Maminka.czSlavní rodiče

Jana Bernášková: Že bych si jednou vzala Rudu, mě ani nenapadlo

Iveta Vařečková 17.  12.  2012
Jana Bernášková: Že bych si jednou vzala Rudu, mě ani nenapadlo
Když si o sobě dneska známá herečka čte, že je extrémně vychrtlá, musí se smát. Dlouhou dobu zápasila s k ily navíc. Pod tlakem okolí vstoupila do světa nesmyslných diet bez výsledků. Nerovný zápas skončil až ve chvíli, kdy díky lásce a nové chuti do života přijala sama sebe.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

* Často si vás časopisy vybírají pro focení módních story. Lákal vás někdy život modelek?

Nikdy. Přijde mi, že práce modelek je málo akční, a navíc všechno dlouho trvá. Pár nabídek jsem už dostala. Když jsem před lety jezdila na konkurzy do Prahy, několikrát mě v tramvaji oslovila slečna vyhledávající nové modelingové tváře. Tehdy jsem vůbec nechápala, co po mně chce. Byla jsem obyčejná sedmnáctiletá holka z Moravy, která byla přesvědčená o tom, že je tlustá. Ačkoli mě ujišťovala, že to tak není, nikdy jsem se neozvala. Stud byl tehdy silnější než já. Dneska, když vklouznu do role modelky, beru to jako příležitost získat fotky, které si budu jednou prohlížet s vnoučaty. Přesto mě to ale pokaždé vyčerpá. Musím se na focení hodně soustředit a zároveň se vžít do nějaké role. Nechci být před objektivem sama za sebe, protože bych se zbytečně stáhla a nebylo by to ono.

* Proč jste v sedmnácti letech nebyla spokojená s tím, jak vypadáte?

Jsem typická hruštička se širokými boky, což se ukázalo až během prvního ročníku na konzervatoři. Do osmé třídy jsem byla hodně hubená i díky základní sportovní škole, kde jsem se intenzivně věnovala atletice. To ale s nástupem na konzervatoř skončilo. Navíc jsem začala dozrávat a výsledkem bylo, že jsem během prvního ročníku přibrala deset kilo. Z holčičky se stala žena v pravém slova smyslu – narostl mi zadek, prsa i stehýnka. Sama jsem si té proměny všimla až na jejím samém konci. Jednou jsem si oblékla elasťáky a pochopila, že je zle.

* Jaká byla reakce okolí?

Hlavně ze strany profesorů začal velký tlak na to, abych zhubla. Tím odstartoval můj koloběh diet. Všemu dopomáhala skutečnost, že kolem mě byly jen herečky a na internátu jsem bydlela s baletkami, které jsou známé svojí posedlostí sledování váhy. Právě od nich jsem získala všechny dietní fígle, které samozřejmě fungovaly na jojo efektu.

* Vzpomenete si na největší hloupost, kterou jste vyzkoušela?

Nejvíc absurdní mi přišlo, když jedna z baletek přišla s informací, že se zaručeně hubne, když jíte černý chléb. Zádrhel byl v tom, že ona si kupovala klasický chléb, ale co nejvíce vypečený, téměř až připálený. Vůbec jí nedošlo, že by mělo jít o úplně jiný typ pečiva. (směje se) Moje spolužačka zase byla neustále pod vlivem alkoholu, protože věřila v účinnost vodkové diety. Tohle všechno jsem odmítla, ale neminula mě tukožroutská polévka, která byla mimochodem odporná. Pak jsem jednu dobu jedla jenom ovoce, pak pouze zeleninu nebo výhradně mléčné výrobky. Pěkný úlet byla také vajíčková dieta.

* Myslíte, že kdybyste nebydlela na internátu, bylo by to jinak?

Internát pro mě byl jen informačním centrem. Impulz přišel ze strany školy. Základním problémem bylo, že jsem nebyla tlustá, prostě jsem jen dospěla. Měla jsem tzv. baby špeky, které během pár let samy odejdou a není potřeba s nimi urputně bojovat. Ale ten tlak mě nutil pořád hubnout a hlídat se. Když se na to dneska podívám, vidím, že sen všech holek z internátu byl propracovat se k anorexii. To je hodně smutné. Později jsem zažila stejný tlak během angažmá v ostravském divadle. Když to tak shrnu, bojovala jsem s váhou od patnácti do pětadvaceti let. Přitom bez výsledků, protože jsem trpěla podvýživou a tělo si z každého jídla dělalo zásoby, aby přežilo.

* Chtěla jste se někdy kvůli tomu tlaku vzdát herectví?

Ne. Jsem bytostná herečka. Tak jako sportovec potřebuje běhat, aby byl šťastný, já musím hrát. Jakmile stojím na jevišti, cítím neskutečný příliv endorfinů. Nepotřebuji mít angažmá v Národním divadle a být na titulních stránkách, mně stačí, když hraji divadlo, a to kdekoli. Miluji totiž samotnou podstatu hraní.

* Co bylo prvním impulzem k tomu, že jste odsunula diety stranou?

Ještě v Ostravě jsem se rozhodla pro plastickou operaci, která mě hodně nakopla.

* Jakou?

Nevím, jestli to mám prozradit… (chvíli váhá) Coby hruštička jsem útlá nahoře, ale dolejšek mám přesně v moravských rozměrech. Dlouho jsem cvičila, abych se zbavila širokých stehen, ale jen jsem nabírala svaly, a výsledek byl tak spíš opačný. Když moje kamarádka herečka viděla, jak se trápím, řekla mi, ať se zklidním, a poslala mě za plastickým chirurgem, u kterého už sama byla. Ten si mě prohlédl a prohlásil: „Hlavně už, proboha, necvičte, nebo budete mít nohy jako kulturista.“ Doporučil mi liposukci stehen a zároveň mi vysvětlil, že nejde o formu hubnutí, ale formování postavy. Souhlasila jsem s jeho návrhem a udělala dobře. Nejenže mi to pomohlo po psychické stránce, ale zároveň se moje postava stala souměrnější. Pořád mám sice širokou pánev, ale už vím, že jsem pro své tělo udělala maximum, a díky tomu jsem se zklidnila a přijala se.

* Netrvalo dlouho a rozhodla jste se odejít ze stálého angažmá v Ostravě do Prahy…

Chtěla jsem se posunout dál, a tak jsem zariskovala. Rok jsem neměla stálou práci, takže jsem se živila vším možným od roznášení letáků pro bordel přes práci za barem až po prodávání v butiku. Nic z toho mě nebavilo, ale dokázala jsem si, že se uživím i jinak než herectvím.

* Měla jste v té době čas využít Prahu a její možnosti ohledně nákupu oblečení?

Tehdy jsem bydlela s kamarádkou a ani jedna jsme neměly peníze, takže oblečení šlo mimo nás. Vždycky před výplatou jsme si půjčovaly dvacetikorunu, když jedna z nás někam šla, aby si tam mohla objednat alespoň vodu. Po roce se dalo všechno do pohybu. Našla jsem si přítele, získala jsem angažmá v Divadle na Vinohradech a oslovil mě režisér Dušan Klein s nabídkou role kadeřnice Betty v seriálu Ulice.

* Postavu už jste neřešila?

Na tom má zásluhu hlavně tatínek (režisér David Drábek, pozn. red.) naší dcery Justýnky, kterého jsem potkala. Měl mě rád takovou, jaká jsem. Líbil se mu můj zadek i to, že je mě kus ženské. Díky němu jsem přestala řešit, jak vypadám, a zároveň se smířila s tím, že jestli mám být tlustá herečka, tak budu. Už jsem byla vyčerpaná ze svého úsilí, které končilo bez výsledků. A najednou šla kila dolů sama. Nejvíc jsem ale zhubla, co se narodila Justýnka. Hodně mi pomohlo kojení. Dneska můžu říct, že jsem na váze, která je moje přirozená.

* Sportujete?

Když se potřebuji dostat do psychické pohody, zajdu na jógu. Díky adrenalinu a rychlosti mě baví kolečkové brusle a ráda lyžuji, jen se začínám bát pádů. Se sportem mám ale podivný vztah. Můžou za to roky na základní sportovní škole, kde jsem během neustálých závodů zažívala tlak a stres. Pořád jsem někam utíkala, protože moje disciplíny byly běh na 800 metrů, 1500 metrů a orientační běh. Dneska vůbec nechápu, proč jsem to tenkrát dělala, protože život ve stresu jde proti mojí povaze. Coby typická Ryba jsem citlivá a miluji klid. Sport mám spojený hlavně se stresem, a proto hledám pohyb, který pro mě bude zábavou a zároveň si během něj neuvědomím, že se hýbu.

* To jste si dala těžký úkol…

Ale už se mi ho povedlo vyřešit. Na svatební cestě v New Yorku jsem zjistila, že nejpřirozenější pohyb je pro mě chůze. Až mě překvapilo, jak moc mě baví. Od návratu chodím každé ráno s Justýnkou do školky a čím dál častěji využívám při cestování po Praze místo auta svoje nohy a MHD. Nemusím řešit parkování, a navíc jsem i zhubla.

* Co si většinou objednáte v restauraci?

Maso. Což je paradoxní vzhledem k tomu, že jsem byla šest let zapřisáhlá vegetariánka. Ale právě těžká masa, jako je vepřové nebo hovězí, dodávají mému tělu nejvíc energie. Zjistila jsem to až díky výživové poradkyni, u které jsem byla před půl rokem. Sestavila mi jídelníček na základě vyšetření krve a psychologického testu. Vyšlo najevo, že ačkoli mám krevní skupinu A, ke které patří spíš zelenina, podle testu jsem vyloženě masový typ. Z toho důvodu, když jsem maso úplně odbourala, začalo moje tělo přibírat. Čím víc mám informací, tím víc si uvědomuji, jak je dieta složitá a je lepší zajít za odborníkem.

* Řeší Justýnka ve svých šesti letech to, jak vypadá?

Bohužel ano a vůbec nevím, jak tomu zabránit. V jednom období se začala mazat krémem. Když jsem se jí ptala, proč to dělá, s vážnou tváří mi odpověděla, že chce vypadat mladší. Rozesmálo mě, že chce vypadat na tři, zároveň jsem ale přemýšlela, kde k tomu přišla. Nakonec jsem zjistila, že na tom má zásluhu reklama. Také začala řešit, jestli není tlustá… Přitom je hubená jako nitěnka. Vyšlo najevo, že jí jedna holčička z baletu řekla, že má „hejbnout tím tlustým zadkem“. To už mě opravdu vytočilo a zašla jsem za jejich učitelkou tance, která měla naštěstí stejný názor jako já. Je šílené, že malé holky, které jsou jako tyčky, se zabývají tím, jak vypadají.

Pokračování >>>

Témata: Slavní rodiče, Časopis Dieta, Orientační běh, Jana Bernášková, Betty, Kolečkové brusle, Nejpřirozenější pohyb, Bern, Stejný názor, Jed, Dušan Klein, Jan, Roznášení, Nena, Baletka, Titulní stránka, Jana