[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Asi si to umíte představit. První Vánoce s naší prvorozenou dcerou. Byly jí tři měsíce a já jsem všechno chtěla mít perfektní! Že z toho ještě Helenka nemohla nic mít?
Nezájem! JÁ budu mít všechno první a včas (zásoby, jako kdyby se blížil konec světa, nakoupeno, zmraženo), nejlepší (řízky, salát, rybí polévku, sulc, cukroví, vánočku), nejkrásnější (výzdobu domu i svoji vlastní, tedy outfi t, vlasy, make-up), největší (jedličku, věnec, svíčky, slavnostní osvětlení haciendy).
A hlavně, všechno si to pečlivě naplánuju nejpozději, až si bude léto podávat ruku s podzimem (takže ještě před porodem!), abych to všechno stihla. A měla pod kontrolou. Smějete se? Poznáváte se? Takže asi chápete…
A jak asi správně tušíte, naše první Vánoce ve třech dopadly úplně jinak, než jsem si vysnila. Štědrý den odpoledne, já styling jak na titulku (minimálně Maminky), dcera taktéž, manžel za námi trochu pokulhával, ale budiž mu odpuštěno (není z Venuše, že?).
„Není Helunka nějaká teplejší?“ ptá se mě z křesla a přerušuje dialog prince Velena s Večernicí. Vyletím od kuchyňské linky, strouhanka a vejce letí za mnou, a když přiložím pusu dceři na čelo, zjistím, že JE! Panebože! Pohotovost? Jedeme do Motola? Nebo rovnou vrtulník? Prostě moje první dítě mělo první teplotu na Štědrý den.
Asi správně odhadujete, co se odehrávalo. Všechny plány v tahu. Všechno na nic. Zkažené Vánoce, které jsem do detailu TAK plánovala.
„A co mám jako dělat?“ ptám se manžela, který dál choval dceru a sledoval Večernici. „Asi dodělat ty řízky?“ odvětí s ledovým klidem jemu vlastním. No, tak to neměl říkat! Tichá noc to tedy tenkrát rozhodně nebyla.
Samozřejmě že jsme skončili v Motole, protože horečka stoupala a trvala tři dny. „Běžná pátá dětská nemoc, nic se neděje, hlavně klid,“ snažil se mě uzemnit lékař konající službu.
Přežili jsme, Vánoce byly, dcera se osypala a uzdravila a dneska se tomu směju. Takže jestli můžu doporučit, hlavně žádné velké plány. Nechte věci plynout, protože spoustu věcí prostě neovlivníte.
Ideální je udělat si koncem listopadu menší plán. Normálně na papír, žádné obrazovky a sdílení. Zaneste do něj i to, kdy děti budou psát nebo kreslit přání Ježíškovi (pokud už to samozřejmě umí) a z toho pak vytvořte seznam dárků.
Sepište si, co budete vařit a co potřebujete nakoupit (a kdy, případně jak to nakoupíte). Domluvte se s rodinou a přáteli, se kterými se chcete o Vánocích vidět, a naplánujte, kdy se uvidíte.
Ano, pořád mluvím o konci listopadu. Věřte, že takový itinerář vás uklidní a pomůže dát stresorům vale. Myslete na to, že prosinec si chcete hlavně užít, s dětmi, rodinou a najděte si čas na společné akce – jděte na rozsvícení vánočního stromu na náměstí, dejte si na trzích medovinu, doma pouštějte pohádky zachumlaní v dece (a mezitím podle svého plánu nakupujte a připravujte).
Zabrzděte a protáhněte si Vánoce na celý prosinec. Zaveďte si to jako rituál na každý rok, protože to, co si nastavíte ve své hlavě, bude opravdu fungovat. A vaše předvánoční mantra může třeba znít: Užívám si každý okamžik s těmi, které miluju. Zkusím být milá, v klidu a v souladu sama se sebou.
Opakujte a uvidíte. Nečekejte zázraky (do supermarketu za vás asi Ježíšek nepůjde), spíš zkuste oproti zvyklostem zvolnit, jděte „proti proudu“ a otázky typu „Už máš všechny dárky?“ a „Už máš nakoupeno a uklizeno?“ úplně ignorujte.
Celý článek si můžete přečíst v prosincové Mamince 12/2016.