Maminka.czChování a vztahy

Jana: Nesnesu se s matkou synova kamaráda

Martina Machová 28.  9.  2015
Pětiletý Kubík má nejlepšího kamaráda Sama, kluci bez sebe nedají ani ránu. Podobný vztah však nesdílejí jejich maminky. Kubova matka je z chování Samovi maminky již zoufalá.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Rodiče dvou dobrých kamarádů či kamarádek se přirozeně nemusí přátelit jako jejich děti. Avšak je vcelku příjemné, zvláště pokud se děti hodně navštěvují, nebo u sebe dokonce čas od času přespí, aby jejich rodiče měli korektní vztahy založené na vzájemném respektu a potřebné míře důvěry.

Jenže korektnost, respekt a bohužel i důvěra se ze vztahu obou maminek chlapců vytrácí. Situace začíná být velmi nepříjemná a Jana, maminka Kuby, by byla nejradši, kdyby si její syn našel jiného kamaráda. Jenže Kuba má Sama moc rád…

Protiklady se přitahují

Naprosto upřímně se přiznávám, že by mi spadl kámen ze srdce, kdyby si Kuba našel jiného kamaráda. Ne že by mi nějak vadil Samuel, ale stále více mi vadí jeho matka. Ta je – mírně řečeno – komplikovaná osobnost! V budoucnu už rozhodně neudělám tutéž chybu, a „nepustím si k tělu“ někoho, koho příliš neznám.

Svým způsobem jsem doplatila na svou otevřenost, přátelskost a důvěřivost. Nyní je těžké, hlavně kvůli synovi, všechny vazby přetrhnout. O věcech, co mi vadí, se sice snažím opatrně mluvit, ale maminka Sama je mistryní ignorace.

Kubík chodí se Samem dva roky do školky, oba kluci si od prvního dne padli do oka a kamarádí se. Z toho jsem měla opravdu velkou radost, protože syn je spíše tichý introvert a hůře navazuje kontakt s druhými dětmi. Sam je naopak upovídaný a kamarádský, ale není žádný divoch, rozumí si spíš s holčičkami. Náš Kuba je dle slov jeho maminky Samův první skutečný klučičí kamarád.

Oba mají rozdílnou výchovu

Prvních několik týdnů nerozlučného přátelství bylo harmonických. Maminka Sama, se kterou jsem se seznámila na jakési slavnosti ve školce, byla sice na můj vkus hodně extrovertní, ale přátelská a nadšeně vyprávěla o tom, jak je můj syn úžasný. Komu by to nelichotilo? Pak jsme se začali s kluky občas scházet na hřišti, když bylo špatné počasí, vzala jsem kluky k nám, nebo si chvíli hráli u Sama. Jenže idylka začala skřípat.

Mám poněkud jiný výchovný styl, než maminka Sama. Snažím se Kubu vést k samostatnosti a řešení malých sporů a problémů nechávám do značné míry na něj. I když se mu samozřejmě snažím poradit a podpořit ho. Také ho již neoblíkám, nekrmím, neobskakuji, učím ho slušně požádat i poděkovat a sama to dělám také. Nezvedám ho ze země při každém klopýtnutí a nechválím ho úplně za všechno a za každou cenu.

Dá se říct, že Sam je vychováván zcela opačně, než náš Kuba. A tak není divu, že po euforii z nerozlučného přátelství přišly i první neshody. Takřka každý druhý den mi Samova máma volala a řešila, co Kubík Samovi řekl, co Sam odpověděl, kdo komu ublížil, kdo si hrál s někým jiným.

Když jsem se zpočátku Kuby ptala, většinou si už spor nevybavil a vyprávěl mi se zaujetím o něčem jiném. Kluci si prostě vše nějak vyřešili sami. Podobně vše probíhalo i ohledně chování učitelek k dětem, stále bylo něco špatně, něco k řešení – já však byla s učitelkami a školkou spokojená…

Děsí mi dítě

Jenže neustálými manipulativními a nátlakovými telefonáty vše nekončilo! Když býval Kuba na návštěvě u Sama, dostával obvykle „zajímavé“ rady a doporučení, například o tom, co by měl a neměl jíst, jak jsou některá jídla nezdravá a mohou ho dokonce zabít!

„Maminko, já nechci, abys umřela!“ řekl mi třeba Kuba, když jsem po náročném pracovním dni ohřála k večeři párky. „Kubíku, proč bych proboha měla umírat?“ vyděsila jsem se. „No kvůli těm párkům, ty jsou jedovaté, vyprávěla o tom teta,“ ani nemusel říkat která. Knihy, časopisy, odkazy na články, kterými mě Samova matka neustále bombardovala, byly takových doporučení plné. A nebyly jen o stravování, ale také o výchově.

Pokud se mi nemohla kvůli problému dovolat, klidně mi poslala pozdě večer zprávu. Například: „Dnes byly ve školce k obědu opět knedlíky! Zase bílá mouka! Hnus! To musíme řešit!“. Za chvíli pípla další zpráva: „Tak už jsem jim za nás napsala!“.  Podobným způsobem pak „za nás“ jednala při jakémkoliv problému i s učitelkami.

Celá situace je strašně nepříjemná a dozrála do stavu, kdy vše musím nějak řešit. Ale jak? Moc se bojím, že jakékoliv razantní „vzepření“ odnese v konečném důsledku můj syn. Kubík má Sama opravdu rád, je to nerozlučná dvojice a opravdoví kamarádi. Na druhou stranu si neumím představit, že bych podobné problémy řešila, až kluci za rok nastoupí do školy.

(Jana, 35 let)

Témata: Chování a vztahy, Vaše příběhy, Syn, Bílá mouka, Kamarád, Jan, Jana, Dobrý kamarád, Špatné počasí, Idylka, Nerozlučné přátelství, Párky, Nerozlučná dvojice, Výchovný styl, Podobný způsob, Korektnost, Protiklad, Máť