reklama

Jana Adámková: Pomáhá tám, kde je to nutné!

Je ředitelkou moderátorské školy, aktivně se věnuje charitě, ale především je dvojnásobnou maminkou. Co ji zaměstnává nejvíc?

<<< První díl článku

Ráda pomáháte i tam, kde je to nutné, tedy v oblasti charity…

Vždycky si říkám, že o pomoci se mnoho mluví a málo dělá. Ano, snažím se pomáhat, ale ne tím způsobem, že zakládám další a další nadace. Buď vyhledávám takové charitativní projekty, které mám prověřeny, a vím, že všechny peníze, které do nich vložím, skutečně dostane konkrétní člověk nebo zařízení, anebo takové projekty sama vytvářím s tím, že se za získané peníze nakoupí vybavení, které pomůže ke vzdělání, rozvoji a záchraně života nemocných a postižených dětí.

Které projekty jste už podpořila?

Jsem v Registru dárců kostní dřeně, spolupracuji s nadací TV Nova a s občanským sdružením Dobrý skutek. V poslední době se ale sama sebe ptám, jestli náhodou nezapomínáme i na nemocné a starší lidi. Nezdá se mi totiž, že by naše současná mentalita a vůbec celý systém seniorům příliš pomáhal. „Jsi nemocný? Co bys chtěl, vždyť už jsi starý! Jsi sám? To se nedá nic dělat. Nevyznáš se v legislativě a neumíš si s tím poradit? Tak to máš smůlu!“ Prosím vás, ale všichni přece jednou budeme staří! Není náhodou čas na tom něco změnit? Tohle je mým nejbližším cílem v oblasti charity.

Pocházíte z Jihlavy. Nikdy vás nenapadlo žít na Vysočině, dát přednost přírodě a klidu před ruchem velkoměsta?

To víte, že napadlo. Na Vysočinu nedám dopustit. Mám tady celou rodinu a řadu přátel. Prahu mám ale také ráda. Pravda je, že jsem se do hlavního města v osmnácti přestěhovala kvůli studiím a pak jsem tu zůstala kvůli práci. V tomto případě tedy musím dělat kompromisy. Přes týden si užívám ruchu velkoměsta a o víkendech s dětmi vyrážím do přírody v okolí Jihlavy, kde jsem se narodila.

Vy máte k dětem vůbec blízko. Vystudovala jste pedagogickou fakultu a tři roky jste učila na základní škole. Myslíte, že se ještě někdy ke „kantorování“ vrátíte, nebo je to pro vás uzavřená životní kapitola?

Ale vůbec ne. Moc se to sice nikde nepsalo, ale já se kantorské profesi v podstatě věnuji souběžně od doby, kdy jsem začala pracovat v televizi. Zaměřuji se především na výuku v oblasti komunikace a v neposlední řadě také na speciální pedagogiku. Úzce spolupracuji s katedrou českého jazyka a literatury Univerzity Palackého v Olomouci a s katedrou speciální pedagogiky Univerzity Jana Amose Komenského v Praze. Vědecké práci v obou těchto oblastech bych se ráda věnovala i do budoucna.

Jak trávíte volný čas s rodinou?

Nejlépe v přírodě. Za celý týden máme rušných ulic plných lidí opravdu dost. Hodně s dětmi jezdíme na hory nebo na Vysočinu, která má řadu krásných koutů, lesů i památek. V poslední době jsme ale většinou měli problém s počasím. Buď byla pořádná zima, nebo pršelo.

Jaké mají synové ambice, už vědí, čím by chtěli jednou být?

Zatím není třeba něco lámat přes koleno. U Péti se představy o budoucím povolání pořád mění. Jednou chce být záchranářem, podruhé zvěrolékařem a tak dále. Na výběr má pořád ještě dost času. Pro mě je důležité, že se dobře učí. Až bude větší, rozhodne se stejně pro to, co se mu bude nejvíc zamlouvat. Danny jde po prázdninách do první třídy. Uvidíme, jakou profesi si jednou zvolí.

Věříte, že lidskou povahu určuje znamení zvěrokruhu?

Petr se narodil ve znamení Kozoroha, Danny je Beran a já jsem typický Vodnář. Každý jsme povahově jiný, ale zdá se, že nám to dohromady docela klape. Petr se v současné době hodně věnuje sportu, konkrétně aikidu. Občas na mě doma zkouší různé chvaty s tím, že jsem předem upozorněna, že sice skončím na zemi, ale nemusím se bát, bolet to prý nebude. Kromě toho rád pracuje na počítači, věnuje se studiu angličtiny a hře na flétnu. Danny se druhým rokem také učí anglicky a zatím ho nejvíc baví malování a práce v keramické dílně, kterou mají ve školce. Doma se tedy rozhodně nenudíme.

Inspirují vás vaši kluci?

Samozřejmě! Zrovna nedávno jsem se například přistihla, že čerpám z toho, jakým způsobem se můj starší syn nejraději učí, jaké hry ho baví a jaký druh počítačové grafiky ho oslovuje. Na základě toho jsem se tedy při psaní multimediálních studijních opor pro žáky druhého stupně základních škol a víceletých gymnázií hodně soustředila na to, aby jednotlivá cvičení byla pro školáky dostatečně přitažlivá a dokázala hravým způsobem danou problematiku vysvětlit. Jak říká můj kolega, není nad léty ověřené zkušenosti.

Co vy osobně děláte pro šťastný a pohodový vztah? Je to dřina, nebo záleží na prioritách a toleranci?

Na to návod nenajdete. Vždycky záleží na obou partnerech a určitě i na tom, jaké prostředí je ovlivňuje. Určité návyky si člověk přináší z domu od svých rodičů. Nelze čekat, že se dá někdo změnit lusknutím prstu. Buďto se oba snaží a chtějí jít stejnou cestou, nebo ne.

Víte už, kam vyrazíte s rodinou o prázdninách?

Určitě na společnou dovolenou, nejlépe někam, kde se dá dobře cestovat, ale zároveň strávit i nějaké chvíle u moře. Od začátku roku máme všichni dost napilno. Budu ráda, když nějaký čas budeme spolu a užijeme si pár krásných slunečných dní.

Co všechno chcete v životě stihnout?

V budoucnu chci s rodinou hodně cestovat, naučit se nové věci, poznat další fajn lidi, být v pohodě a hlavně si život taky trochu užít…

<<< První díl článku

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Máte tendenci vrhnout se do pracovního dobrodružství, které může být na vaše schopnosti náročnější, šéf vás v tom nepodpoří. Dokážete…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama