reklama

Jak si moje děti „vesele“ lámou kosti, ještě před prvním krokem

Poničené kosti velmi malých dětí se naštěstí hojí takřka samy. Ale já si připadám jako neschopná matka, když jsem dopustila, aby obě(!) moje děti měly polámané údy, aniž by ještě uměly chodit nebo se jakkoliv sebedestruovat.

Jsem špatná máma! První dcera měla v osmi měsících zlomenou nohu, druhá hned při porodu klíční kost.

Poprvé: léto 2011

Červencový týden v Jizerkách u přátel se vyvíjí slibně, počasí je dokonalé, od rána do večera jsme venku. Na dece před chalupou se plazí moje osmiměsíční dcera Mařenka. Tříletá Karlička, jejíž rodiče jsou majitelé objektu, kde se právě rekreujeme, se o Mariánku moc ráda stará. Ale těch deset vteřin, kdy jsem se zrovna nesoustředila na jejich hru, si trochu vyčítám doteď, přestože zjevné následky nenese dcera žádné.

Já jsem jí chtěla pomoct

Karličko, proč Mařenka tak strašně brečí?! Příšerný, srdcervoucí řev mimina mě přivolal a Karlička říká, že chtěla Mariánku jen vrátit z trávy na deku, aby nelezla po studené trávě. Mariánka se však od té chvíle chová velmi nepřirozeně, usíná mi v náručí, to nedělala od narození. Je uplakaná a nešťastná, kdykoli ji chci přebalit.

Mrská jen levou!

Až večer, když ji ukládám do postýlky, si všimnu, že vůbec nehýbe pravou nohou. Ta jí apaticky spočívá na posteli, zatímco druhou nohou jede svůj tradiční kopací rituál. Druhý den ráno donutím všechny zúčastněné, aby si Marjánku pořádně prohlédli a potvrdili či vyvrátili, jestli jsem paranoidní, nebo ne a Mařenka nohou opravdu nehýbá. Všichni se shodujeme, že bychom měli jet okamžitě do nejbližší nemocnice. Pro jistotu.

Na doktora se přesto směje

Jablonecký chirurg se nám napřed vysmál, protože dceři zakroutil kyčlemi, koleny, zadečkem a nic. Nevydala ani hlásku, chechtala se na pana doktora a celkově se dobře bavila. Sympatický mladý lékař nás tedy s otazníkem v očích poslal na rentgen, ať se ukáže, jestli té holce malé něco skutečně je. Připadám si jako trotl, manžel taky a Mařenka se stále dobře baví.

Je tam

Nakonec se však potvrdilo, že Mařenka má opravdu nemalý důvod k breku a nespokojenosti. Pravá stehenní kost byla zlomená těsně pod kloubem v kyčli. Tenoučká prasklinka vedla od jedné strany kosti až ke druhé. V šoku jsme my a nakonec i ti doktoři.

Kolotoč lékařů

Jablonecký chirurg radí okamžitě zajet do nemocničního zařízení příslušného našemu bydlišti, abychom i na kontroly pak mohli chodit tam a ne do Jablonce nad Nisou. Další den tedy navštívíme jednoho známého chirurga, který konstatuje, stejně jako ten v Jablonci, že zlomeniny tak malých dětí se hojí samy. Ať jen to dítě držíme co nejvíc v klidu, ale že ona si v podstatě sama určí míru pohybu, která jí je komfortní.

Proč jste nepřišli dřív?!

Jenže po týdnu jsme se ještě z protekce, přiznávám, dostali na vyhlášenou dětskou chirurgii v Thomayerově nemocnici v pražské Krči. A tam jsme byli opět za trotly. Prý kdybyste přišli ve chvíli, kdy si tu nohu to dítě zlomilo, tak bychom ji tady nechali čtrnáct dní ležet v postroji s nohou nahoře! Ale takhle, týden po zranění, už jen můžeme sledovat a doufat, že se všechno zahojí tak, jak se to hojí samo doteď.

Špatná máma?

Po pár týdnech a úspěšných kontrolách v Krči jsem se ještě díky příbuzným dostala s Marianou na dětské rehabilitace do Motola. Tam mě ochotné a milé fyzioterapeutky ujistily, že motorický vývoj mojí holčičky je zcela v pořádku, pohybuje se standardně a všechno je v normě. Ať si prý určitě nekladu za vinu, že jsem dopustila takovou zlomeninu. Že prý bych měla vidět, co se děje horšího. Třeba když dvouleté dítě spadne ze schodů. Takže mě, na úkor strachu ze schodišť, skoro uklidnili, že zlomená noha bude funkční a v pořádku.

Podruhé

Už jsem se poměrně dobře zotavila z toho traumatického zážitku a mateřských výčitek, že ani nezvládnu ohlídat dítě, aby se mu něco nestalo. (I přes počáteční komentáře, například mámy - Ty jsi ale blbá! Co když bude Mařenka ve dvaceti o holi?! A to se jako s těma kamarádama ještě hodláte vídat?!). Jenže při porodu - jinak naprosto hladkém, krátkém a nebojím se říct příjemném - jsem zlomila klíční kost druhé dceři. Tentokrát jsem ovšem nejspíš špatně ohlídala tlaky vlastní dělohy či poševního vchodu, zkrátka něco se někde při průchodu Toničky na svět zmáčklo, křuplo a bylo. Strašné. Co teď? Co s tak křehoučkým tvorem, který má ještě navíc zlomenou kost?!

Jemně a pomalu

Tuto lapálii způsobuje svým dětem při porodu mnoho žen. Nejde tedy o nic neobvyklého. Dokonce jsou takové případy, kdy lékaři raději sami zlomí dítěti klíční kost při porodu, než aby zbytečně porod komplikovali a prodlužovali tím, že se miminko nevejde do "tunelu".

Nicméně zlomený klíček, jak se tento problém též nazývá, se naštěstí opět uzdraví sám. Trvá to asi šest neděl. Do té doby nesmíte miminko tahat za inkriminovanou ruku, pokládat na bříško ani na bok, kde se nalézá pošramocená kůstka. Stačí jen chovat se dvakrát něžněji a opatrně.

Místo mě?

Celé dětství jsem si přála mít něco zlomeného, protože mi to vždycky připadalo děsně cool a frajerské mít sádru. Nikdy se mi ale jako na potvoru nic nestalo. Bohužel si to nejspíš místo mě vybírají moji potomci. Odteď si tedy budu tajně přát, abychom už nikdo nikdy neměli žádnou zlomeninu! A to samé přeji vám, i když dětské kosti se hojí tak dobře...

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Jako hospodyně dnes máte dobrý pocit, že se doma může podařit spousta situací dobře, a to jak v citech, tak i kuchyni. Situace také…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama