Je možné mít obě děti stejně ráda?

A co je teda meritkem "mit rad", kdyzne chovani rodicu k detem?????? Ja s clankem naprosto souhlasim - konecne nejaky otevreny clanek s jasny nazorem a zadne obecne poucky porad dokola. Mam dve deti a ikdyz nerada, tak musim priznat, ze to i ja obcas tak mam. Milovat stejne nelze ani dva muze a ani dve deti.

Tak tohle je přesné, jsem nejstarší sourozenec a moje mladší sestra to vždy měla jednodušší.

No a to u nás jsem si vždy připadala jako "méně" milovaná já. Zatím co můj o šest let starší bráška je ve všem lepší (to je holý fakt), já si připadala jenom jako bonus.

Jednoduše řečeno, dodělává diplomku, má práci, už bydlí sám. Ve škole byl velice úspěšným a v životě nekompromisním. Vždycky si dokázal poradit a nikdy se nebál sám za sebe promluvit. Kamarádi mu naslouchali, naši mu naslouchali, všichni brali jeho názor na vědomí. Byl první, kdo udělal maturitu, vzali ho na vysokou, udělal řidičák, začal žít sám. A to mu je teprve 26.

Naproti tomu já se vždycky musela více učit. Měla jsem a mám velké problémy s hledáním sebe sama, moje hrdá povaha mi nikdy nedovolila se o kohokoliv opřít. Na vysokou mě dvakrát nevzali a řidičský průkaz jsem dodělala s velkou hordou stresu. Je pravda, že oproti bráškovi jsem měla možnost vyjet do Anglie na týdenní pobyt, který pořádala naše škola, nebo jsem poprvé v životě poprosila naše o placené pomaturitní studium, které jim splácím ještě dnes ale jinak jsme se v ničem nelišili. Možná jen v tom, že jsem si na spoustu věcí vydělala peníze sama, ale protože jsem chtěla.

Nejsem tak obdařená, jako můj bráška. Nejsem tak sebevědomá a mám často pocity vinny a méně cennosti. Taky mě často žralo, že jsem doma musela cvakat jako barevná a on nemusel nic. Neříkám, že naši nás vychovávali špatně, nebo neférově. Tak nějak jsem si zvykla a určitě se z bráchy stínu nikdy nevymaním, protože on je prostě jednička ve všem.

Avšak to neznamená, že bych se nikdy nedokázala vžít do jeho místa v rodině. Nebo že bych ho někdy nesnášela. Žárlila? To každopádně, ale nenáviděla? To nikdy. Vždycky pro mě bude nejcennějším bráchou, kterého navzdory jeho smradu a otravnosti budu nadevše milovat a nikdy bych ho nevyměnila.

P.S.: Stále čekám, až mě porveš na drink, Kámo

Myslím si, že vzory chování jsou v tomto ohledu možná běžné, ale záleží na dětech. Hlavně okud jde o tu část s dražším druhým dítětem. Nelze říct, že druhé dítě bude prostě ve studiu horší. Jsem druhorozená a nejsem ani lepší ani horší. Jen mi jde něco jíného než sestře. To je individualita. A pokud jde o to, že starší si musí vyšlapat cestu a druzí už se jen vezou...ano pokud chcete jít tou stejnou cestou. Ale pokud chcete něco úplně jiného, pak si to musíte taky dobít.

Článek nepíše nic o dvojčatech