reklama

Jana Bernášková: Chůvy nemáme - mám manžela

Pokračování velkého rozhovoru s oblíbenou herečkou Janou Bernáškovou.

<<< První díl článku

* To je těžké i proto, že se staráte o Justýnku. Když jste čekala ji, mohla jste si lehnout a odpočívat, kdy se vám chtělo. Dneska můžete být unavená, jak chcete, a stejně se Justýnce musíte věnovat.

Ale je to i tím, že jsem si připadala během prvního těhotenství krásná a šťastná, teď se plácám v letargii, už abych porodila, pak to snad bude lepší.

* Plánujete ještě další děti, nebo druhým končíte?

Říkala jsem si, že jestli druhé dítě bude holčička, půjdeme ještě do chlapečka, ale uvidíme, jak to dopadne. Navíc s břichem nedokážu přemýšlet o dalším těhotenství… Nechte mě alespoň porodit. (smích) Je to ale složité, protože mám druhého muže, který by chtěl dvě děti… Necháme tomu volný průběh a uvidíme. Tuhle otázku mi položte za 5 let a uvidíme, k jaké odpovědi se dostaneme.

* A manžel by si přál holku, nebo kluka?

Myslím, že co si přeje on, je jedno. V jeho rodině se totiž rodí jen kluci. Dívali jsme se společně na rodinný strom života a tam je to prostě jeden kluk vedle druhého, takže nevím, jestli se nám to povede změnit…

* Na jak dlouho přestanete pracovat?

Je pravda, že prvního října mám představení v Karlínském divadle, ale nejsem si jistá, jestli budu hrát. Musím se domluvit s Betkou Stankovou, se kterou se alternujeme. Třeba si budu chtít od dětí trochu odpočinout, nebo naopak zjistím, že se mi od nich vůbec nechce a budu se s nimi doma povalovat. Teď ale nic neplánuju. Já mám výhled k porodu, co bude potom, na to se mě neptejte. Lhala bych.

* Jste vdaná paní, myslíte si, že kompletní rodina je v dnešní době pro dítě výhodou?

Kompletní rodina je vždy hezká a méně komplikovaná. Když jsme za svobodna jeli na dovolenou do Egypta, nechtěli nás pomalu pustit, protože Justýnka má jiné příjmení než já a já měla jiné jméno než manžel. Na dovolenou jela skupina Merkner, Bernášková, Drábková a celníci si snad mysleli, že jsme Justýnku někomu ukradli. Snažila jsem se jim vysvětlit, že je to moje dítě a jmenuje se po tatínkovi, který ale se mnou nežije… Bylo to zbytečně složité.

Děti se podle mě chtějí jmenovat jako rodiče, potřebují mít rodinu celistvou (nikdy jsem tomu nedávala takovou váhu). Justýnka se navíc bude jmenovat jinak než miminko. Bylo období, kdy si chtěla změnit jméno. Na Merknerovou, já jí ale vysvětlila, že jejímu tatínkovi by to bylo líto, takže teď se představuje Drábková Bernášková Merknerová. Má to složité.

* A ještě bude, jestli si takhle dlouhým jménem bude podepisovat sešity ve škole…

Jéé, to snad ne, ona sama nakonec uznala, že děti se jmenují po tatínkovi, ale abych se vrátila k původní otázce: Celistvá rodina je nejdůležitější.

* Jak se váš muž těší?

Je to jeho první dítě, takže moc. Vlastně si myslím, že se nemůže dočkat a je mu jedno, jestli se narodí holka, kluk, morče, štěně… cokoli, hlavně už aby to bylo. (smích)

* Justýna chodila do nultého ročníku, jak ale budete zvládat první třídu a miminko? Máte připravenou armádu pomocnic, nebo to zvládnete sama?

Nultý ročník je především pro rodiče, aby se naučili ráno vstávat, sbalit správné sešity, zkrátka aby se zaběhli do školního režimu. Kdo si myslí, že nultý ročník je jen pro děti, plete se. Takže my připraveni jsme. A Justýnka taky. Chůvy nemáme, mám manžela, který se na výchově dětí podílí, takže to dáme. První třída bude teď tedy těžká hlavně pro ni. Nástup do školy, nový sourozenec, navíc její tatínek se bude ženit, z čehož taky není nadšená. Justýnka je hrozná cíťa, takže se trochu bojím, aby toho na ni nebylo moc, ale musíme jí s tím pomoci a zvládnout to.

* Když šla moje dcera do první třídy, nechtěla se mnou dělat ani úkoly, že to zvládne sama. Myslím, že odborné publikace nás zbytečně děsí…

Kéž by to tak bylo. Ale já vím, že miminko bude na podzim ještě hodně spát a já budu mít čas věnovat se Justýnce, takže to dáme. Ona je kočička šikovná.

* Jak se vám teď spí?

Jako důchodci. Pořád se v noci budím, koukám do stropu… Budila jsem se v šest, pak v pět a dnes jsem vstávala ve tři čtyřicet.

* Před dětmi jste spala ráda a dlouho?

Ani ne. Takže mi vstávání a nespavost takový problém nedělá.

* Co myslíte, kdy si konečně vydechnete a vyspíte se podle chuti? V roce 2015?

To nevím. Hlavu tak daleko zapojenou nemám. Když se mě někdo zeptá, co budu dělat v říjnu, vůbec nechápu, na co se mě ptá. Natož v roce 2015.

* Dá se mateřský strach s něčím srovnat? A kdy jste si ho poprvé uvědomila?

Musím říct, že já jsem se nebála miminka nebo péče o něj, spíš jsem měla strach ze syndromu náhlého úmrtí a tak, takže jsem do Justýnky v noci píchala, jestli je naživu, ale největší strach jsem zažila, když mi vdechla pecku od třešně, respektive tu třešeň celou. Bylo jí něco málo přes rok, já jsem vylupovala třešně a ona mi po jedné chňapla a celou si ji nacpala do pusinky. Zaskočila jí a pamatuju si, že v tu chvíli se zpomalil celý svět.

Myslela jsem, že umřu, a snažila jsem se z ní hlavou dolů tu třešeň dostat. Od té doby jsem hodně úzkostná matka. Je to podmíněno i tím, že Justýnka chodí na několik dní v měsíci k tatínkovi a já vůbec nevím, co tam dělají, respektive vím, ale často jsou to věci, které bych nikdy nedovolila… A to, že nemám přehled, co zrovna dělá, je stresující. Já ji hodně hlídám, přestože ji třeba nechávám, aby zašla sama do večerky.

Hned vedle domu, kde bydlíme, je takový malinkatý obchod, kam Justýnku pouštím (koneckonců je jí sedm, a to já chodila už dávno sama do školy). Ale strach mám celou dobu, co je pryč. Jenže mateřská láska je i o tom, že umíme dítě ve správnou chvíli pustit. O to se snažím, vím, že svobody bude potřebovat pořád víc, ale pro mě to bude navěky malá holčička, takže se s tím budu prát spíš já než ona… Ale pracuju na sobě.

* Jaká dobrodružství zažívá s tatínkem?

Samé bláznivé věci. Třeba se dozvím, že přeplavali rybník bez kruhu… Řekněte sama, dovolila byste to vy, jako zodpovědná matka, svým dětem? Tohle když slyším, tak omdlívám.

* Co chcete předat svým dětem?

Ono to bude znít jako hrozné klišé, ale pokoru k životu a k práci. Mám kamarádky a dost mě překvapuje, jak jsou někteří lidé nepokorní vůči práci, penězům. Že si pořád stěžují, a když přijde nějaká práce (případně ji člověk dohodí), jak najednou mají něco lepšího a tohle je nebaví a je za to málo peněz… Jsem hodně pracovitá a mám ráda pilné a pracovité lidi. Navíc mě práce baví. Takže bych děti chtěla vychovat k cílevědomosti, pracovitosti a pokoře. Jen tak budou moci dosáhnout toho, po čem touží.

* Co byste jim neodpustila?

Nevím, to je těžké, máma promine všechno, ale asi ne ty největší zločiny. Asi kdyby někomu záměrně poškodily život. Ale jinak nevím… Máma by měla odpustit všechno a děti by měly vědět, že je tu od toho, aby je chránila, ať udělají cokoli.

* Pět slov, kterými byste popsala dokonalou mámu. Takovou, kterou byste chtěla být…

Mám pocit, že nemám spoustu maminkovských vlastností. Nejsem trpělivá, někdy křičím, nebaví mě hrát si s barbínami. Ale mám pocit, že tatínci jsou víc hraví než maminky.

* To rozhodně.

Mně je to líto, ale fakt mě to nebaví.

* Jenže vy během doby, kdy jste s dítětem doma, stihnete uklidit, uvařit a tak dále, a když je doma muž, celý den si hraje, ale povinnostem se nevěnuje. Dítě je šťastné, protože tatínek s ním celý den staví lego.

To je fakt. Někdy by to šlo, ale mě to opravdu moc nebaví. Holčičí hry ještě jdou, ale klučičí, to tedy nevím. Nedokážu si představit, jestli budeme mít chlapečka, co já s ním budu dělat. Fotbal nehraju, auta se mi nelíbí, stavebnice? No to je noční můra… A navíc klučičí hry neznám.

* Co baví Justýnku?

Je veterinářka. Miluje a léčí zvířátka. Ráda tančí a pořád si povídáme. Navíc je často zamilovaná a někdy ty kluky využívá. Ona vypráví, jak je ráda, že ji Honzík miluje a poslouchá, ale že na konci roku u vysvědčení mu musí říct, že ho nemiluje, ať se nezlobí. Tak tohle probíráme a je to úsměvné.

* Co ráda jí a vaříte společně?

Ne, ne, ona léčí. Jinak miluje sushi a Jerky, sušené maso.

* Co nejkrásnějšího vám v poslední době řekla?

Teď na dovolené mi řekla, že jsem nejlepší máma na světě. Jsem hodně přísná, což mě na sobě mrzí. Ona sama je divoká, má divokého tatínka, a když od něj přijde, tři dny se srovnává… A já jsem ta, kdo to musí kočírovat a vrátit do „vychovaných“ kolejí. Jinak by mě za chviličku rozebrala. Jsem vlčák a o to víc mě překvapilo, že jsem nejlepší máma.

* Jak jste jí řekli, že bude mít sourozence?

Na Vánoce se pořád ptala, proč zvracím, a v šuplíku našla těhotenský test. Dala mi ho do ruky a prý: „Na, udělej si ho.“ Ptala jsem se jí, jak na to přišla, a ona mi řekla, že to viděla v televizi. Druhý den jsme jí to řekli a nebyla nadšená. Vlastně už když jsme měli s manželem svatbu, přišla za mnou a povídala: „Mami, máme problém. Po svatbě jsou děti.“

* Máte krátké, relativně pro vás, vlasy. Kdy došlo ke změně?

Ustřihla jsem si je, když jsem zjistila, že jsem podruhé těhotná. Vnitřně jsem měla pocit, že jsem dospělá. Řekla jsem si: Hele, máš dvě děti, už dost rusalky. Odstřihla jsem tak starou princeznu a bylo.

* Jsou prázdniny… Jak zvládáte letní vedra?

Kupodivu se mi ulevilo. Nejsem ani tolik opuchlá. Takže pohoda. Navíc jsem se rozhodla, že nebudu mít žádné těhotenské problémy, cukrovky, vysoký tlak a jiné choroby… Myslím pozitivně a věřím, že to bude fungovat. Kdybych si říkala, že je mi vedro, tak se zpotím ještě víc. Hodně je to o psychice. Jsem těhotenstvím sice zpomalená, ale není to nemoc, takže žiju normálně. Nejsem přece nemocná, jsem jen těhotná. Co nezvládnu, nedělám. To počká.

* Líbíte se těhotná sama sobě, nebo už se těšíte, až se bříška zbavíte?

Nechápu větu, kterou často čtu „vaše důvěrné známé bříško“. Tohle není moje bříško. Moje bříško je to, na které jsem zvyklá třicet let. Vím, jak vypadá hladové, najedené, a najednou tohle. Nelíbím se sama sobě. Nejsem asi romantik a po svém bříšku truchlit nebudu. Tohle je něco nového, neznámého, pořád se to zvětšuje, někde tlačí…

Povím vám vtipnou historku mého manžela. Přibrala jsem asi jedenáct kilo, stála jsem u zrcadla a povídám: „Podívej, jak mi ztloustla stehna, ruce a hlavu mám oteklou a podobně.“ On se na mě díval a uklidňoval mě, že to tak vůbec není. Pak ale dodal: „Ale ta záda, ta jo, ta máš taková těhotensky tlustá, taková kulatá…“ A já spustila: „Bože můj, to je jediné místo, které nevidím, proč mi to říkáš, k čemu mi to je?“ On to myslel dobře, ale já nic takového slyšet nechtěla.

* Máte malé bříško.

To jsem zjistila na těhotenské józe také. Přišla jsem domů a říkala manželovi, že asi porodím malé dítě… A jestli to není divné. A on na to, že to asi bude tím, že se mi hrozně zvětšil zadek a rozšířila pánev a že celé to břicho mám posazené níž. A já zase začala: „Ježíšmarjá, co mi to povídáš, já vůbec nepotřebuju slyšet tvé konstrukce, jenom pochopení.“

* Máte muže pragmatika.

To tedy ano, já jen chci, aby mě vyslechl, ne hledal řešení. Po tom ale touží každá žena. On jako muž ženskému světu stejně nerozumí. Dřív mě jeho způsob přemýšlení rozčiloval. Dnes už jsem s ním smířená. Na moje sdělení ohledně bříška měl jen říci, že mám krásné bříško, a nehledat, co všechno se mi zvětšilo… Takže tak.

* Kde budete rodit? V porodnici, nebo doma?

S ohledem na komplikace u porodu Justýnky bych život dítěte nějakou alternativou ani neohrožovala. Chci si užít krásný, klidný a obyčejný porod v porodnici. Ptala jsem se Veroniky Žilkové, která porodnice je nejlepší, a ona mi řekla: „Hele, nejlepší je ta, kde to dopadne dobře.“ A má pravdu.


Článek vyšel v časopisu Maminka 8/2013

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Skrze Lunu byste měly být někde na jednání s klienty, kde vás to těší a kam se vás asi ostatní kolegové snaží dostat skrze sílu šarmu.…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama