[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pokud máte potomky, kterým je plus minus dvanáct, dost možná procházíte menší rodičovskou krizí. Protože si uvědomujete, že jako mávnutím kouzelného proutku se vaše děti změnily.
Je to normální! Prostě puberta. Pokud už tedy u někoho nepřišla dřív, že. Ještě včera za vámi běhali a chtěli se podělit o kousek svého života, a najednou bác – přestali odpovídat, krčí rameny a zavírají se do svého pokoje.
Jsou pořád zavření ve svém pokoji a vyjdou jen na jídlo nebo tehdy, když musí na trénink? Vypadají, že jsou pořád naštvaní nebo v depresi? Možná si taky kladete otázku, jestli neděláte něco špatně nebo zda jste nevychovali nevděčníky, kteří na vás zvysoka kašlou.
Rodiče se bojí, že už se nevrátí ten pocit intimity, který společně zažívali předtím, než bylo dětem dvanáct. Nechtějí se už s vámi dívat na filmy, pojídat při tom popcorn, vyrazit jen tak o víkendu na kolo.
Mohou začít bojkotovat i společné letní dovolené. No, možná v zimě na hory ano, ale k moři nebo na kolo? Teď ho dlouhé hodiny nevidíte vůbec, je ve svém pokoji zavřený s počítačem nebo knihou. Než vejdete, musíte zaklepat (a je to tak samozřejmě správně). Někdy jsou ztracení v myšlenkách a jen zírají do stropu. Když se zeptáte, zda je všechno OK, zabručí, že jo, a jen dodá: "Chci být sám, mami." Nebo: "Mami, teď něco důležitého řeším!"
Prostě dvanáct. Nic s tím nenaděláte. Ale pořád vás budou chtít, když přijde horečka a vy jim budete dávat obklad na čelo nebo jim strkat nohy do tvarohu. Nemáte nad nimi stoprocentní kontrolu a poměr se začne obracet.
Jsou to děti, které přebírají zodpovědnost nad svými situacemi i nad sebou samými. Jejich svět je proměnlivý a najednou si jako máma uvědomíte, že to, co jste nestihla do těch dvanácti, už nenapravíte ani domluvami, ani manipulací, prostě ničím.
Přišla puberta. Je čas předat jim jejich zodpovědnost a stát se maximálně tak jejich rádcem, když o to budou stát. Pomocníkem, když o to budou stát. A co nejlepšího můžete udělat? Zůstat pořád jejich mámou, která jim bude vzorem.
Protože ono se to jednou zase přehoupne. Až jim bude kolem dvaceti, zase s vámi budou chtít koukat na film, pojídat oříšky a jít do kina.
Je to super představa, vědět, že své děti nikdy neztratíte!