[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Optimismus umožňuje nahlížet na věci z té lepší stránky a očekávat dobrý výsledek. Znamená ovšem víc než pozitivní myšlení. Je to návyk na pozitivní myšlení. Z čehož plyne, že se dá naučit. Propagátor pozitivní psychologie Martin Seligman v knize Naučený optimismus nabádá rodiče, že „učit děti optimismu je stejně důležité jako učit je tvrdě pracovat nebo mluvit pravdu, protože to může mít stejně silný dopad na jejich pozdější život“.
Podle jeho studií se prý děti valnou část pesimismu naučí od matek. Seligmanova pravidla optimistické výchovy se od té doby všude papouškují. Patří mezi ně rady být vzorem, kritizovat přiměřeně, nechránit dítě moc, podporovat ho v riskování… To je všechno hezké, ale jak to zavést do praxe, když zrovna nejste povoláním pozitivní psycholog? Nebo když jste založením spíš pesimista?
Máme pro vás sedm jednoduchých her, jejichž praktikováním můžete své děti snadno naučit optimistickému přístupu k životu. A jaksi mimochodem i samu sebe.
Past pesimismu: ZAMĚŘENÍ SE NA TO ŠPATNÉ
Lidé prostě od přírody mají sklon věnovat víc pozornosti nepříjemným zážitkům. Prapůvodně asi kvůli přežití, kdoví. A tak se nám v hlavě omílá ranní hádka s manželem, parkovací místo, které jsme nemohli najít, nebo křivý pohled od šéfa. Vzpomínky na příjemné věci blednou bohužel mnohem rychleji. Čím víc tomuto naprogramování podléháme, tím víc je hněvu, frustrace, smutků a obav.
Strategie optimismu: LOVTE TO DOBRÉ!
Až půjdete s dětmi na procházku, ať si všímají věcí, které je rozveselí. Třeba toho, že jim zamává kamarád. Že mrak vypadá jako slůně. Nebo že vidí svůj oblíbený stánek se zmrzlinou. Klidně maličkosti. Děti se tak učí vnímat a sdělovat každodenní dobré věci, které je obklopují. To se jim bude v džungli života náramně hodit.
Video: Víte, jaké jsou příznaky dětí s diagnózou ADHD? A jak probíhá léčba?
Past pesimismu: POLOPRÁZDNÁ SKLENICE
Nebývá až takový rozdíl v tom, jaké životy prožíváme, ale jak se k nim stavíme. Pesimista reaguje na nepříjemnou událost jako na trvalou hodnotu, kterou nelze zvrátit. Na rozdíl od optimisty se chová pasivně.
Strategie optimismu: NAUČTE SE VIDĚT SKLENICI Z POLOVINY PLNOU Ideálně hrajte ve třech: Jeden hráč sedí uprostřed, druhý drží kartu se znaménkem minus a třetí se znaménkem plus. Osoba ve středu popíše problém, který ji trápí. Osoba s minusovým znaménkem poví o dané věci něco negativního. Osoba s plusovým něco pozitivního. Tedy nemusí to být úplně pozitivní, stačí, když to bude realistické tvrzení. Účelem je najít pozitivní momenty na situaci, která nedopadla nejlépe. Třeba když je dítě nemocné. Minus: Nemůže se vidět s kamarády. Plus: Může se celý den povalovat v pyžamu u televize.
Past pesimismu: NEGATIVNÍ SAMOMLUVA Každému z nás hraje v hlavě interní rozhlasová stanice. V repertoáru dominují hlavně skladby s refrénem „ty ty ty!“, které dokážou podkopat náladu a ochromit sebedůvěru. Tahle negativní samomluva je toxická! Málokdo by s námi mluvil tak odporně a pohrdavě, jako mluvíme sami se sebou. Strategie optimismu: PŘELAĎTE STANICI Uvědomte si, že vy jste ten dýdžej, který ovlivňuje playlist uvnitř své hlavy. Cvičte to sami na sobě a pak to naučte své děti. Ale pamatujte – účelem této techniky není dítě rozveselit za každou cenu. Falešná chvála i falešná naděje smrdí. Informují totiž o tom, že nechcete slyšet o starostech a zklamáních. Učí dítě o nich mlčet. A to přece nechcete. ZDE PRAKTICKÝ PŘÍKLAD: Sportovní tým vašeho potomka totálně projel důležité utkání, na které se připravoval několik měsíců. Nevnucujte dítěti, že to je jen sport, že se přece nic tak hrozného nestalo. Nenabízejte těšínská jablíčka a la „příště to bude lepší, uvidíš“. Ať už se vám důvod dětské reakce zdá jakkoli malicherný nebo i nereálný, jeho emoce reálné jsou. Tak je nepopírejte! Nechte dítě popsat, co se stalo a jak se cítí. A pak položte otázky, které by mu měly pomoct přeladit pesimismus jeho vnitřní rozhlasové stanice. Tady jsou nápady, ale samozřejmě volte slova a náročnost podle věku potomka:
Past pesimismu: NEGATIVNÍ SEBEVYJÁDŘENÍ
Pokud se přistihnete, jak říkáte „já jsem taková…“, sklapněte, prosím. Jako vážně. I když to vypadá, že ne, vaše děti vás vnímají. A začnou říkat podobné věci a pak je začnou i žít – ano, jako kdysi vy.
Strategie optimismu: UPRAVTE SI SLOVNÍ ZÁSOBU
Někdy stačí málo. Třeba místo „já jsem takový kopyto“ říct „občas se nedívám, kam jdu“. Místo „nikdy se mi nic nepovede“ použijte „pořád se učím připravit dobré jídlo“. Některé věty mohou vypadat nevinně a používáme je často. Když se na ně ale podíváte izolovaně, až zamrazí: „Nerozumím tomu.“ „Vzdávám to.“ „Zase jsem to pokazila jako vždycky.“ Přitom nemusíte lhát či lakovat věci narůžovo. Stačí se vyjádřit jinak. V těchto třech případech třeba: „Musím si zjistit víc informací.“ „Zkusím to udělat jinak.“ „Chyby mi pomáhají učit se.“ Takže až u potomka zachytíte náznaky negativního sebevyjádření, nejdříve mu pomozte říct to jinak. Ti starší ať sami zkusí přijít na to, jak ještě by to šlo vyjádřit.
Past pesimismu: NEGATIVNÍ MYŠLENKY
Známé jako ANTs (Automatic Negative Thoughts). Slova, věty nebo představy, které nám proklouzly do mysli. Jsou nutkavé, zkreslující a přehánějí. Řetězí se, čímž vytvářejí katastrofické scénáře. A hlavně fungují jako stresor, který spouští automatickou obrannou reakci organismu: „Uteč nebo bojuj!“ Strašlivě vyčerpávající záležitost…
Strategie optimismu: OSVOJTE SI STOP TECHNIKU
V okamžiku, kdy vás napadne něco smutného, řekněte si okamžitě stop a představte si cíleně něco příjemného – prosluněnou pláž, dobré jídlo, dechberoucí západ slunce… Každý podle svého gusta. Pomozte dítěti najít vlastní vizualizace – vánoční stromeček obsypaný dárky, barevný dort, hraní s nejlepším kámošem… Možná to nepůjde hned. Pro některé děti může být obtížné nacvičit si tohle rychlé přepínání z představy do představy. Ale jde to a funguje to výborně – úleva od napětí je okamžitá.
Past pesimismu: ULÉHAT S TĚŽKOU HLAVOU Ráno moudřejší večera. Možná. Ale jít spát s černými myšlenkami hrozí noční můrou a zamračeným ránem. Ovšem skoro na každém dni se dá najít světlo a teplo a s tímhle pocitem bezpečí ulehnout. „Optimismus je teplo,“ řekl Jack London. Strategie optimismu: SESUMÍRUJTE DEN Až budete přát dítěti dobrou noc, zeptejte se ho: „Které tři věci se ti dnes nejvíc líbily?“ A pak: „Které se ti nelíbily?“ Odpovědi můžete společně probrat. Jde o to, vyrovnat poměr kladných a záporných myšlenek. A převést špatné zážitky aspoň na neutrální půdu. Tenhle rituál před spaním by měl pomoct, aby si dítě uložilo v hlavičce hlavně fajn události.
Past pesimismu: EMOČNÍ NÁBOJ Nejdéle v nás zůstávají vzpomínky se silným emočním nábojem. A bohužel zrovna negativní věci prožíváme (my i děti) mnohem emočněji. Strategie optimismu: ZTVÁRNĚTE POZITIVNÍ ZÁŽITKY! Vedle emočního náboje hraje roli pro zapamatování i pozornost. Když se na věc nesoustředíme, rychleji se nám vykouří z hlavy. A zatímco emoční náboj zejména děti ovlivní jen těžko, s pozorností jim pomoct můžete. A to pomocí rodinného deníku fajn věcí. Vyzvěte děti, ať si vzpomenou na něco hezkého, co se ten den stalo. Mohou to napsat nebo nakreslit. Nebo na to složit písničku či básničku. Položte jim pak nějakou doplňující otázku, která jim pomůže si zážitek ještě jednou vychutnat. Třeba: „Jak ses cítil(a), když se to stalo?“ „Přispěl(a) jsi nějak k té dobré věci?“ „Co se ti na tom zážitku nejvíc líbilo?“