Maminka.czTěhotenství

Jak se žije v azylovém domě

Dita Mrázková 10.  5.  2010
Rozhovor s klientkou azylového domu, maminkou Zuzkou, která v domě žije s partnerem Davidem a synem Davídkem.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Co vás přivedlo do azylového domu?

Do Kolpingu jsme s Davídkem přišli kvůli tomu, že jsme neměli kde bydlet. Téměř celé své dospívání jsem vyrůstala po výchovných ústavech, protože „doma“ to nebylo opravdové doma, které zná většina lidí. Rodiče se ke mně nechovali úplně nejlépe… Tudíž jsem neměla možnost, aby mi někdo z nich pomohl nebo nabídl střechu nad hlavou. Partner si prošel něčím podobným, takže podpora ze strany rodiny téměř nebyla. A je opravdu těžké z NIČEHO budovat NĚCO, aby vaše dítě mělo alespoň základní standard, jako je například střecha nad hlavou, kde může vyrůstat.

Jak se vám tu žije?

Je to tady fajn. Podle mě je to ten nejlepší azyl pro maminky s dětmi v Praze. Bydlíme tu i s partnerem – tatínkem Davídka – v garsonce s vlastním sociálním zařízením i kuchyňským koutem, takový „přepych“ většina azylů s podobným zaměřením nemá. Také si myslím, že personál našeho azylového domu dělá pro maminky strašně moc. Například já se teprve tady naučila vařit. Podle mě je tu spousta skvělých možností, jako třeba tréninkové byty, počítačové kurzy, plavání s dětmi, taky chodíme s dětmi do dětského divadélka. Pro maminky jsou tu rekvalifikační kurzy.

Popište nám váš všední den v domě...

Ráno jdu do na dvě hodiny do práce (uklízím kanceláře). To kluci ještě spí. Vracím se okolo půl deváté, kluci mezitím vstanou, nasnídají se. Pak provádíme běžný ranní úklid. Přítel nedávno přišel ze zdravotních důvodů o práci, takže je s Davídkem doma prozatím on, než si zase něco najde. V poledne vařím obídek a kluci si mezitím spolu hrají. Odpoledne máme v rámci domu buď nějaký program, nebo jdeme na procházku. Pak už připravujeme večeři. Podíváme se na nějakou pohádku na DVD a jde se spinkat. O víkendu buď vyrazíme ven, nebo odpočíváme doma.

Jaký máte vztah s ostatními maminkami?

Dobrý, ale přímo kamarádku mezi nimi nemám.

Řekněte nám něco o Davidovi juniorovi a Davidovi seniorovi…

Davídek je energický, bystrý a hodně šikovný chlapeček. Rád si hraje s legem, maluje, plave. Občas zkouší naši trpělivost. Je to takový usměvavý uličník. Taky jsem moc ráda, že mám svého přítele, v první řadě je to opravdu skvělý táta! Hodně mi pomáhá s domácností a je pro mě obrovskou oporou. Jsme spolu už přes tři roky a pořád je mezi námi skvělý vztah, i přes pár dost velkých překážek a problémů. Plánujeme společnou budoucnost, kde uděláme všechno pro to, aby měl Davídek veškerou lásku a podporu, kterou my neměli…

Řešíte nějak svou stávající životní situaci?

Ano, od azylu jsme dostali možnost jít na nějakou dobu do tréninkového bytu. David se snaží v brzké době najít práci. Splatíme nějaké dluhy, které z minulosti máme, a nejspíš pak začneme s hledáním podnájmu.

Prozradíte nám vaše největší přání, Zuzko?

Těch mám hned několik :-) Především mít do budoucna dlouhodobé bydlení. Přeji si, abychom byli zdraví, měli s přítelem stálou práci a splatili všechny dluhy, aby byl Davídek šťastný a my mu byli skvělými rodiči. Jednoduše abychom to všechno zvládli…

Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Témata: Těhotenství, Děti, Porod, Časopis Maminka, Předškolák, Rodina, Novorozenec, Batole, Kojenec, Plavání s dětmi, Skvělý táta, Kuchyňský kout, Jak, Největší přání, Skvělý vztah, Uličník, Střecha, Dom, Skvělý rodič