[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Začalo to možná v době, kdy jste spolu jen chodili. Graduje obvykle, když máte doma první miminko a další děti. Mars a Venuše. Jin a jang. Odvěké věci. O co lépe by se nám žilo, kdyby obě strany tak trochu slevily. My ženy například zkusíme lehce zformulovat, o co nám jde (a nebudeme zklamané, že jste na to nepřišli sami). A vy zkuste třeba aspoň jednou… někde… trochu… něco sami od sebe. To se nám to bude žít!
Kde je ono jablko sváru našeho vzájemného (ne)porozumění? V hormonech a fungování mozku. „Mužský a ženský mozek jsou každý úplně jiný a fungují na různých principech,“ říká psycholožka Lucie Šmahelová. „Hormonálně jsou ženy ovlivněny především oxytocinem, progesteronem a estrogenem, muži pak hlavně testosteronem.“ Co to znamená v praxi? Představte si, že počítáte s dítětem ve druhé třídě. Muž vidí tohle: 20 + 15 = 35. A žena? 20 (když mi bylo dvacet, studovala jsem v Praze, to byly časy!) plus (mám zase o velikost větší džíny, musím s tím něco dělat) 15 (neumím si představit, jak se o tu naši holčičku budu bát, až v tomhle věku vyrazí večer ven s kamarády) = (cože to vlastně počítáme)?
S patřičnou dávkou nadsázky to tak nějak funguje, což vysvětluje Lucie Šmahelová: „Ženy napadají stále nějaké souvislosti, jejich mozkové části se neustále propojují. Může to být výhoda pro spoustu profesí, ale třeba když potřebujeme na něco rychle přijít nebo dospět k řešení během porady, může to způsobit potíže. Oproti tomu muži mají takzvané úsekové myšlení. Soustředí se na jednu věc a pak teprve na další.“
I když se budeme snažit o komunikaci, můžeme lehce narazit. Náš největší ženský problém je, že stále předpokládáme, že muž je telepat. Ostatně jsme na to přece zvyklé od nejlepší kamarádky. Když už jsme u nich, rozhodně nám je „nepředhazujte“, protože díky nim a těm dlouhým telefonátům dostáváte spoustu věcí už tak nějak předem zpracovaných. „Zhruba osmdesát procent mužů ale skutečně nedovede příliš odhadovat emoce ženy, tedy být dostatečně empatičtí,“ shrnuje prostá fakta, daná hormony a fungováním mozku, Lucie Šmahelová. Když pak na naše významné pohledy nebo poznámky patřičně nereagujete, umíme dramaticky prásknout dveřmi. Klidně doslova.
„Doufáme, že muž pochopí, o co nám vlastně jde,“ usmívá se nad tím známým scénářem Lucie Šmahelová. „Muž tomu rozumět nemusí, protože žena informace podává emočně, složitě, pro něj nejasně, a tak může udělat nějaký pro něj jednoduchý závěr jako například: Ona má dnes den blbec nebo čeká menstruaci. Pokus o komunikaci pak třeba vzdá a raději počká.“ Výsledek? Často pro nás máte termín „hysterka“. My to po několika divadelních pokusech vzdáme a na jakoukoli otázku, která žádá vysvětlení, říkáme NIC, TO NEŘEŠ, NECHCI, NEPOTŘEBUJU. Pak vás možná za zády řešíme s tou kamarádkou, jsme nepochopené a třeba taky ukřivděné.
„Je dobré, když se žena naučí lépe a jasněji komunikovat směrem k muži, možná se dá říct i muži obecně. Už odmalička jsou chlapečci jiní, informace analyzují jiným způsobem. Když se žena zvládne uklidnit, dá si čas, srovná myšlenky a pak je jasně muži přednese, možná se v komunikaci dostanou oba dále,“ říká Lucie Šmahelová.
Vyplatí se tak oběma stranám, když se my ženy na rozhovor nebo vyjednávání připravíme dopředu a všechno bude jasné a výstižné, bez zatáček. Může to fungovat tak, že všechno předem probereme s kamarádkou včetně emocí, odboček a všeho dalšího, co je nám vlastní. A bez cenzury to právě ta kamarádka pochopí nejlépe a navíc se vzájemně ujistíme, že to vnímáme stejně. A co dál?
Zkusíme si uvědomit, co vám skutečně potřebujeme a chceme říct – co nejjednodušeji, srozumitelně a bez zbytečného citového zabarvení. Tak, abychom se společně dobrali konkrétního výsledku. Prostě 20 + 15 = 35. Pro oba.
Návod pro nás ženy je jasný a není to žádný ústupek a hra podle vašich pravidel. Je to efektivní komunikace. „Telefonát s kamarádkou, která ve věci není citově angažovaná, pomůže ženě, aby si vše ujasnila,“ pokračuje Lucie Šmahelová. „Díky tomu si uvědomí, co konkrétně ji třeba trápí, co vlastně nakonec potřebuje s mužem probrat, možná ji i lépe napadne jak.“ I když samozřejmě platí, že jestli vám ve vztahu funguje „ženská záhadnost a neuchopitelnost“ třeba jako přitažlivý prvek, není pak přímé jednání úplně to nejvhodnější.
