky!

Určitě sami dobře víte, v čem vaše ratolest vyniká, co jí jde, a naopak, v čem spočívají její největší slabiny, na čem je potřeba hodně pracovat, kde je prostor pro usilovnou práci a zlepšování. Až čtvrtina dětí s ADHD má zároveň také diagnostikovanou specifickou poruchu učení, ať už jde o dyslexii, dysgrafii a tak dále. Což samo o sobě znamená, že prostředí v tradiční škole, kde se po nich vyžaduje, aby tiše seděli, soustředili se na výklad, vypracovávali samostatně úkoly, udrželi několik hodin maximální pozornost navzdory extrémně rušivému prostředí, je pro ně nesmírně náročné a jen obtížně si pak budují zdravé sebevědomí a sebeúctu.

Proto neváhejte obhajovat potřeby svého potomka, komunikujte s pedagogy a společně zaměřte pozornost na posilování slabých stránek malého žáka. Zároveň ho podporujte v těch silných, nezapomínejte chválit za každý i sebemenší pokrok. Ve spolupráci s učiteli mu vytvářejte příležitosti pro úspěch. Je důležité, aby ten pocit zažíval. Je tou největší motivací k dalšímu snažení! Který předmět mu jde nejlépe? Zaměřte pozornost právě na něj, rozvíjejte jeho schopnosti v tom, co mu dobře jde, zajímá ho a baví. Pokud zahořelo vaše dítko vášní pro čísla, vesmír nebo přírodu, soustřeďte veškeré síly k tomu, abyste ho v daném oboru podpořili. Nabídněte zajímavé filmy, pořiďte encyklopedie nebo jiné knížky, společně čtěte, vymýšlejte zábavné kreativní úkoly… Sdílejte s ním jeho zájmy a dávejte to patřičně „zapáleně“ najevo.

ADHD u dětí – nic nového! Co je však čeká v dospělosti?

Staňte se advokátem

Všeobecně platí, že děti s ADHD poruchou se častěji dostávají do konfliktu s dospělými a mívají rovněž problémy v kolektivu vrstevníků, zejména kvůli své živosti a temperamentu (bývají to trochu „neřízené střely“). Před začátkem každého školního roku si domluvte osobní schůzku s učitelem (na prvním stupni základní školy stačí třídní učitel, později můžete oslovit každého pedagoga zvlášť, podle jednotlivých předmětů). Věřte, že velká většina učitelů je vděčná za informace o svých žácích, určitě vás ochotně vyslechnou a při výuce se pokusí zohlednit „hendikep“ vašeho potomka. Komunikace je zkrátka základ. Promluvte si s nimi o tom, co ADHD porucha konkrétně znamená a jak se projevuje, vysvětlete, jak se vaše dítě obvykle chová, kdy reaguje přehnaně nebo úzkostně, co na něj platí a v čem se jeví jako nejvíce problémové. Rovněž ale nezapomeňte vyzdvihnout jeho pozitivní stránky a schopnosti!

Připravte strategický plán

Bez systematického plánování a důsledné organizace to jednoduše nepůjde. Pokud tedy skutečně chcete naučit dítě určitému režimu, podporovat jeho výkonnost, rozvíjet přirozené dovednosti a celkově pozitivně ovlivňovat činnost jeho mozku a nervové soustavy, jděte sami příkladem a učte ho, jak si rozdělit svůj čas mezi povinnosti a záliby. Stanovte pravidelnou dobu, kdy se budete společně věnovat domácím úkolům, dbejte na to, aby dítě dokončovalo rozdělané činnosti a neutíkalo od nich. Vždy naprosto jasně a konkrétně formulujte svá očekávání. A na co byste ještě měli myslet? „Většina dětí s ADHD je neuspořádaná, nesoustředivá, zapomnětlivá a jedná neuváženě. Žádné z nich nedokáže, ani při nejlepší vůli, změnit své chování v několika oblastech současně. Zaměřte se vždy jen na jednu vybranou oblast (činnost, úlohu) a podporujte dítě v tom, aby ji uspokojivě zvládlo a hlavně dokončilo,“ říká psycholožka a pedagožka Donna Goldbergová.

Statečná máma: Jana učí dceru s ADHD doma a ještě se stará o autistického syna

Pořád se ptejte: „Proč?“

Mozek dětí s ADHD poruchou pracuje odlišně a tyto odchylky se u každého projevují individuálně, jedinečným způsobem. Stejné je u všech případů jen to, že pokaždé jde o způsob náročný. Specifické chování a určitá nepřizpůsobivost zákonitě způsobují nejrůznější potíže a nepříjemnosti, které ovlivňují každodenní život dítěte i celé rodiny. „Extra náročné okamžiky plné frustrace nastávají, když požadavky a očekávání okolního prostředí přesahují schopnosti dítěte, které na ně nedokáže adekvátním způsobem reagovat, operativně se na ně adaptovat,“ vysvětluje dětský psychoterapeut Ross W. Greene, Ph.D. Problémy jsou naštěstí vysoce předvídatelné, Dr. Greene doporučuje, aby se rodiče řídili třemi „hesly“: maximální míra empatie, jednoznačné definování problému a návrh konkrétního řešení (společně s dítětem, formou jakéhosi „brainstormingu“). Vše je závislé na míře i způsobu vzájemné komunikace. Ptejte se pořád a bez obav. Na jeho aktuální pocity, náladu, příčinu nenadálého křiku, vzteku, pláče nebo výbuchu hysterie, na důvody bouřlivé radosti i nechuti udělat si domácí úkol.

Když se dítěti ve škole nedaří, řešení neodkládejte 

Nástěnka jako motivace

Jako motivační metody můžete doma využívat například nástěnky, barevné lepíky, nálepky, grafy a plánovací kalendáře… děti se díky nim navíc naučí dalším dovednostem. A co víc, nezapomeňte na plán odměn, ovšem krátkodobý, nejlépe každodenní. Vyberte dvě nebo tři věci, na kterých dítě potřebuje nejvíce „zamakat“, vylepšit je nebo naopak eliminovat (např. budeš mluvit, až budeš vyzván, nebudeš křičet, začneš dělat úkoly do tří minut od chvíle, kdy jsme si to řekli, zoubky si ráno vyčistíš pokaždé hned po snídani). Začněte s nenáročnými denními cíli, které jsou snadno dosažitelné, a postupně přidávejte obtížnější úkoly. Pozitivní změny a vývoj zaznamenávejte doma na viditelné místo, do grafu nebo tabulky, případně pomocí obrázků a samolepek (např. může potomek za každý úspěšně splněný úkol dát „gól“, získat „hvězdu“ a podobně). Dítě by mělo mít svůj „plán“ stále na očích, aby ho motivoval k dalšímu úsilí se zlepšovat.

Témata: Zdraví, Děti, Rodina, Péče o dítě a jeho výchova, pomoc, ADHD, Donna, Jak, Úkol, Domácí úkol, Psychiatrie, Motivace, Pokyn, Impuls, Proces, Porucha, Greene, Potomek, Psychoterapeut, Žák, TAK, Učitel, Školství, Plánovač, Výkonnost, Zdraví na Heureka.cz