[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Přiznávám, já doma jednu zamilovanou tříletou holčičku mám. A co víc, zamilovaná je už potřetí! Za první oběť jí „padl“ Rudy z jesliček někdy kolem dvou let. Oba blonďatí, vypadali na společných fotkách spíš jako brácha se ségrou.
Na procházkách se vodili za ruce a při obědě seděli vedle sebe. Pak Rudy odešel do školky a na jeho místo se v řádu dnů probojoval Jaroušek. S ním to trochu „přitvrdilo“. Schovávali se spolu pod stolem, drželi se za ruce i pusinkovali a Jaroušek se nerozpakoval Tině držet místo na oběd tak razantně, že ostatní holčičky začaly žárlit.
Od listopadu je ve školce i moje Tina a ještě před Vánocemi měla jasno: Její srdce získal Šíma. Kluk poprvé (o tři roky) starší, s postavou atleta a duší gentlemana, který jí pomůže s oblékáním stejně jako lezením po stromech, který Tinu poslechne, když mu řekne, že je čas si dát čepici, protože fouká, a který už i mě „adoptoval“ a chodí mi ukazovat, co nakreslil.
Video: Děti se poprvé políbily na dětském hřišti
Kdybych takhle mohla jednou fungovat jako tchyně, to bych si výskala! Dceřiny první lásky mají mnohé společné: Jsou velmi spontánní, ti, do kterých se zamiluje, jsou vždycky nejstarší a nejzdatnější z kluků ve třídě a školce a hodně a ráda o nich mluví.
I tohle bych si moc ráda uchovala dál, do těch pubertálních lásek, které s velkou pravděpodobností budou úplně jiné… ale to už předbíhám. Teď všichni žijeme jejími prvními láskami. Pokud je to u vás podobně, určitě čtěte dál. Je spousta věcí, které se o nich, těch prvních náznacích zamilovanosti, vyplatí vědět!
Chvíle, kdy „to“ vypukne i u vás, je velmi individuální. Moje dcera začala milovat Rudyho, když jí byly dva, kamarádčin syn si na první zbožňování Lucinky počkal bezmála až do čtyř.
Přesné načasování se úplně určit nedá. „První lásky vznikají určitě s příchodem do kolektivu, většinou tedy do školkové třídy. První náklonnosti si z tohoto období pamatujeme určitě všichni,“ říká Ivana Procházková, spoluautorka knížky S láskou i rozumem a brněnská lektorka kurzů pro rodiče.
Ano, i já. Jmenoval se Standa, měl hnědohnědé oči, vlnité hnědé vlasy, byl synem naší učitelky a tááák hodný. A taky nesmělý. Přesně typ kluka, který by u mě později nikdy neměl šanci, protože bych ho „zadupala“ do země.
Mé dítě si od počátku vybírá silné osobnosti. Zdatně jim navíc sekunduje, přehlédnout byste ji nemohli, ani kdybyste chtěli. A já si u toho mimo jiné říkám: Co vlastně ovlivňuje volbu objektů prvních lásek?
Jde „svůj k svému“? Rozhodují už teď vzory, které mají děti v opačném pohlaví doma v tátovi a mámě? Stačí nějaká výjimečná vlastnost? Nebo ke vzbuzení zájmu potřebují vidět jen unikátní hračku, kterou vlastní jen ten jediný/á ze školky?
„Řekla bych, že v tomto věku děti nevědí o žádné podobnosti mezi svým otcem a potenciálním kamarádem nebo matkou a kamarádkou. Prostě najednou se jim někdo líbí víc. Moje divoká dcera si například vybírá vždycky ve třídě tu nejvíc šedou myš a tu pak tajně miluje.
Jednou mi řekla, že nemůže mít přece ráda Honzu, ten někdy tak zlobí, že se hrabe do pekla. Do koho se zamilují, děti neovlivní. Asi stejně jako my dospělí,“ říká s úsměvem odbornice.
Typické pro dětskou zamilovanost je i to, že nemívá většinou dlouhého trvání. I to mohu potvrdit. Když byl totiž na začátku roku Šíma dlouho nemocný, mé dítě si hned našlo náhradníka: Najednou tu byl Jura.
Pravda, Šíma se pak vrátil zase na svůj piedestal, ale sotva jsem dopsala tenhle článek, vyslechli jsme si u večeře zprávu o tom, že má Tina kluky tři: Šímu, Juru a přibyl Kryštof, který umí prý nejkrásnější pusy na světě!
Vrtkavost dětských lásek potvrzuje i Ivana Procházková, když říká, že uhasnou často tak rychle, jako vzplanou. Jen občas se stane, že se s nimi jejich láska nese až například na první stupeň základní školy, kdy už se také začnou lásky řešit s ostatními kamarády.
Zřejmě také tehdy přichází první hodnocení protějšků, zjišťování, jestli se líbí víc blonďáci/blondýny, malí, velcí, sportovní, nebo větší intelektuálové. Do té doby je instinktivní jak výběr, tak délka setrvání v zamilovanosti s tím nebo tou ze školky. Co se mi ale líbí na těch školkových románcích, je, že už na nich můžu Tině ledasco osvětlit.
Třeba to, že když ji Šíma vyválí v blátě, je to vlastně jeho způsob, jak říct, že je v jeho hledáčku, protože kluci umí vyjádřit svou náklonnost už od plenek spíš pošťuchováním. A vydrží jim to až do dospělosti, že?
Někdy chlapy podezřívám, že si to známé „co se škádlívá, rádo se mívá“ vymysleli jako alibi, aby holky mohli od mateřské školky tahat za copy, válet je v blátě nebo jim krást svačiny, aby jim tím dali „něco“ najevo!
Je mi jasné, že když to tak čtete, máte nejspíš úsměv na tváři a tváříte se tak nějak – pobaveně. Ano, první dětské lásky, vyjadřování náklonnosti nebo zamilovávání se jsou pro nás dospělé celkem úsměvné.
Na druhou stranu je potřeba říct, že pro děti je to stejně tak vážné, jako by bylo pro vědce objevení další planety sluneční soustavy. Svou láskou žijí, inspirují se od ní, čekají na ni před školkou, dělí se s ní o milované hračky.
A všechno je to nesmírně silné, přítomné a opravdové. „Dětské lásky jsou totiž všechno, jen ne povrchní. V tu chvíli jsou tak silné, jak jen mohou být,“ podotýká Ivana Procházková s tím, že intenzita je dána mimo jiné tím, že děti zažívají úplně nový cit.
Poprvé také nový cit směrují na někoho mimo okruh rodiny. Učí se, jak navázat kontakt, novou formu komunikace, zažívají, jaké je to tvořit pár, a někdy i to, jaké to je být odmítnutý.
A protože zapojují stále převážně pravou hemisféru, tedy instinkty, ve svých prvních láskách nelžou a nesetrvávají v nich, když už je jako lásky necítí. Děti jsou zdánlivě pragmatické. Zdánlivě, protože jsou hlavně opravdové a své.
Bohužel nemůžeme s určitostí říct, že dětské lásky napovědí, jak to budou mít se zamilováváním naši malí dál – v pubertě, v dospělosti. Dneska jsem šťastná, že mám dceru, která se nebojí vybrat si kluka a hájit si ho před ostatními, ale nemám zdání, jak s ní zacloumá první hormonální láska, k níž se přidá i fyzické cítění.
Nevím, jestli bude v té době ještě schopná se mnou o tom mluvit tak, jako mluví dneska. A o to víc se snažím žít s ní její náklonnosti teď. Když se chce vypovídat z toho, co dělala se Šímou/ Jurou a nově Kryštofem, naslouchám, radím.
„Jednotlivé budoucí vztahy nicméně nepředpovíme. Ani to, s kým do nich vstoupí. To znáte také sama – určitě se vám stalo, že jste potkala někoho, s kým to šlo samo, lehce, bez přemýšlení, nervozity, prostě přirozeně. A pak někoho, kdy jste nevěděla, jak ten krok udělat, jestli ho udělat…
Každá láska přináší nové poznání, každý člověk je trochu jiný. A to cítí i děti. Učí se na tom, že nemohou na každého aplikovat stejné postupy, že to, že někomu mohou vlepit pusu a je to v pořádku, neznamená, že jinému to nebude vadit,“ podotýká Ivana Procházková na závěr.
Tak ať už první dětské lásky zažíváte nebo vás to teprve čeká, užívejte si je. Povídejte si o nich a nikdy se dětem nevysmívejte. Cítí totiž zrovna něco extra silného, nového a inspirujícího.
Souvisí s prvními láskami i pověstné „hry na doktora“, ke kterým někdy dochází ve školkách nebo třeba na návštěvách? Ano, děti se mají tendenci okolo třetího roku věku zkoumat i jaksi vzájemně, potvrzovat si rozdíly mezi pohlavími, zjišťovat, jak kdo vypadá nahý.
Nutno podotknout, s prvními láskami tohle vůbec zažít nemusejí, ta fyzická zvědavost mívá jen málokdy společný „objekt“ s tím, kdo je nejbližší jejich srdci. Také není třeba se toho bát. Jakmile zjistí všechno, co si potřebují ověřit, děti s hrou na doktora skončí.
Nic skutečně sexuálního se v předškolním věku neděje. Děti se do takového hraní nenutí, prostě ho potřebují v rámci poznávání, sebepoznávání už učinily v rámci masturbace, zbývá jim prozkoumat i kamarády, a dokončit tak celistvý obrázek, který mají o lidském těle.
Mimochodem, taky doma asi zažijete v takovém období situace, kdy vás děti budou chtít zkoumat, pojmenovávat genitálie a podobně. S prvními láskami souvislost nehledejte.
To nejdůležitější je uvědomit si, že pro ně je jejich láska stejně velká věc jako váš vztah, vaše city k partnerovi. Z toho pak vlastně plynou všechny základní zásady, jak budete o citech a jejich objektech lásky mluvit.
Podle Ivany Procházkové byste se měli v každém případě snažit o: zachování důvěry, nebanalizování citů, naslouchání, pokud o láskách mluvit chtějí, a respekt, když se jim naopak mluvit nechce, zapojit můžete i povídání o tom, jak začal váš partnerský vztah, tedy jak se potkali máma s tátou, jak jste vy prožívali první lásky; mimo jiné vás to sblíží, navodí pocit větší důvěry a dětem dá jistotu, že zažívají něco správného.
1. Vysmívat se a vytahovat zamilované historky před cizími, aniž o to dítě stojí (pocity trapnosti, že probíráte jejich lásku bez jejich svolení, se mohou snadno ozvat i v předškolákovi!). Tady si dovolím podotknout, že mé dítě o nich vykládá samo, rádo a s pusou od ucha k uchu a dalo mi svolení k sepsání.
2. Nezlehčujte to, co prožívají, nevykládejte jim, že lásek ještě potkají – pro děti je vždycky důležité to, co je tady a teď.
3. Nepodceňujte, když jsou z prvních citů smutné (ztratit důvěru můžete raz dva a ranit je víc než první neopětovaná láska stejně tak).
4. Nezakazujte jim jejich lásky, i když si vaše holčička vybere největšího grázla ze školky, neznamená to, že si tak bude vybírat po celý život a že vy tomu teď, v raném věku, včasným zásahem zabráníte. Znáte to, stát se může spíš to, že – vám pak po celý život navzdory – na grázly nedá dopustit.
5. Nemotejte se jim do citů, když chtějí poradit, spíše je vyslechněte, než abyste dávali návod. Dospělácké smýšlení v dětských vztazích a komunikaci stejně nefunguje.
Dětské lásky nejsou vůbec povrchní. Jsou v tu chvíli tak silné, jak jen mohou být.
Kdyby se vám doma stalo, že se dítě zčistajasna velmi změnilo, přestalo chtít chodit do školky, zkuste vypátrat, jestli neskončila právě jedna z jeho prvotních zamilovaností.
Jak v jednom rozhovoru podotkl psycholog Petr Šmolka: „Když mají například ve školce někoho, na koho se těší, chodí tam raději, cítí se tam lépe. Ale pokud objekt těšení přestane zájem sdílet, dítě najednou do toho prostředí nechce chodit. A my nevíme, co se změnilo.
Má nějaké emoční zranění? Není třeba objektem šikany?“ Zkuste se tedy zamyslet i nad těmi prvními láskami! A užívejte si je s nimi v dobrém i tom smutném. Vydrží jim tak do první třídy, pak přijde (nebo taky ne!) jakési vakuum, klid před bouří, kterou rozpoutají hormony na začátku puberty, a to si potom budeme všichni doslova držet klobouky, jaká to bude jízda!