[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Na matku se okamžitě snesla obrovská vlna kritiky. Odsuzující až nenávistné komentáře ji zaskočily, zároveň ale také naštvaly. Nechápe totiž, proč potřebují být lidé tak neuvěřitelně zlí, netolerantní a zaujatí jen proto, že někdo nemá v plánu sebrat svému dítěti dudlík, jakmile odroste plenkám.
„Myslela jsem, že zveřejňuji naprosto nevinnou, roztomilou fotku své veselé dcerky, okolí mi ale dalo jasně najevo, že jako máma totálně selhávám a měla bych se stydět. Proč, proboha? Nejde přece o nic, čím bych svojí holčičce ubližovala nebo ji zanedbávala. Jakým právem mě odsuzují matky, které nechávají své děti hrát si se zbraněmi, pořizují jim pistole, nože a samopaly a nijak je nepohoršuje, když jimi míří a „střílí“ na každého, kdo se objeví na obzoru? Takové chování se zase příčí mně a ukazuji kvůli tomu na někoho prstem? Ne,“ rozhořčeně říká Melissa a dodává: „Jediné, čeho jsem dopustila, že jsem prostě nechala své dítě používat dudlík. Nic víc, žádný smrtelný hřích! Nikomu jsem neublížila, nic jsem neukradla, nikoho jsem k ničemu nepřemlouvala ani o ničem nepřesvědčovala. Tak proč je to pro lidi tak velký problém? Zejména pro ostatní matky, které nejsou vůbec schopné respektovat rozhodnutí a volbu jiných. Za jedinou správnou považují jen svou vlastní pravdu.“
Co všechno se Melissa dočetla?
„To je ale nechutné!"
„Tříletá s dudlíkem? No to snad ne!“
„Tak tohle už je moc, proč to děláte?“
„Doufám, že máte našetřeno dost peněz na rovnátka!“
„Bože, vždyť bude mít křivé zuby!“
„Holka bude špatně mluvit, to vám bude vděčná!“
„Co jste za matku, když jí takhle ubližujete?“
Hysterické komentáře pod fotografií nebraly konce. „Necítím žádné výčitky, ale to množství nenávistných zpráv mě téměř rozplakalo. Dcera má dudlík jen výjimečně, například během dlouhé jízdy autem, jen zřídka jí dovolím, aby ho používala na veřejnosti, dostává ho většinou jen večer při usínání. Na „kompromitující“ fotografii je ráno, těsně po probuzení, ještě v postýlce. Mám se obhajovat? Vysvětlovat? Ne! Jsou jí čtyři a občas má ještě dudlík. Konec. Uklidňuje ji a pomáhá usnout. Ano, vím, že děti, které ho mají dlouho, mohou mít potíže se správným růstem chrupu, stejně tak ale mají poměrně velkou šanci na ortodontickou péči i ty, které místo dudlíku používají prsty, cucají si palce a podobně. Já sama jsem to dělala do deseti let. Zuby mám rovné, rovnátka jsem nepotřebovala a poruchy řeči nemám,“ uzavírá Melissa.