reklama

Je možné mít obě děti stejně ráda?

Muž si vždycky oblíbí více syna! Rodiče zpravidla nejvíce rozmazlují nejmladší své dítě! Nejstarší dítě musí být vždy nejzlobivější! To je několik běžně užívaných frází. Jaká je ale realita? Opravdu se stává, že rodiče, ať už vědomě nebo nevědomě, nedokážou mít všechny své potomky stejně rádi? Poslechněte si, co na to odborníci. A jaká je praxe.

Zeptáte-li se nějakých rodičů, jaké ze svých dětí milují více, pravděpodobně je otázkou urazíte. A je velmi pravděpodobné, že se vám následně pokusí vysvětlit, že přece mají rádi všechny děti stejně. A také se snaží všechny stejně spravedlivě vychovávat, věnovat jim stejně hodnotné dárky i užívat stejné sankce a odměny. Jenže na druhou stranu, zkuste také zapátrat ve vaší paměti. Máte pocit, že vám bylo dopřáváno úplně stejně jako vašim sourozencům? A neslyšela jste někdy od spolužáků, že někomu mezi sourozenci maminka takříkajíc nadržuje?

První dítě to má v dětství nejtěžší

Realita je taková, že byť se rodič vědomě snaží mít všechny děti stejně rád, reálně je to prakticky nemožné. V průběhu života dítěte, již od jeho narození, působí na rodiče hned několik vlivů, které jeho vztah k dítěti modifikují.

„Zejména matky mohou mít problém své děti stejně milovat. Vše začíná už porodem. Je jasné, že první těhotenství a i první porod prožívají více. O dítě mají větší strach, protože ještě nevědí, co je normální a co může znamenat nebezpečí. Proto se třeba podvědomě snaží držet vždy nejstarší z dětí více zkrátka. Ti, kteří se narodili jako nestarší, mají vše pak složitější, vše si musí tak trochu vybojovat, oproti ostatním sourozencům,“ vysvětluje dětská psycholožka Katarína Nováčková. A hned dodává, že naopak nejmladší z dětí má vše snazší právě proto, že rodiče již netrpí tak úzkostným strachem jako u dítěte prvního.

Více tak těm nejmladším dovolí, jsou zpravidla vychováváni volněji a mají větší svobodu, Mnoho rodičů navíc prožívá v pozdějším věku, kdy se poslední jejich dítě narodí, tak klid v osobním životě. Rodiče už vědí, do čeho jdou a z výchovy s starostí s miminkem už tolik „neblázní“. Více si proto nejmladší dítě užívají. A koneckonců i každý další porod je pro ženu zpravidla snadnější, což také vede k lepšímu a uvolněnějšímu vztahu s dítětem.

Tatínkové opravdu chtějí raději kluka

Sice to zní jako klišé, ale na povídačkách, že tatínek chce vždycky raději kluka, zatímco maminka touží po holčičce, rozhodně něco pravdy je. Stačí udělat jednoduchý průzkum u svých známých. Většina mužů, jejichž partnerky jsou právě těhotné, většinou pevně doufají, že se narodí chlapeček.

Opravdu jen málokterý muž na otázku, jaké pohlaví by raději, odpoví jinak, než že „kluka“. Položíte-li ale tuto otázku nastávající mamince, její odpověď bude výrazně jiná. Chce, aby dítě bylo především zdravé. Až na druhé místě zvažuje pohlaví. Na rozdíl od mužů, kteří v devadesáti procentech případů opravdu touží výrazně více po chlapečkovi, žena si holčičku přeje jen zhruba v sedmdesáti případech.

V poslední době totiž přibývá žen, které si dovedou lépe představit výchovu chlapce. A pak by také partnerovi udělali chlapečkem rády radost. „Z toho vyplývá, že tatínkové vždy budou trávit více času se synem, než s dcerou. Není možné jim to brát ale příliš za zlé. S chlapcem vědí, jak si hrát a co je učit. Ale holčičích zálib otcové většinou příliš nemají,“ říká Nováčková.

Pokud byste ale očekávala, že zatímco otec se více věnuje synovi, narozeným holčičkám se zase více věnuje ve volném čase maminka, pletla byste se. Matka většinou čas věnovaný dětem dělí stejně. Vykonává totiž pro potomka více prací nutných, než těch zájmových. K výraznějšímu rozdělení může dojít až v době školního věku nebo třeba puberty.

Sympatie vítězí nad nadáním

Momentů, kdy se nerovná péče vůči dětem projeví, bude v životě hned několik. Nejde jen o situace, kdy nejstarší ze sourozenců musel chodit spát v první třídě v sedm, zatímco mladší brácha chodil v první třídě spát v devět. Ostatně tomu tak je proto, že ti mladší se vždy „svezou“ se staršími a sami si už nic moc nemusí složitě dobývat a vyřvávat. „A protože mají všechno snadnější a nic si vyřvávat nemusí, jsou to tudíž i méně ubrečení a uvztekaní. A rodiče mají pak pochopitelně raději to tišší a klidnější dítě – tedy to mladší,“míní Nováčková.

Čtěte také: Pozor na vlastní nesplněné ambice

O tom, že takovýto přístup je reálně běžný a že dítě poznamená na celý život, není nutné polemizovat. Jsou však věci, které život vašeho dítěte ovlivní více. Například možnosti studovat. V chudších rodinách se stávalo (a dodnes ještě stává), že rodiče mohou poslat na vysokou školu třeba jen jedno dítě. Anebo jedno dítě je nuceno jít na státní a druhé může na lehčí školou soukromou. Podle čeho si ale rodiče vybírají, jaké dítě smí a nesmí například studovat, je zajímavé.

Ti mladší jsou finančně dražší

Již od pradávna dávají rodiče větší vědomostní naděje do těch prvorozených dětí. I z hlediska genetiky vychází, že první potomek dostává do vínku o něco málo lepší genetickou výbavu (nejen odolnost vůči nemocem, ale i vyšší inteligenci a zkrátka obecně dědí po rodičích většinou to lepší).

Navíc nejstarší potomci jsou zvyklí v životě bojovat a vždy se spoléhat na sebe, poradit sis s problémem a podobně. Díky těmto vlastnostem většinou vynikají ve škole. A je tak logické, že do jejich vzdělání rodiče mohou investovat více. Ne vždy se tomu ale tak děje. Mnohdy je to přesně naopak. Nejstarší z dětí dokáže vystudovat vysokou školu s pár základníma učebnicemi, během studií si na brigádě přivydělá na nový notebook či další nezbytnosti ke studii.

Mladšímu sourozenci ale studia tolik nejdou a není zvyklý pravoat s takovým nasazením, jako starší bratr či sestra. To ale rodiče vede k tomu, že těm mladším studia chtějí usnadnit tak, že jim kupují stále další a další učebnice, notebooky, mobily a poznávací zájezdy. A co na to rodič řekne: „Ona mu ta angličtina nejde tak dobře, jako staršímu. Tak ho pošleme na léto na jazykovku do Londýna,“A nespravedlnost je na světě! Byť vše bylo myšleno dobře.

Spravedlnost reálně nelze

Milovat všechny děti stejně, je nemožné. Ne, že by rodiče nechtěli a nesnažili se. Ale vždy nastane situace, kterou prostě spravedlivě řešit nelze. Navíc se v průběhu výchovy jednoho a druhého (a třetího a dalšího) sourozence mění doba a obecně podmínky k životu. Proto rovná výchova je zkrátka nereálná. A to je nutné si přiznat.

Čtěte také: Pozor na vlastní nesplněné ambice

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

S partnerem si dnes samy nejdříve rozhodněte, co chcete dělat o víkendu. Jestli máte touhu bavit se, vydejte se do klubu s přáteli.…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama