[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Dítě příliš fixované na matku nebo jinou blízkou osobu asi na týdenní tábor neodjede. Mamánkům však řada cestovních kanceláří či jiných organizací nabízí tábory, na které můžete jet spolu s nimi.
Má to spoustu výhod – jste s potomkem v jedné chatce, víte, co dělá. Na druhou stranu – společný pobyt ho nenaučí samostatnosti. Záleží samozřejmě jen na vás.
Je vaše dítě příliš uzavřené a nemá rádo cizí lidi? Pak pro něj asi letní tábor nebude to pravé ořechové. Je extrovert, co se zdraví s každým na potkání? Pak to směle zkuste! Připravte se ale na to, že zdání může i klamat.
„Kája je veselý upovídaný kluk. Takže jsme si říkali, že když ho pošleme na týdenní tábor, bude to v pohodě. Ovšem v polovině týdne nám volala vedoucí, že je Kája nějaký posmutnělý a že se mu stýská. Přemýšleli jsme, zda pro něj nemáme přijet, ale nakonec jsme to neudělali. Když jsme ho pak vyzvedávali u autobusu, byl rozesmátý a nadšeně vykládal, jak to bylo skvělé, že byli v lese a hráli nějakou bojovku,“ vypráví šestatřicetiletá Tereza z Libereckého kraje.
Nezabírejte si dítě jen pro sebe, umožněte i jiným lidem, aby si s ním vytvořili blízký vztah – jedině tak vychováte jedince, který nebude nadměrně fixovaný na své rodiče. Pak budete mít také mnohem snadnější rozhodování, zda dítko poslat na tábor, nebo ne. Kdy by se tedy poprvé mělo vydat na „zkušenou“?
„S nadsázkou lze říct, že tehdy, až bude samo chtít. Je to velmi individuální, každé dítě je jiné. Většinou se optimální doba na to, aby děti začaly jezdit na tábor, pohybuje v období mezi šesti a deseti roky věku. Některé to zvládnou dříve, a naopak jiným nebudou vyhovovat nikdy, například spíše uzavřenějším osobnostem, ne kolektivním typům, takovým, které nemají rády společnou zábavu, ale raději si dělají věci po svém,“ radí psycholožka Tereza Beníšková.
Vhodný věk dítěte pro letní tábor se odvíjí také od toho, jak moc je samostatné, jak se o sebe i své věci umí postarat, jak zvládá odloučení od svých blízkých, jak se dokáže seznamovat s neznámými dětmi, jak rychle se skamarádí a podobně. „Naše Blanka byla vždy trošku úzkostlivější, ale ne zase nějak dramaticky. Snažili jsme se, aby si hrála s jinými dětmi, chodili jsme s manželem do divadla a Blanku hlídala babička, zapojovali jsme ji do zajímavých činností mimo rodinu. Takže jsme se v pěti letech rozhodli, že ji zkusíme přihlásit na týdenní tábor pro děti od 5 do 10 let. Vybírali jsme ho z internetu podle fotografií a také referencí. Překvapivě to zvládla skvěle,“ říká třiatřicetiletá Marie z jižních Čech. To potvrzuje i psycholožka Beníšková.
„O tábor by však každopádně mělo stát dítě samo. Neměl by být odkladištěm potomka ve chvíli, kdy rodič nemá dostatek dovolené nebo někam potřebuje či chce jet bez něj, a ratolest přitom tábor odmítá. To už je vhodnější varianta tzv. příměstský tábor, kde je dítě přes den, ale odpoledne se vrací domů, do známého prostředí, ke své rodině a spí ve své posteli,“ radí psycholožka.
Pokračování článku >>>>