[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
"Já to nechci," křičí na mě syn, kterému je dva a půl roku. Krev se ve mně začíná vařit, nejsem příliš trpělivá matka, i když se o to snažím. Když už ale hystericky kope kolem sebe, praští sebou o zem a nechce vůbec nic (ani to, co chtěl původně), vybuchnu i já. Vím naprosto přesně, že je to špatně.
Vzpomenu si na první kapitolu z knížky Roberta Fulghuma Poprask v sýrové uličce. Teprve když se uklidním já a nabídnu mu, jestli nechce pochovat, přitulí se ke mně a řekne: „Maminko, já ty vztekavky odfučím,“ vyfoukne vzduch pusinkou a usměje se na mě: „Už se na sebe nezlobíme, viď?“
Záchvaty vzteku, které se u dětí objevují kolem roku a půl a mohou trvat až do nástupu do školy, jsou normálním vývojovým stupněm. My rodiče jim nezabráníme, je ale na nás, jak často je budeme společně zažívat, jak budou silné a jak je budeme řešit.
„Je důležité si uvědomit, že jde o vývojové období, které je zcela přirozené. Tímto obdobím prochází ve větší či menší intenzitě každé dítě,“ říká psycholog doc. Radek Ptáček z Institutu dětské psychologie.
Malé dítě nedokáže reagovat na některé situace jinak než projevem frustrace. Zároveň se snaží vybudovat si svou identitu a vydobýt postavení v rodině a to je na křehkou dětskou psychiku opravdu velký úkol.
„Dítě se vzteká ve chvíli, kdy mu bráníme v uskutečnění jeho záměru a narušíme svět jeho představ. Ono si přece zrovna teď chtělo hrát, a ne jít spát.
Druhým důvodem frustrace je fakt, že dítě do této doby vnímalo sebe a matku jako neoddělitelnou jednotku a nyní začíná objevovat sebe, svoje já a svoji vůli, kterou začíná také prosazovat. Zatím to ovšem umí jen křikem a vztekem. Testuje své možnosti a hranice, kam až jej rodiče nechají zajít.“
Největší záchvaty vzteku dostávají děti, jak jinak, na veřejnosti. Z nějakého nepochopitelného důvodu je u toho vždycky dost lidí na to, aby vám někdo „dobře“ poradil, co se s takovým vzteklounem dělá.
Člověk má v tu chvíli chuť seřvat takového radila i dítě do kuličky a odhodit někam daleko. Jenže právě výbuch vašeho vzteku by ještě přiživil vztek dítka a ukázal mu, že křikem řeší životní situace také dospělí.
A to přece nechcete. „I když je to v tu chvíli obtížné, je zapotřebí zůstat v klidu. Je velice snadné nechat se vztekáním dítěte vytočit a začít křičet také, ale věřte, že to nemá smysl.
Dítě se spíš vyděsí a začne brečet strachy a vy nedocílíte ničeho. Musíte si přestat jeho vztek brát osobně, protože není namířen konkrétně proti vám.
Dítě je v tu chvíli frustrováno a podléhá vlastním silným emocím, se kterými se nedokáže vypořádat. Vlastně ani nevnímá svůj křik, v tu chvíli je totiž, jak se říká, úplně bez sebe,“ popisuje doc. Radek Ptáček a dodává, že v tu chvíli je právě na nás, abychom jej naučili tyto emoce zvládat.
A to se nám podaří, jedině pokud my sami zůstaneme v klidu a podáme mu s láskou pomocnou ruku.
Je důležité si uvědomit, že duševní stav dítěte je téměř vždy odrazem duševního stavu rodiče. Zůstane-li rodič klidný, dítě situaci zvládne mnohem snáze, než když na něj vyjedeme a začneme křičet.
Tresty v takovou chvíli rozhodně nejsou namístě. Jednak by se minuly účinkem a jednak by se dítě mohlo svých rodičů začít bát. I když to tak nevypadá, během vztekání je velmi křehké. V tomto velice složitém období naopak potřebuje lásku, bezpečí a bezpodmínečné přijetí svými rodiči.
Když dítě popadne vztek, samo vlastně neví, co se s ním děje, zmítají jím emoce, které neumí tak docela identifikovat a s nimiž potřebuje pomoct. Zkuste mu v tu chvíli nabídnout náruč, pohlazení a třeba jej zachumlejte do jeho oblíbené deky, podejte mu plyšovou hračku a zazpívejte ukolébavku.
Jakmile se bude cítit v bezpečí, jeho vztek zeslábne a mnohem snáze se s ním budete moci dohodnout.
„Mně pomáhá u dcery pevné obejmutí a společně pak vyháníme zlé čertíky. Na takové praktiky musí být ale člověk v klidu on sám, a tak si dopřávám uklidňující čaje z třezalky a šišáku, abych měla větší trpělivost, když nějaký ten vzteklý záchvat na malou přijde,“ dává tip maminka Romana.
Ať už se dítě vzteká kvůli zmrzlině, tričku nebo proto, že nechce dělat to, co po něm chcete, potřebuje v tu chvíli cítit, že ve vás má oporu. Že ho máte rádi, i když se teď zrovna chová hrozně. „Někdy může zafungovat, když odvedeme pozornost od problému nebo celou situaci obrátíme v humor,“ říká doc. Radek Ptáček.
„Jakmile syna popadne vztek, obracím to v žert. Naposledy zuřil, že se nechce oblékat, a tak jsem ho do punčocháčů nasoukala, pak jsem ho chytla za lem a nadzvedla, jakože punčocháči propadne na zem. Začal se smát a bylo po vzteku,“ vypráví Adéla, maminka tříletého Tomíka.
Jiným řešením situace může být nechat dítě vyvztekat o samotě. A to zejména, pokud u nás samotných hrozí, že nám dojde trpělivost a rozčílíme se také. „Když se děti vztekaly hodně, razila jsem heslo, že když není diváků, není ani herců, a prostě jsem odešla z místnosti. Vždycky se uklidnily, i když to chtělo čas,“ popisuje svoji metodu dvojnásobná maminka Šárka.
Tohle na ně platí! Tři tipy, které zabraly na vztek u tří synů
Nesnažte se despoticky trvat na tom, aby dítě udělalo teď hned to, co po něm chcete. Když poznáte, že může dojít ke vztekání, raději této situaci předejděte. Nabídněte kompromis v podobě pár minutek hraní navíc s příslibem, že po uplynutí této doby dítě udělá to, co po něm chcete.
Třeba ho nechte jít do školky s plyšákem a domluvte se, že v šatně ho nechá v batůžku. „Když vidím, že rozčílení dcery bude mít nějaké řešení a nejedná se jen o vzteklý amok, snažím se na ni mluvit klidně a nabídnout jí domluvu.
Dá mi to sice práci, protože se vzteká dost často a já sama jsem hodně výbušná, ale kupodivu ten klidný tón uklidní i mě. Díky tomu zabráníme velkému konfliktu,“ popisuje svoji metodu maminka Tereza.