[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Urputné, tvrdohlavé, neústupné, protivné, věčně ufňukané, nezdravě žárlivé nebo věčně naštvané dítko je pro rodiče velkou zkouškou a barometrem stability a síly nervové soustavy. Možná se vám stává, že sledujete svou rozjívenou ratolest „v akci“ a v duchu se ptáte sami sebe, jak a kdy se to vlastně přihodilo, kde jste udělali ve výchově chybu, zkrátka proč je to dítě tak nesnesitelné. Co ho vede k takovému jednání a podivným emočním projevům, ze kterých vám naskakuje husí kůže a rychle stoupá hladina adrenalinu v krvi?
Žádný strach, podobné excesy nejsou u malých dětí ničím výjimečným. Pokuste se zamyslet, odkud se konkrétní reakce a neposlušnost dítěte berou, kde může být ta pravá příčina. A hlavně, a to je na tom všem to vůbec nejtěžší, neztrácejte trpělivost, klid a rozvahu.
Jakmile se totiž necháte strhnout okamžitými emocemi (kterými jsou samozřejmě rozčilení, naštvání, vztek a mnohdy i nutkání k verbální agresi), ničemu zpravidla nepomůžete, spíš celou situaci ještě vyhrotíte. Přestaňte sebe nebo dítě obviňovat, problémy můžete řešit mnohem konstruktivnějším a také citlivějším způsobem. Tady jsou chytré triky, jak se vypořádat s malým nezbedou.
Pokaždé, když jste frustrováni chováním vašeho dítěte, nezapomínejte, že jeho mozek se stále vyvíjí a dovednosti jako seberegulace a ovládání momentálních emocí si děti teprve osvojují. Neuvědomují si důsledky svého jednání. Toto všechno byste jim měli pomáhat se naučit. Ano, bude vás to stát hodně úsilí, trpělivosti a také důslednosti. Pokud tedy dítě neposlechne, nereaguje na vaše varování a vzteká se dál, může to být způsobeno tím, že oblast jeho mozku, která je zodpovědná za schopnost sebeovládání, ještě není plně vyvinuta. Nelze tím ale samozřejmě omlouvat každé zlobení.
Žízeň, hlad, únava, vyčerpání a nevyspání, dlouhodobější nedostatek spánku nebo takzvané přetažení, to všechno mohou být příčiny „neakceptovatelného“ chování dětí. Jen si představte sebe, jak se cítíte, když jste hladoví, špatně spíte nebo jste večer po celodenním kolotoči totálně bez energie na cokoli. Nejspíš budete podráždění, nervózní a poněkud nedůtkliví. A pro malé děti toto platí dvojnásob, jakákoli fyzická nepohoda nebo strádání se rychle projeví na jejich náladě a chování.
Je doslova životně důležité udržovat jak tělo, tak i mysl vašeho dítěte aktivní, musíte ale správně odhadnout míru a fyzickou i psychickou aktivitu vyvažovat správným odpočinkem. Když se dítě cítí pod tlakem a je ve stresu z toho, co všechno po něm požadujete, neustále něco musí a rozptylujete jeho pozornost více úkoly, aktivitami nebo příkazy v krátkém časovém sledu, je jasné, že se začne stavět na odpor. A projeví to tím, co je pro něj nejpřirozenější, začne zlobit nebo být hyperaktivní. Někdy se tomu rovněž říká syndrom přestimulovaného dítěte.
Jako rodiče samozřejmě chcete vychovat samostatného a schopného jedince. Odmalička ho učíte, jak se o sebe postarat, obléknout se, najíst, uklidit hračky, dojít si na záchod…Spousta rodičů ale na jednu stranu usiluje o to, aby jejich potomek byl co nejvíce nezávislý, na stranu druhou je mnohdy naštve nebo rozčílí, když se jejich dítko snaží dělat věci samo („pojď už, prosím tě, a nezdržuj, já to odnesu“, „ne, nesahej na tu modelínu, rozpatláš to, já to radši udělám sama“ – poznáváte se?).
Takže když si vaše batole sveřepě trvá na tom, že si samo vybere oblečení, zkuste to vydržet a nemluvit mu do toho. I když nakonec třeba vyrazí na procházku nebo na hřiště v trošku avantgardním modelu. Bez ohledu na to, jak šíleně některé jeho nápady vypadají nebo jak velký nepořádek během svého úsilí vyprodukuje, učí se svými "pokusy" být nezávislé.
Velmi silné emoce, jako jsou strach, smutek, křivda nebo frustrace, si na dětech mohou vybrat svou daň, protože na ně nejsou zvyklé a nemají v tak nízkém věku vyvinuté mechanismy, jak se s takovými pocity vyrovnat. Takže když jsou ratolesti psychicky přetížené, smutné nebo se cítí nedoceněné, mohou mít záchvaty vzteku, zdánlivě bezdůvodně křičet, plakat nebo vám připadat neskutečně otravné.
To jsou způsoby, kterými dávají průchod svým pocitům. Dejte najevo soucit, nešetřete něhou a pochopením, nekřičte, mluvte klidným a vyrovnaným hlasem, snažte se pochopit důvody a svým vlastním příkladem ukazujte, jak je možné vypořádat se s negativními emocemi jiným způsobem.
„Když chceš trošku klidu, musíš je prostě pořádně utahat, neřády,“ slyšela jsem kdysi dávno od jedné bývalé kolegyně, která měla v té době doma tři malé a dost akční syny. Já mám sice syna jen jednoho, ale vydá za celé fotbalové mužstvo, takže jí upřímně nyní dávám za pravdu.
Děti mají od rána do večera spoustu energie, kterou potřebují vybít. Neustále musí být v pohybu, lítat po lese, hrát si na zahradě, lézt po stromech, jezdit na kole, pořádat turnaje ve vybíjené, řádit na koloběžce, prostě cokoli. Pokud se vám zdá, že je vaše zlatíčko večer před spaním až přespříliš aktivní, neposedí a vymýšlí lumpárny, je to známka toho, že se přes den dostatečně fyzicky neunavilo.
Každá rodina má většinou určitá základní pravidla, jak se doma chovat, vzájemně komunikovat, co se smí, a co naopak ne, co se od jednotlivých členů očekává. Vaše ratolest by měla odmalička vědět, že tyto zásady musí respektovat a dodržovat. Pokud dítě nemá žádné hranice a pravidla nebo pokud jste až příliš shovívaví a nevyžadujete po dětech, aby se držely pravidel, která jste nastavili, je to cesta do pekla.
Takové dítě pak může být zmatené a frustrované a začne zkoušet, kam až může zajít. Pak už je pozdě stěžovat si, že máte doma zlobivce, který vás nebere vážně. Buďte tedy důslední při nastavování pravidel chování a trvejte na jejich dodržování. Dítě bude mnohem lépe reagovat, když přesně bude vědět, co se od něj očekává.