Jak vychovat milující se sourozence?

Na toto téma existuje mnoho příruček a moudrých knih psaných dětskými psycholožkami, učitelkami a zasloužilými matkami. Z vlastní zkušenosti ale musím říct, že žádná kniha z vás rodiče respektujících se dětí neudělá, pokud to nemáte v sobě.

Soutěž o pozornost?

Mám kamarádku, její holčičce Símě jsou tři a půl roku a chlapečkovi Adamovi dva. Často vedeme hovory na téma: jak předcházet a urovnávat sourozenecké hádky, jak zabránit vzájemnému tahání se za vlasy, kousání a škrábání, hysterickým scénám, žalování, urážení se, návalům vzteku. Ona na to jde vědecky. Má přečtené snad všechny knihy na téma sourozenecká rivalita a já vždy se zájmem poslouchám, co z nich tentokrát vyčetla.

Jako tuhle, když mi vyprávěla, že hodně sourozeneckých sporů vyvěrá z přirozené dětské soutěživosti a snahy získat co nejvíc pozornosti rodičů. Jak se jim tedy vyvarovat? Obě děti musíme ujistit o tom, že o naši pozornost soupeřit nemusí, a že jí dostanou tolik, kolik potřebují. Hezky řečeno.

Knihy versus realita

V reálu to ovšem vypadá takhle: malá Síma přijde k Adámkovi a začne ho bezdůvodně a se stoupající intenzitou pohlavkovat. Jedna rána. Druhá. Símo, to se nedělá. Třetí. Símo! Čtvrtá. Adámek se rozpláče. Gábina vstává a jde utěšovat Adámka. Síma znuděně odchází bušit do něčeho jiného. Podle Gábiny je tohle výsledkem toho, že se Símě v uplynulé půl hodině málo věnovala a všímala si víc Adámka. Po té, co je Adámek ukonejšen a jeho pozornost obrácena jiným směrem, jde Gábina odevzdat svůj spravedlivý díl pozornosti Símě.

Rozdílné názory na výchovu

Gábina je proti fyzickým trestům v jakékoli podobě. Prosím, taky si myslím, že většinou lze svého dosáhnout přirozenou rodičovskou autoritou a k plácnutí přes zadek či přes ruku se uchyluji jen jako k poslední instanci. Jenže někdy si člověk prostě nepomůže. Přiznám se, že kdyby takhle naše Alex rasila malého Péťu, zakročila bych mnohem rázněji a rozhodně bych ji nenechala jen tak si z místa činu odkráčet.

Pokud by nedošlo k plácnutí přes ruku, určitě by neunikla intenzivní domluvě a dala bych si sakramentsky záležet, aby si slova jako 'Tohle nesmíš dělat, Alex! Jestli se to stane ještě jednou, dostaneš už opravdu na zadek a večer půjdeš spát bez večerníčku!' řádně zapamatovala.

Promiň, Niki, Alex, Péťo, Honzíku..!

Pokaždé, kdy jsme s manželem (dobrovolně či nedobrovolně) svědky nějakého sourozeneckého sporu našich 3 dětí a je evidentní, kdo ho vyprovokoval, trváme na tom, aby jeho urovnání vždy provázela omluva provokatéra směrem k postiženému. Není to vždycky jednoduché a často si dohady a vysvětlování s tím spojené vyžádají i několik desítek minut navíc, ale stojí to za to. Fakt, že si dítě po každé takové potyčce, kterou vyprovokovalo, uvědomí, že to se vážně nemá a jde se se svým sourozencem usmířit, je dle mého názoru k nezaplacení.

Vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. A být důslední

Jasně, že žádné dvě děti k sobě nikdy nebudou hodné neustále. Že mezi nimi bude docházet ke sporům, že se budou vůči sobě navzájem vymezovat a zkoušet, co všechno si můžou dovolit. Očekávat něco jiného by bylo dost nerealistické a hlavně nenormální. Ovšem, jak se shoduje většina dětských psychologů a odborníků na dané téma, je důležité, jak se k tomu postavíme my, jako rodiče. Klíčové je o tom s oběma sourozenci mluvit a to už od raného věku - vysvětlovat, stanovovat hranice a hlavně být důslední. Ignorovat paušálně všechny sourozenecké půtky s tím, že 'oni si to nějak vyřeší' se rozhodně nedoporučuje.

Děláme něco špatně?

Děti na Nové Guinee hrají mezi sebou hry zcela odlišné od těch, co známe z našich hřišť, školek, či domovů. Většina z nich je založena na spolupráci a fungování v týmu. Například: Každé dítě dostane banán. Rozlomí ho na dvě půlky a jednu z polovin znovu rozpůlí. Vzniknou mu dvě čtvrtiny. Jednu sní a druhou musí podarovat jiné dítě. V okamžiku, kdy každý sní půlku banánu (svojí čtvrtku plus čtvrtku darovanou), pokračuje hra do dalšího kola.

Rozpůlí se zbylá polovina banánu, rozčtvrtí, jedna čtvrtka se sní a druhá čtvrtka se opět daruje. A tak dále a tak dále, až už banán nejde dělit. Kdokoli z Nové Guinee, kdo se pak v dospělosti dostane do pracovního či studijního kolektivu jinde než na Nové Guinee, je nepříjemně zaskočen absencí jakékoli týmové práce. To jen názorně ilustruje fakt, jak hodně je soudržnost a smysl pro 'parťáctví' mezi dětmi v našem pojetí výchovy opomíjené.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Partner vám udělal dobrou snídani do postele? Nebo jste mu ji udělala vy? Možná jste to ráno zas nestihli, ale nic si z toho nedělejte…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci