[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Každý rodič má občas potíže s ukládáním miminka a jeho usínáním. Starosti s uspáváním patří k těm nejčastějším, se kterými se nám rodiče svěřují na internetu nebo přímo v poradně.
Podívejme se na spánek z hlediska dítěte a potom se zamysleme nad problémy se spánkem a zkusme najít pro rodiče nějaké řešení.
Děti se ve všech oblastech chovají nejlépe, mohou-li se řídit nějakým jasně daným vzorcem. Díky pravidelnému režimu ukládání do postýlky dítě chápe, co se očekává.
Jestliže se čas, místo nebo způsob ukládání neustále mění, vloudí se úzkost, zmatek a prostor pro vyjednávání. I když některé děti spoléhají na pravidelnost více než jiné, všem dětem prospívá pravidelný režim ukládání do postýlky.
Správné ukládání do postýlky téměř pro každé malé dítě trvá 30 minut. Skládá se z koupele, pomazlení, pohádky nebo písničky. Pokud ukládání trvá déle nebo je příliš náročné, děti se probudí spíše než zklidní. Ukládání kratší než 30 minut pro většinu malých dětí znamená, že spěcháte, aby už šly spát.
Pokud se bude čas usínání o víkendu lišit od pracovních dnů, v pondělí budou problémy. Snažte se dodržet stejný čas po celý týden. Je to složité pro rodiny, které si o víkendu rády přispí, ale ze své zkušenosti vím, že když alespoň jeden rodič ráno vstane i o víkendu, celý den má hladší průběh. Děti by měly spát každou noc na stejném místě, je-li to možné. Měnit místa – spát v jiné posteli, na podlaze, na gauči – ztěžuje dítěti osvojit si správné návyky.
Z hlediska dítěte je spánek odloučením – od rodičů, sourozenců, hraček, úžasných každodenních zážitků a od všeho, co se v domácnosti neustále děje. Proč se má najednou toho všeho vzdát? Zvláště když to znamená odejít do tmavého pokoje, kde mohou být pod postelí strašidla, venku za oknem mohou lítat duchové nebo se pod peřinu může vplazit had? Žádné dítě nejde spát bez boje a přinucení a žádné dítě nebude spát samo od sebe ve své vlastní postýlce, aniž by k tomu mělo spoustu pomůcek, naučilo se to a mělo pevná pravidla, která se nemění.
Spánek je také odloučením od rodičů. Ačkoli většina rodičů tvrdí, že na konci dlouhého dne rádi dítě odloží, mnozí s tím mají problém. Dávají dětem rozporuplné pokyny, režim dodržují jen částečně a nezvládají disciplínu potřebnou k motivování dětí, aby spaly samy.
Jako rodiče musíme být schopni poradit si s vlastním nelehkým problémem s odloučením a oddělením se od dítěte a teprve potom dokážeme řešit obavy svých dětí.
Mnoho dětí používá opakované rytmické pohyby, aby se uklidnilo a usnulo, a to i během noci, aby se mu po probuzení opět povedlo usnout. Nejběžnější to je během prvního roku života a zpravidla to zmizí do dvou let věku.
Tlučou do sebe i půl hodiny, ale je velice nepravděpodobné, že by si ublížily. Tomuto chování se nedá zabránit, ale pár věcí se dá udělat pro zklidnění a větší pohodlí:
Batolata, která poskakují jako balónky, když je dáte do postýlky, musíte znovu uložit a doprovodit to maximálně jednou větou na vysvětlenou. Žádné další diskuse, vyjednávání nebo sledování televize. Tiše ho uložte zpět do postýlky, přikryjte a odejděte. Někdy se to musí opakovat stokrát, zvlášť pokud jste v pravidlech ukládání poslední dobou trochu povolili. Připravte se k boji o zavedení tohoto nového režimu, ale nejprve dejte jasně najevo, že jedno napití a jedno posazení na nočník stačí.
Pokud opravdu nechcete, aby dítě spalo ve vaší posteli, tiše ho vraťte do postýlky tolikrát, kolikrát je třeba, bez průpovídek a dohadování.
Pozor: Necháte-li ho vlézt si k vám do postele ráno a ještě usnout, nepochopí, proč by stejnou věc nemohl dělat o půlnoci.
Dítěti, které odloučení stresuje a dlouho spalo s rodiči, dejte na podlahu spacák a odměňte ho, když si ho přisune blíž k vlastnímu pokojíčku. Tak postupně dosáhnete odloučení, které je pro všechny tak těžké.
Zlé sny jsou známkou aktivní mysli, která si třídí životní zkušenosti. I když děti mívají zlé sny během noci, až budou starší, budou mít sny k ránu jako dospělí.
Všichni máme sny a noční můry, abychom se vyrovnali se stresem, změnami a tlaky. Děti mají schopnost snít, jakmile se naučí mluvit. Malé děti si většinou sny nepamatují, ani ty, které je probudily. Obsah snu není tak důležitý, takže je nenuťte o něm mluvit. Pokud však má dítě stejný sen celé týdny, poraďte se s odborníkem, aby vám pomohl odhalit příčinu stresu.
Jsou to prudká částečná probuzení, která se stávají před půlnocí u dětí ve věku 2 až 6 let. Děti jsou rudé, zpocené a nereagují na utěšování. Noční děsy rodiče vylekají, protože dítě má vytřeštěné oči a nevnímá, nic však neznamenají a dítě si ráno nebude nic pamatovat. Nebude ani reagovat na vaše utěšování. Chraňte ho před zraněním, až se bude pohybovat po postýlce nebo po místnosti. Vyroste z toho. Možná jste vy nebo váš manžel měli tyto záchvaty v dětství, protože se to dědí v rodině.
Jak chození ve spánku, tak mluvení jsou stavy částečného probuzení, které se dědí v rodinách. Tyto stavy jsou častější a intenzivnější v době stresu a vyšší únavy a jsou častější u chlapců.
Malé děti je mohou mít, aniž by prožívaly nějaký stres. Většina dětí z nich vyroste, než dospěje. Mluvení ze spánku neberte příliš vážně, protože obsah nebude dávat velký smysl. A nedobírejte si je proto. Některé upjatější děti pak mají strach, že odhalují nějaká tajemství nebo nechtějí přespávat u kamarádů. Uklidněte dítě, že je normální a že jeho bystrý úsudek a živá představivost jsou aktivní i v noci. Ráno si nebude pamatovat ani jedinou věc.
Soutěžte o nové plenkové kalhotky PAMPERS na www.tatatozvladne.maminka.cz