[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pokud už k tragické události dojde, nemá smysl spekulovat nad tím „co by bylo, kdyby“. Nevyplatí se ani příliš se zaobírat otázkami, zda jste tomu mohla vy nebo otec dítěte nějak zabránit. Takovéto otázky vás jen odpoutávají od reálného světa. Realita je sice drsná, ale s tím je potřeba se srovnat.
Čtěte také: S miminky se netřese
Všichni odborníci, psychologové, psychiatři i osoby, které něco podobného v životě potkalo, se jednoznačně shodují na tom, že nejhorší v dané situaci je mlčení a ubíjení sama sebe v myšlenkách a spekulacích. Základem toho, abyste se z tragédie vzpamatovala, je mluvení. Důležité je, abyste si měla o celé situaci s kým pohovořit, komu se vyplakat na rameni a případně i někoho, kdo vám je v těžké chvíli oporou a rádcem.
Rozhodně to vše nemůže zastoupit jediná osoba. Je pochopitelné, že si jako první promluvíte asi s manželem (otcem zemřelého dítěte). To je osoba, před kterou se nemusíte stydět za vlastní city. Poplakejte si, naříkejte a dostaňte ze sebe všechny emoce. I pláč totiž dokáže léčit a napomáhá překonávat těžké období.
Podobně si můžete důvěrně pohovořit i s vaší nejlepší kamarádkou. I u ní může dojít na slzy. I přesto je ale dobré podstoupit „uplakanou“ návštěvu kamarádky jen jednou, maximálně dvakrát,. Další schůzku s kamarádkou si dejte na veřejném místě. Přítomnost jiných lidí vás donutí své city ovládat. A samozřejmě nezapomínejte na psychologa. „Právě odborník, jakým psycholog je, dokáže ženě poradit, co má v dané situaci dělat. Zná možná desítky podobných případů a z vlastní praxe ví, co vám poradit, abyste se co nejrychleji vrátila do normálního života. Nikdy byste neměla na návštěvu psychologa v dané situaci zapomínat. Případně se objednejte i k psychiatrovi, který vám může předepsat léky na uklidnění,“ radí na úvod psycholog Vojtěch Benda.
Ačkoli to v prvních dnech nebude lehké, neměla byste se zcela vzdát veškerých aktivit. Pokud se necítíte, dejte si od zaměstnání volno, ale ne více jak třídenní. Jakmile byste zůstávala doma déle, budete jen více propadat depresi. Naopak skutečnost, kdy musíte pracovat a jste nucena řešit i jiné věci, vám pomůže překonat nelehké období snadněji.
„Ideální je chodit do práce a stále se pohybovat mezi lidmi tak, jako dříve. Nebezpečí je rpo vás samota a to, když se budete zavírat doma. Možná vám to připadá trochu šílené, ale klidně si jděte zasportovat nebo třeba do kina, na koncert a podobně. Dělejte takové činnosti, které jste dělala dosud. Je to ten nejlepší lék,“ míní Benda.
Další, možná také trochu kontroverzní, ale za to účinnou, radou psychologa Vojtěcha Bendy je vyházení většiny dětských věcí. „Čím dříve vyklidíte dětský pokoj, tím lépe. Možná je to kruté, ale věřte, že až nebudete mít denně na očích prázdná místa a zaprášené hračky po vašem dítěti, bude se vám vracet do života lépe.
Radikální řešení, kdy se většiny věcí zbavíte rychle po nešťastné události, se obecně často doporučuje. Na památku vám zůstanou fotky a třeba jedna nejoblíbenější hračka. I tu byste ale, společně s fotkami, měla uklidit třeba do krabice, z které ji vytáhnete až po čase, až se s realitou srovnáte? Říká psycholog Benda. A dodává, že někteří rodiče mají s uklízením pokoje problémy a mohou pociťovat jistý psychický blok a propadat depresím. Proto je dobré požádat o úklid dětského pokoje třeba kamarádku, babičku dítěte anebo si najmout firmu.
Pokud jste na tom psychicky delší dobu špatně a třeba ani po třech měsících se necítíte doma dobře, stále berete léky a jen s těžkostí procházíte bytem, kde jste své dítě vychovávala, pak nejlepším řešením bude změnit bydliště. Jestli vám to zaměstnání a další osobní vazby dovolí, přestěhujte se někam daleko, třeba do jiného okresu nebo do vzdálenějšího města, kde vás neznají. V anonymitě se vám bude začínat nový život lépe. Pokud si z nejrůznějších důvodů takovouto změnu nemůžete dovolit, zkuste alespoň vyměnit byt, kde žijete. „Když nebudete na každém kroku ve vašem bytě vidět vzpomínky na dítě, bude to lepší. Navíc změna prostředí vždy působí tak trochu jako lék a snadněji se vám začne fungovat znovu,“míní Benda.
Otázka, která jistě nejednu maminku po smrti dítěte napadne, je, zda a kdy bude vhodné započít další dítě. „kvůli této otázce se přitom rodiče zemřelého dítěte často velmi hádají. Zpravidla matka si přeje co nejrychleji otěhotnět a mít další dítě. Otcové se tohoto kroku často právem obávají,“ vysvětluje Benda.
Skutečnost je ale taková, že matce těhotenství beze sporu po psychické stránce pomůže. Najednou jste nucena řešit jiné starosti, těšíte se znovu na miminko a nezabýváte se tolik tím, co bylo. Těhotenství vás nutí myslet spíše na to, co bude. Muži tyto pocity neznají, neboť pro ně samotné těhotenství vlastní ženy není tolik výraznou změnou. Nečeká je porod, neprožívají hormonální změny. I proto je pochopitelné, proč k okamžitému početí nového dítěte koukají poněkud skeptičtěji.
Podle odborníků je ale početí nového dítěte dobrým krokem. Důležité je ale postupovat s rozmyslem a rozvážně. Nikam nespěchejte a situaci konzultujte jak s manželem, tak s psychologem. Pokud se shodnete na tom, ž další dítě počnete, pokuste se o to ideální nejpozději do roka od úmrtí prvního dítěte.
Realita je někdy krutá, ale i přesto stále pamatujte, že máte i vy na světe určité poslání, povinnosti a neměla byste se smrti potomka zcela uzavřít do sebe a zanevřít na život. Ten váš za to totiž stojí. Důležité je vždy brát věci tak, jak jsou. Nemá smysl příliš smutnit nad skutečností, kterou už nemáte možnost ovlivnit. Buďte silná a jděte dál.