„Samozřejmě se žena může cítit třeba i sexy a tajemná, v některých situacích není cílem domluva, ale třeba nějaký sexuální podtext. Pokud se ale domluvit žena skutečně potřebuje, může pomoci změna strategie,“ vysvětluje Lucie Šmahelová, jak důležité je pro ženu znát záměr.
Jak tedy ano a jak ne, abychom si vzájemně porozuměli? My ženy musíme brát v potaz vaše úsekové myšlení a podle toho jednat. A pro vás je dobré na něj myslet také a nepokoušet se stíhat víc věcí najednou, jen si znovu říct o přesné zařazení úseček do přímky vašeho dne. „Mužský mozek myslí takzvaně v úsečkách, samozřejmě s trochou nadsázky. Vidí například jasný cíl – jedu na kolo. Pokud má do toho zařadit další události, funguje lépe, když je mu to sděleno, jako byste vkládala úsečku do přímky: Tome, prosím, až se budeš vracet z kola, myslíš (je třeba, aby se pro to rozhodl sám!), že bys mohl zvládnout menší nákup?
Když podáváme informace nejasně (můžeš mi víc pomáhat?) nebo je jich příliš mnoho, špatně se pokládají do přímky nebo mapy, kterou muž má v hlavě, a to je pro něj poměrně nekomfortní,“ popisuje Lucie Šmahelová. Nemá cenu si při tom říkat, kolik toho žena umí zvládnout najednou. Stejně tak nemají příliš velký význam obecné prosby nebo žádosti. Věta „Potřebuji, abys mi víc pomáhal“ je mužskou logikou obvykle neuchopitelná. Místo ní se hodí třeba tato: Pomohlo by mi, kdybys dvakrát týdně vyzvedl děti na kroužcích a o víkendu mi doma dopřál jedno volné dopoledne na úklid. Jasná instrukce, žádné okolky, žádné NIC MI NENÍ s výrazem: „Jak mohl nepochopit, že toho mám moc?“
Občas s námi muži nevědí, na čem jsou. Řešení není zase tak složité. Jmenuje se menstruační cyklus. Ale pozor, některé z nás jsou přímo alergické na to, abyste o něm mluvili s vtipem nebo dokonce despektem. Kdo nezažil, ten totiž neposoudí. „V každé ze čtyř částí cyklu je žena trochu jiná a také jinak komunikuje,“ říká Lucie Šmahelová.
„Zjednodušeně by se dalo říct, že například týden před menstruací, kdy funguje známý premenstruační syndrom, na ženy působí vlna hormonů, díky nimž můžeme být až nesnesitelné, kritické a velmi nespokojené. Mnohdy stačí málo a nastane výbuch – muži před ním často pochopitelně prchají.“ Ideální vyjednávací pole pro cokoli je pak období ovulace, to je doma většinou žena milá, pečující a mateřská. Pomoci vám může třeba kalendář na zdi a aspoň částečná orientace v něm. „Řiďte se menstruačním cyklem. Nejlépe se vyjednává během ovulace.“
Občas stačí „jen” vydržet. A ženské spílání si nepouštět k tělu, ale ani nezlehčovat. Muži to obvykle zvládají díky tomu, že většina z nich nemá tolik empatie a emoční angažovanosti jako ženy a do problémů se tak neponoří. Umí si zkrátka o něco jednodušeji říct „to není můj problém“.
Když je toho i na muže moc, mohou si nastudovat různé techniky, jak situaci „prodýchat“.
Dobře funguje také „ozvěna“: Vím, že jsi unavená a máš toho moc. Dnes máš asi hrozný den, chápu.
Co říkala a co tím myslela?
CO SE DĚJE? Nic. NIC je nebezpečné slovo a časovaná bomba. Rozhodně to znamená, že se něco děje. Nejhorší je asi NIC ignorovat, často přeroste v hádku.
MÁM VYKOUPAT DĚTI? Nemusíš. Neptejte se, prostě je vykoupejte. Jinak se v nás probudí syndrom trpitelky, která je tu na všechno sama. Samozřejmě vítáme vždycky jakoukoli vaši pomoc s denními povinnostmi.
V pondělí sotva stíhám vyzvednout děti. Překlad je jasný: Pomoz mi, zatím si o to nedokážu říct konkrétně. Zapomeň na to! Samozřejmě to neznamená, že tu rozbitou pračku máte nechat být! Zkuste ji opravit nebo někomu zavolejte. Ale něco udělejte a rozhodně na to „nezapomínejte“. No, jak chceš! (Popř. významné FAJN.) Je to všechno, jen ne fajn. Další malá časovaná bomba po NIC. Probereme tu situaci raději znovu, ano? Nejsem v tom tlustá? Ten úplně nejméně empatický muž na celém světě snad tohle rozluští! A v rámci zachování domácího klidu zvolí jedinou možnou odpověď! Taky bych šla s kamarádkou na víno... Máte své pánské středy? Zařiďte se tak, aby ona mohla mít své dámské pátky. Vždycky na ní bude větší část péče o děti, to je dané. Ale to neznamená, že by si nevyrazila. A třeba potřebuje povzbudit, že to doma sami zvládnete.