Jak přežít růstový spurt?

Je to jeden z nejzásadnějších okamžiků začátku dětského života. Respektive je jich hned několik, protože spurt nikdy nepřichází pouze jednou. První se objevuje koncem šestinedělí, další kolem tří měsíců… A taky to může být úplně jinak, protože každé děťátko si roste jen a jen svým tempem.

Každopádně když dospěje k bodu, o němž mluvíme jako o růstovém spurtu, má před sebou kus práce. Doslova „poskočí“ v psychomotorickém vývoji (začne se usmívat, přetáčet, lézt…) a můžete mít pocit, že vám takříkajíc roste před očima. To všechno ho pochopitelně natolik vykolejí ze zaběhnutého chování, že nemusí mít zrovna nejlepší náladu.

Více pláče, automaticky ho tedy začnete více kojit, ale ani u prsu se neuklidní. Saje lačně, jenomže je nespokojené s množstvím mléka, které získává. Chce a potřebuje víc, protože právě roste a dělá velké pokroky. A než si vás „rozkojí“, může to trvat až dva tři náročné dny, během kterých se pravděpodobně nevyspíte, protože se vaše spurtující miminko může budit po desítkách minut ve dne i v noci. Přesně tak probíhá jeden z nejpřirozenějších, čistě biologických procesů, kterým si projde každé dítě…

Výjimečný člověk

V tomhle se náš lidský vývoj od ostatních savců naprosto liší. U nich růst mláďat probíhá kontinuálně, u nás skokově. Vědci a odborníci hovoří dokonce o takzvaném růstovém sendviči. Když se miminko narodí, ocitne se v infantní růstové fázi: všechno jde velmi rychle, až asi do dvou tří let věku.

Víte, jak se říká, že tohle období neskutečně uteče a že si musíte každý den o to intenzivněji užít? Děje se tak i díky spurtům a velkým změnám s nimi souvisejícím. Proto je jeden den miminko takové a druhý makové… najednou velké, dospělejší… Podle vědců je v tomto období zrychlený vývoj vlastně „dojezdem“ vývoje, který začal již u mámy v bříšku.

A pak přichází dětství: fáze poměrně klidná, plynoucí v pomalejším tempu. I během ní dítě roste, vyvíjí se, ale už nedochází k takovým skokům jako v počátku života. O růst se již starají růstové hormony, což trvá až do puberty, která se vyznačuje dalšími růstovými a vývojovými skoky. Tam už pro změnu hrají velkou roli hormony pohlavní a s těmi si pak jako rodiče taky pochopitelně užijeme svoje, že ano…

Úplně jiný potomek

Zatímco děti si období spurtu „odpracují“ fyzicky svým růstem, pro nás mámy je to náročné i po psychické stránce. Pravda, na některém dítěti to ani nepoznáte, ale řada z nich je během spurtu opravdu neklidná, plačtivá, často se jim naruší spánkové zvyklosti a zdá se, že vás doslova „zbaští“. Spurt, který si budu vždycky pamatovat já osobně, u nás proběhl kolem třetího měsíce.

Zrovna jsem sama s dcerou odjela regenerovat na Šumavu, říkala jsem si, jak si odpočinu, a najednou? Od samotného příjezdu jsem měla dítě, které jsem nepoznávala. Hladové, plačící, řekla bych až vzteklé. Budila se po půlhodinách a jediné, co mi rezonovalo v hlavě, byly takové ty řeči o „slabém mléku“ a nutnosti začít přikrmovat. Zaháněla jsem je a zoufale obvolávala kamarádky.

I když toho vím hodně, po pár hodinách jsem byla přesvědčená, že jsem nejhorší máma na světě, protože nedokážu nakrmit a utišit své dítě.

Hlavně v klidu, mámo!

Daleko od podpory svého muže jsem si tenkrát připadala zoufale ztracená. Protože právě ta podpora ze strany nejbližších je v období spurtů to nejdůležitější. Nicméně naše maminky a babičky, ba ani naši muži o spurtech nemají ani páru, proto nás častují těmi zkazkami o slabém mléku a podsouvají nám mléko umělé, aby už byl klid na všech frontách.

Ale prosím, nenechte se zviklat. Přejde to a za dva tři dny jste z nejhoršího venku. Pokud můžete, přestaňte myslet na péči o domácnost, ležte, dobře jezte (když kojíte víc, hlad budete mít pomalu stejně velký jako vaše spurtující dítě), spěte, kdy to jen jde. A připomínejte si, že jde o přirozený proces, biologickou nutnost, že nic nezanedbáváte, dítě vám nedělá naschvály a že to společně zvládnete i bez umělého mléka a jiných tekutin/příkrmů.

Vytrvalost se vyplatí

Přece jen se potvrzuje pravidlo, že čím častěji přikládáte, tím více je mléka, takže se váš brouček jednoho dne nasytí, protože si vás „rozkojí“ přesně tak, jak potřebuje. A mateřské mléko je stejně z toho všeho, co vás napadne přidat, energeticky nejbohatší.

Přecházet kvůli jistému nekomfortu na krmení z láhve je škoda, protože, jak připomínají odborníci, dítě krmené z láhve možná pravidelně spí, je předvídatelnější, ale nikoli přirozenější. Přirozeně se chová právě tehdy, když prochází různými výkyvy, jako třeba právě kvůli růstovému spurtu.

A vy, pokud se máte taky chovat přirozeně, na těch pár dní bezvýhradně přijměte tempo svého dítěte, akceptujte, co potřebuje, a nesnažte se to zbytečně změnit. Pokud vážně pochybujete, že jdou věci tak, jak mají, vraťte se ke kontrolnímu vážení jako v porodnici.

Pamatujete? Převážit miminko před kojením a po kojení, odečíst a zjistíte, kolik vypilo. Uvidíte, že se potom uklidníte. A když přece jen bude mléka méně, než byste čekala? Zkuste homeopatika, zavolejte laktační poradkyni a zeptejte se, co s tím.

Úleva především

Ještě jedna věc: Buďte hodně spolu, mazlete se, tulte. Jeden z druhého možná teď šílíte, ale potřebujete se víc než kdy jindy. Pěstujte si výjimečnou lásku mámy a dítěte. A mimochodem, úlevu může miminko potřebovat ještě v jednom směru: lačné pití velkého množství mléka mu do bříška přivede spoustu vzduchu a víte, jak můžou miminka trpět při obyčejném nadýmání? Myslete i na to, masírujte bříško, hledejte úlevové polohy. A uvidíte, že brzy se budete oba zase jenom smát.