Jak se vypořádat s imaginárním přítelem vašeho dítěte

Je normální, aby dítě trávilo čas s imaginárním, vymyšleným kamarádem? Co ho k tomu vede, selháváte snad nějak ve výchově?

Lence jsou čtyři roky, má ročního brášku, prima rodiče a skvělého kamaráda Chechtálka. S tím si často povídá, závodí na kole, hrají si s panenkami, společně se cákají ve vaně apod. Večer sedí Chechtálek na její posteli a poslouchá, jak čte maminka pohádku. Chechtálek není obyčejný kluk od vedle, nebydlí v sousedním domě či bytě, ale v Lenčině hlavě! Lenka je schopná mamince popsat, jak Chechtálek vypadá, co má na sobě i jakou má náladu.

Dlužno podotknout, že se Lence rodiče věnují, její rodinné zázemí je vyrovnané a stabilní a Lenka se jeví jako velmi spokojené a veselé dítě.

Cítí se snad Lenka osamělá?

Pravděpodobně ne, imaginární kamarády mívá ve věku mezi 3 – 5 rokem života mnoho dětí a psychologové to považují za zcela normální a nijak alarmující jev. „Intenzivní vztah dítěte s imaginárním kamarádem pomáhá rozvíjet jeho osobnost a tvůrčí fantazii, autonomii a nezávislost na rodičích. Pravděpodobně též napomáhá formovat vztahy s vrstevníky – v tomto ohledu slouží jako jakési cvičiště modelových situací. Imaginární kamarád někdy funguje i jako ventil nahromaděných emocí a přání a může dítěti pomoci se vyrovnat s některými situacemi,“ tvrdí speciální pedagožka Václava Králová.

Je potřeba si uvědomit, že svět dětské fantazie nezná hranic. Děti žijí v magickém světě, v němž se velmi snadno přemění šiška v lesního skřítka, zajímavě tvarovaný kamínek v malého pejska a díra v pařezu v jejich půvabný dům.

Vždyť je to lež!

„Malé dítě má z našeho pohledu leckdy opravdu svérázné představy o skutečnosti. Obtížně odliší, co si přeje, co se mu zdálo, co slyšelo v televizi a co se doopravdy stalo,“ tvrdí známý dětský psycholog Václav Mertin. I proto mnohá tvrzení, která z pohledu dospělého považujeme za jasnou lež, může dítě myslet naprosto upřímně a bezelstně. Nemá tedy cenu, ani žádný význam dítěti jeho imaginárního kamaráda rozmlouvat, snášet důkazy o jeho neexistenci apod. Svět dětské fantazie úchvatně bezbřehý.

Imaginární kamarád – cesta k Lenčině duši

Komunikace rodičů s imaginárním kamarádem jejich ratolesti jim může v mnoha situacích velmi usnadnit cestu k dětské duši. Například Chechtálek nechce s Lenkou chodit na návštěvu k pratetě Anežce. Vždy, když jdou pratetu navštívit, zůstává tam s ní Lenka sama. Maminka jde totiž na masáž. Lenka se vzpírá, že k Anežce nechce, protože Chechtálek nemá tetu rád. Toto dívčino tvrzení je však skvělou „hozenou rukavicí“ pro další hovor.

„Proč nechce Chechtálek k pratetě Anežce?“ zeptala se konečně jednou maminka. „Protože je teta zlá! A dává nám oběma na zadek!“ Maminka věděla, že prateta má velmi přísné názory na výchovu, ale že by klidné, hodné dívce dávala často na zadek? Příbuzná to potvrdila. „Samozřejmě, že ji často plácnu, vždy pak poslechne okamžitě, to bys koukala, jak ji mám vycvičenou!“ dozvěděla se maminka…

Kdy neviditelný přítel odchází?

Dle psychologů mizí osobnost imaginárního kamaráda obvykle stejně nečekaně, jako se zjevila. Někdy se načas vrátí, někdy se objeví jiný kamarád, jindy odejde nadobro. Celé období přátelství může trvat dny, týdny až měsíce a většinou vymizí do nástupu do školy.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Cítíte se být hravé hlavně odpoledne, kdy máte v práci mnoho nápadů. Inspiraci máte především při cestování, vydejte se proto na menší…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci