[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Malé děti jsou jako houby, nasávají názory a životní styl rodičů. „Nelze přesně říct, kdy je potřeba s dětmi o těchto tématech začít mluvit nebo od jakého věku je to vhodné. Nejefektivnější je, když vyrůstají v rodinném prostředí, které aktivně buduje environmentální senzitivitu, nepodporuje konzumní způsob života a vede k ohleduplnosti vůči přírodě, druhým i sobě. To samozřejmě předpokládá, že rodič je o této problematice sám informován,“ říká psycholožka Eva Šimotová.
Přestože se malé děti setkávají se zvířaty od útlého dětství, často se v dětských knihách berou jen jako stroje na mléko a maso. Přitom už malé děti pokládají zvídavé otázky a ptají se třeba, jak se mají kravičky, když nejsou na louce. Psycholožka Eva Šimotová radí: „Určitě můžete seznámit děti s chovem skotu, s tím, že některé krávy se mohou volně pást a jiné žijí v kravínech. Pomoct si můžete obrázky, videem, návštěvou statku a podobně. Při dotazu po spokojenosti krav můžete dítěti pomoct zformulovat odpověď, vést ho k tomu, aby samo vyhodnotilo, které podmínky jsou lepší. Například: Některé krávy žijí v kravínech, jiné se mohou pást na louce. Co myslíš, které se mají lépe? Třeba budete překvapeni, jaká kritéria bude dítě zvažovat.“
O tom, že hospodářská zvířata jsou jedinečné, citlivé a velice inteligentní bytosti, se snaží nejmenší děti, začínající čtenáře i jejich rodiče přesvědčit nová interaktivní kniha MEKY MEK! Skutečný svět zvířátek. Pořídit ji lze zde. Hravou formou přibližuje život zvířat, jejich potřeby a životní cykly. Děti se seznámí s jedenácti zvířecími hrdiny, jako jsou prase, kráva, krocan, kachna nebo včela. Autorkou básniček je spisovatelka a pedagožka Ester Stará. Druhá autorka knihy, výtvarnice a ilustrátorka Marcela Vostřelová nám zodpověděla pár otázek:
Bylo to v době, kdy jsem se před dvěma lety stala mámou a o knihy jsem se začala zajímat nejen z pohledu ilustrátorky a nakladatelky, ale chtěla jsem se dozvědět také více o životě zvířat, která děti odmala obklopují, jejichž zvuky se jako první učí a o nichž si v prvních knihách čtou. Byla jsem zděšená, když jsem zjistila, že ve všech dětských říkankách a pohádkách je to stejné. Informace jsou pouze o tom, že slepice nám dává vejce, kráva své mateřské mléko, ovečka srst a prasátko skončí v jitrnici. Nic víc se o nich nedozvíme. To jsem chtěla změnit a ukázat, jaké úžasné bytosti to jsou!
Marcela Vostřelová na křtu knihy
Kniha má za cíl představit malým i velkým čtenářům zajímavé vlastnosti a dovednosti tzv. hospodářských zvířat. Důraz je kladen na to, že dokážou projevovat a cítit stejné emoce jako třeba kočka nebo pes. Je to rodinná kniha, která tu ještě nebyla. Nepodařilo se mi objevit publikaci, která by šla takto do hloubky a byla nabitá tolika informacemi o jejich životě. Věřím, že si v ní najdou zalíbení nejen malí, ale i větší čtenáři a rodiče. Kniha má totiž podobu interaktivního leporela, v jehož přední části se nejmenší děti seznamují skrze hravé básničky se zvířecími hrdiny, a zároveň mohou díky vloženým šablonkám zapojit svou kreativitu a fantazii. Druhá část leporela nabízí větším dětem a rodičům spoustu dalších zajímavostí a souvisejících informací. V knize děti objeví také zvuky a stopy zvířat. Leporelo je zároveň vyrobeno z recyklovaných a certifikovaných papírů s důrazem na eliminaci odpadového materiálu.
Pokud je to jen trochu možné, sama se snažím obklopovat svou dceru kvalitními a udržitelnými věcmi. Hračkami, knihami i oblečením. Snažím se nenakupovat za každou cenu nesmysly a hromadit věci. Proto se snažím nakupovat pouze u ověřených, ideálně lokálních značek a tvůrců, které osobně znám. Nebráním se ale ani návštěvě second handů nebo „dědění“ od příbuzných a kamarádek. U plenek a hygienických potřeb hledím především na jejich složení a netestování na zvířatech. Hodně mě bavilo a dávalo mi velký smysl nakupování v bezobalových obchodech, což bylo i na množství našeho odpadu ohromně znát. S tím také souvisí neustálé nošení termosky a termohrnku na vlastní nápoje, domácí svačinky místo těch kupovaných v jednorázových obalech. Je to řada drobných kroků, které však mají pozitivní účinek pro naši planetu. Myslím si, že je důležité vést děti k respektu a soucitu se všemi živými bytostmi bez rozdílu a ukázat jim krásu naší přírody, která je velice křehká. Musíme ji chránit, ne si z ní pouze brát. Snažím se, aby má dcera vnímala, že je nutné věcí si vážit, nejen slepě užívat konzumního života, který má velký dopad na přírodu. Díky naší planetě tu můžeme žít, proto bychom se vůči ní měli chovat ohleduplně a zodpovědně.